Z jedné strany pomoc a z druhé uvědomění
Když jsem psala článek, jak se ke mně vrátily čísla a jak mi přišly na pomoc, postupně s tím přišlo i uvědomění.
Uvědomila jsem si, proč jsem svět čísel opustila, protože v něm vládne chaos, stres a mraky termínů, které se musí dodržet. Kolik stresu vládne v auditu díky těsným termínům.
Byl to jeden z důvodů, kdy se dostanete do kolotoče noční práce a nemáte čas na sebe a já teď pozoruju sebe, že abych vše zaplatila, tak se dostávám do tohoto vleku, i když ne jednu stranu mě baví vrátit se do světa čísel a do té logické části chyběla mě.
Ale musím zvolnit a zvážit, jak se dostat ven z toho kolečka sebeobětování se pro tým. Abych zase nedělala něco, co je navíc, protože k tomu není důvod.
Navíc je to přehazování jedné kupičky na druhou kupičku a ty kupičky se vrší jedna na druhou a já začínám být unavená z toho všeho a říkám si, je čas to uspořádat jinak, ne se toho vzdát, ale uspořádat to jinak. Protože mě čísla zase baví.
Musím mít jasně na paměti, co je moje práce, kam s ní směřuji a proč ji dělám a nenechat na sobě lámat hůl, když se snaží někdo na vás hodit zodpovědnost, která není moje.
Vždy jsem měla tendenci na sebe přebírat více zodpovědnosti než jiní. V jednu chvíli možná převládl i pocit důležitosti, který ale následně vystřídalo vyčerpání a únava. Toto je cesta do zamotaného kolečka a do toho, že se vám znelíbí čísla, která za to ve své podstatě nemohou.
A taky, pro koho to děláte, protože tím pádem jste v jeho područí, ale jen částečně, práci jste odvedli a nemusíte se cítit zavázaně nebo oddaně, protože vám ten dotyčný zaplatil, protože jste práci odvedli. Máme pak pocit se cítit zavázaně a oddaně, ale už nejsme zaměstnanci a může nám to být jedno, protože jsme odvedli, na co jsme byli najati.
Dnes se dostavil ten známý pocit únavy a vyčerpání z toho, jak člověk zase nad tím sedí a snaží se udělat maximum a nic nezanedbat, ale dělám to zase na úkor sebe. Ano, zapomínám na sebe a na okolí. Zapomínám se vklidu najíst, jít ven a jedu zase jako workoholik.
Máme tendence sklouznout, do toho, co už známe a co už jsme prošli, a proto se nám do toho sklouzává lehce zpět, ale je dobré si uvědomit rychle, to upozornění hlavy, pozor, tady jsi byla, tady jsi na tenkém ledě, tady se řítíš tam, kde už to znáš a nebylo ti tam dobře.
Potřebuji chvilku pro sebe, potřebuji se zastavit a odpočinout si, potřebuji jít pracovat na zahradu a jen tak být na slunku. Potřebuji se jít jen tak projít a přestat myslet na práci. Jsem velmi vděčná, že ji mám, ale přece nejde jet jako lokomotiva, kam to vede, musí se najít nějaká rovnováha, aby člověk měl čas i sám na sebe.
Já teď trochu tápu, protože vím, že se ta práce musí udělat, ale jsem z toho unavená a otrávená, že nemám čas vůbec na nic a honím a přehazuji kupičky vidlemi. Jednu posunu tam a druhou támhle. Navíc mívám pocit, že chci něco napsat a najde to, sedím na prázdným papírem a neděje se nic.
Hlava chce psát, ale ruce stojí, hlava přemýšlí, o čem a ruce stojí, téma projde hlavou, ale není tak wow, že by se o něm chtělo psát. Najednou, ale přemýšlí a téma je tu, je potřeba uvidět, co je teď a napsat si to, vzpamatovat se a nastavit to jinak.
Možná opravdu potřebuji tvrdý režim toho, abych si udělala svůj prostor a viděla, kde mi ubíhá čas. Kde mi utíkají cenné minuty, které mohu využít pro sebe. Kde si mohu odpočinout, zameditovat a vyčistit hlavu, kdy se můžu jít projít na vzduch a musím si to tam zařadit a nevynechat, protože já to mám ve zvyku, když se ponořím do práce.
Nesmíme zapomínat na sebe i z toho, co člověk má udělat pro sebe nějaké radosti a slasti, co má člověk udělat jen tak, protože se mu chce. Jen být a udělat si volno, když potřebuje. A já na sebe zapomínám, musím to nastavit jinak a opravit to, než se to kolečko roztočí ještě víc.
Nezapomínejte na sebe, Veru
Article is part of a serial Práce versus podnikání - činnorodost
Related Articles:
První reklamace
Vysvětlovat anebo nevysvětlovat
Jsme online, hurá i fuj
Mlčeti zlato
Žraloci na cestě
... other articles in the series
