Zdá se, že by mohl být ten pravý/á…Ale co ...
Randíte s někým pár měsíců nebo let, poznáváte své dobré i stinné stránky. Jak se u toho cítíte Vy sám/sama?
Na začátku jsou všechny ty krásné okamžiky prvních setkání, povídání a očekávání. Těšíte se na to, až toho druhého uvidíte, nemůžete se dočkat. Milujete, když vám pípne zpráva od něj a v ní krásná slova, že i on se těší a že mu chybíte. Je vám opravdu neskutečně krásně, myslíte, že je tam všechno, co jste si přáli, porozumění, respekt, překvapení, dárky a posouvání vpřed.
Celé se to postupně prohlubuje více a více. Nicméně po nějaké době si začnete všímat i těch věcí, které jsou rozdílné. Jsou to činnosti, řeči apod., které vás lehce zlobí, ale mávnete nad nimi rukou, že prostě ten druhý měl třeba špatný den. Ale některé se pořád opakují a opakují a třeba vás zlobí víc a víc.
Každý z vás si prošel nějakými vztahy a nese si sebou určitá očekávání, zklamání, možná i bloky z toho, co se stalo minule. Nastupuje „červený radar“ v hlavě, který signalizuje: pozor, pozor, tady ses minule spálila, chovej se jinak, ať neuděláš stejnou chybu jako předtím. Ale i u toho druhého dochází ke stejné věci a vzájemně se otevírají ty zkušenosti a bolesti ze vztahů předchozích.
A najednou se někdy začínáte chovat divně, navíc se vám v normálním životě děje spoustu věcí, které musíte dnes a denně řešit a do toho bojujete se vším, co se kdy stalo. A místo, abyste se soustředili na ty hezké věci, tak se začnete soustředit na ty věci a skutečnosti, které vám vadí nebo vás zlobí. Přesměrovali jste pozornost na to negativní.
Ono ať chcete nebo nechcete, každý máme svůj charakter, temperament, svoje sny a vize, svoji práci a svoji představu o vztahu. Hodně lidí se ji bojí se svým partnerem sdílet, co kdyby se ty vize náhodou nepotkaly. Ale na toto platí jen komunikace a ano můžete přijít na to, že nejsou stejné, ale dá se na tom pracovat.
Je to o tom, kam chcete směřovat pozornost, zda na to dobré nebo na to špatné. Na co zaměříte pozornost, to roste, pokud jsou to tedy všechny zlozvyky vašeho protějšku, uvidíte jich víc, pokud jsou to pozitiva, budete to vnímat více pozitivně. Ano, někdy je to těžké si to vůbec uvědomit, na co jsme zaměřili, protože se dokážeme dlouho točit v jednom kruhu.
Vždycky budeme rozdílní, nejsme stejní, to by byla i nuda, kdybychom byli. A vztah je neustálý kompromis dvou lidí, kteří spolu sdílí život. Je to o tom, zda si dokážete vzít i svůj prostor a říci to partnerovi, prostě s ním mluvit a neočekávat, že vám vidí do hlavy a přečte si zrovna vaši myšlenku. Je to vzájemná kooperace dvou lidí a bez mluvení to nepůjde.
Určitě je možnost to vzdát, odejít a najít si nového partnera, ale pokud spolu nejste schopni mluvit, jak budete schopni mluvit v následujícím vztahu, zase odejdete o dům dál. Přijde mi, že lidé spolu neumí mluvit, proto je tolik rozvodů, je přece jednodušší odejít než pracovat na něčem, kde jsme se ztratili a odcizili. Ano, někdy se stane, že se ty cesty rozejdou a každý může jít svou cestou, ale někdy je to jen neochota mluvit o těch věcech otevřeně.
Je také dobré si uvědomovat, jak se cítíte vy v průběhu toho chození a poznávání. Jaký pocit převládá? Jste pozitivní a šťastní nebo cítíte napětí, vadí vám, když ten druhý by pořád něco měnil nebo vám ukáže svou žárlivost. Nebuďte vůči těmto signálům slepí, může se totiž stát, že při té vší kráse toho poznávání a chození zapomenete na sebe. Ten druhý to vycítí a nebude si vás vážit a může toho i zneužívat ve svůj prospěch.
Jednou za čas se u toho poznávání a randění zastavte a zeptejte se sami sebe? Jak se u toho cítím? Co mám na tom druhém rád a co mi vadí? Co bych s ním měl probrat? Někdy necháváme věci příliš dlouho „vyhnít“, ať už je to naším vnitřním strachem nebo o tom prostě neumíme mluvit. Ale ono vás to „dožene“, třeba tím, že se najednou nebudete cítit tak dobře s tím druhým, budete si více všímat právě těch negativních věcí a váš „červený radar“ bude blikat na poplach.
Prostě neztraťte sami sebe v průběhu toho poznávání a chození, občas se zastavte a promyslete, jestli jste tam, kde jste chtěli být.
Přeju vám všem krásný, láskyplný vztah a vzájemné souznění a dobrou kooperaci.
S láskou Veru
Article is part of a serial Rodina
Related Articles:
Manuál na správné rodičovství neexistuje
Jak jsem rozhodla udělat skalku
Dramaťák aneb dramatická výchova – nuda nebo ...
Příběh pro děti s aktivitou na konci
Motivace a lidské potřeby od školky
... other articles in the series
