Vítej světlo v nás
Cesty k sobě
Víte, Adriana, která už řadu let neodmyslitelně patří k Cestám sobě, přišla s krásným nápadem. Navrhla, že bych mohla postupně shrnout jednotlivé písničky a napsat Vám něco o tom, jak vlastně vznikly a co mě k nim vedlo. A je to vlastně dobrej nápad, protože už je to tak dávno, že mě to aspoň donutí vzpomenout si na to původní rozpoložení a na to, jak jsem se při jejich vzniku cítila. I když se na to vzpomíná fakt těžko, vím, že to v té paměti pořád je. Konkrétně písnička Vítej světlo v nás je podle mě stará třeba pět let, možná už skoro šest.
Vždycky jsem tvořila v době, kdy Violka po obědě spala. Byla to moje chvilka klidu během dne. Klavír a to, že jsem si mohla jen tak hrát a nepřemýšlet, nad tím, jak to zní, byl takovej jedinej ventil, když byla Violka ještě miminko a potom úplně maličká.
V období těsně před jejím narozením i po něm, jsem prožívala takový hodně intenzivní duchovní období. Do té doby jsem měla načtenou spoustu různých duchovních knih, hodně věcí zjištěných, vstřebaných, šestkrát různě v hlavě rozpřemítaných od začátku do konce a zase zpátky. Dost jsem si ulítávala někam na obláček a byla jsem pořád ponořená v myšlenkách těch knih a toho, co se v nich píše. A jako kdyby to napojení někam nahoru bylo tehdy jiné. Nechci říct intenzivnější, ani naivní. To vůbec ne. Prostě jsem tím byla úplně pohlcená.
Od nějakých patnácti let jsem se prokousávala nejrůznějšími knížkami, postupně mi docházely různé souvislosti a podobnosti mezi jednotlivými spirituálními směry a potom na to navázalo kamarádství s Maikou Novákovou, která věří v Boha v tom křesťanském pojetí. Mě tehdy křesťanství, Ježíš Kristus, Bůh a tahle forma božství začaly dávat obrovský smysl. Tím, jak jsme o tom spolu mohly hodně debatovat, když jsme se potkávaly, mi to přinášelo takovej klid a mír v duši. Zároveň ale ve mně pořád zůstávalo něco, kvůli čemu jsem si to potřebovala pojmenovávat vlastními slovy. Tehdy jsem Ježíše Krista, Ducha svatého a vlastně celou tu svatou trojici vnímala jako světlo. Já přesně nevím, jak se to v křesťanském pojetí dělí a proč. Nejsem v tomhle teologicky vzdělaná, ani Bibli jsem nečetla. Dodnes to vlastně neumím pořádně popsat.
Když ale přišla písnička Vítej světlo v nás, bylo to pro mě vlastně: „Vítej Boha v sobě. Vítej Boha v tobě. Vítej to boží světlo v sobě.“.
Text písně má pro mě hluboký význam:
„Pramicí plout v řece snů živým tichem..." Pro mě je to samotná cesta životem.
„Horou svou hnout v zemi své není hříchem..." Když chceš ve svém životě něco změnit, tak prostě můžeš. Máš tu možnost volby.
„Letím si dál z oblaků hvězdným prachem, nechávám své srdce kvést..."
Svoboda. Pohyb. Rozlet.
Ta důvěra v Boha a to, že v sobě necháš to světlo žít, ti vlastně dá křídla. Tak tohle pro mě znamená tahle konkrétní písnička.
Tak...posílám první vzpomínkové psaní směrem k Vám...
Krásný dny vám všem. 🤍
Marie
Více o tvorbě lze najít zde: www.marienemcova.com
Autor: Marie Němcová
Sdíleno s laskavým svolením autora
Zdroj obrázku: Vytvořeno pomocí AI Canva
www.cestyksobe.cz
Cesty k sobě
