Beseda bez sebe Brno, 14. 7. 2026

Beseda s Vendy bez Vendy
Beseda o osobnosti, které se zdálo, že tu celý život byla.
Řídila, rozhodovala, hodnotila, trápila se, hledala cestu, snažila se něco změnit.
A pak se rozplynula s poslední myšlenkou, že svět měl být jiný.
Svět dál bolí.
Dál dojímá.
Dál přináší radost, vztek, lásku i euforii.
Nezmizí život.
Zmizí jen ten, kdo s realitou neustále válčil.
Právě tehdy je možné poprvé opravdu dosednout na trůn, který tu byl připravený od začátku.
Ne trůn lepší verze sebe.
Ne trůn osvícené bytosti.
Místo, ze kterého je konečně vidět, že celý příběh běžel sám i bez osobního režiséra.
Vendula nepřijde se svatozáří, zpomaleným hlasem ani dlouhými dramatickými pauzami mezi větami, aby působila moudře. Nezačne mluvit ve třetí osobě a pravděpodobně nepřestane být ostrá nebo sprostá.
Tělo si dál ponechá svůj charakter.
Jen už tu nebude nikdo, kdo by ho musel neustále opravovat, vylepšovat nebo zachraňovat.