Zázrak jako samozřejmost
Můj synek bere zázraky jako běžnou součást bytí... Kéž by to tak měl každý z nás ❤️
"Maminko, pojď se podívat, jestli tu dnes není nějaký zázrak..." vytáhl mě můj prvovozený synek v neděli ráno z postele.
Přiznám, že se moje srdce tetelilo radostí z toho, s jakou samozřejmostí chlapec předpokládá, že tady po ránu je pro něj připravený zázrak a zároveň jsem se i trochu strachovala, že žádný nenajdeme.
A ač jsme žádný to ráno opravdu nenašli, synka to zřejmě v jeho víře v vůbec nerozhodilo. Konec konců, v noci k nám přibyla parádní háčkovaná kapybara a ač jsem měla vysvětlení, odkud přišla, tak jako malý zázrak to stačilo.
Zdá se to možná zvláštní, ale byla jsem na synka opravdu hrdá. Pro mě je totiž asi mnohem důležitější než to, jestli jednou přinese z diktátu jedničku, že si zachová víru, že svět kolem nás je plný kouzel a zázraků.
Já sama věřím v kouzlo světa celým svým srdcem a každý den se nechávám jím fascinovat. Když vidím duhu, když se kapka deště srazí na listu ve třpytivý korálek, když mi padne na dlaň nádherná vločka, když mráz maluje na okna překrásné obrazy.
Tolik zázraků kolem nás a my se je zuby nechty snažíme nějak logicky vysvětlit, jen abychom jim tu noblesu a dechberoucí jedinečnost vzali. Abychom tomu světu přistřihli křídla a udělali ho zase nudně černobílý. Protože tak je to správné, tak je to bezpečné. Jen se soustřeďte lidské ovečky na důležité věci, třeba, kolik je tři krát osm nebo abyste nezaspali ráno do práce.
Ne a ne a ne. Tomuhle světu já nevěřím. Má podle mě tolik barev, že je nemůžeme ani okem vidět a je kolem nás tolik zázraků, že je nemůžeme ani postřehnout. Celý svět je jeden velký zázrak. Každé dítě, každý tvor, každá kapka rosy.
A tak, i když mě Jindříšek občas díky své fantazii a neutuchající víře občas častuje otázkami, na které v tu chvíli jen horko těžko potím odpověď, jako "A maminko, ta veverka, co umřela, potom šla do veverčího nebe viď? A narodí se pak zase jako veverka?"
Nevím, nejsem veverka. Ale jedno vím jistě, že pokud necháme dětem víru v zázraky, svět se stane krásnějším a šťastnějším místem, ve kterém bude radost žít.
Takže, nevím jak vy, ale já věřím na víly! A jó! A jó! A můj syn taky. Nebo spíše je o jejich existenci skálopevně přesvědčen. Jupí!!!
