VE SPOLEČNOSTI DOCHÁZÍ K PŘESTAVBĚ HODNOT
Cesty k sobě
Když se každý postará o svou duševní rovnováhu, všichni se díky tomu mohou v atmosféře společnosti cítit jako doma.
Proč by se měla od základní školy studovat psychologie a zavádět duševní hygiena?
Je to jednoduché: poznání psychického světa s péčí o něj zajistí, že každý pochopí, kde je jeho skutečné místo. Z toho vyplývá jasná identita, ohleduplnost a zodpovědnost vůči sobě, ostatním a zdrojům přírody. S důvěrou a jistotou se každý sám za sebe dokáže životem pohybovat bezpečně. Jakmile již v útlém dětství jedinec nabude sebepoznání, následkem toho, je schopen zdravé sebereflexe. Snadněji rozezná své možnosti, potenciál a stanoví si hranice. Což přispěje tomu, že se nebude bát projevit a aniž by se přeceňoval bude plným přínosem společnosti a zdravě vykomunikuje co sám/sama potřebuje pro to, aby se cítil/a být přijat/a.
Psychický svět není nic statického, mění se. Z vlastní zkušenosti vím, že by se měl každý člověk z prevence starat o své mentální a duševní zdraví stejně jako fyzické. Přičemž oba světy se potřebují, jeden bez druhého by nemohl existovat. Každodenní pozornost a péče způsobí stav, kterému říkáme zdraví.
Pracovala jsem jako učitelka na zkrácený úvazek. K tomu jsem musela fungovat doma v početné rodině a současně provozovala soukromou službu lidem, kteří hledají cestu ven z potíží, což vyžadovalo hodně mé energie. Od dětství mě bavilo učit, fascinoval mě svět přírody, biologie těla, bavila mě pedagogika a psychologie. V dospělosti jsem se začala zajímat o přírodní vědy, ve kterých jsem nalézala psychickou kotvu. Po syndromu vyhoření jsem si uvědomila, že je nutné pečovat o rovnováhu v příjmu a výdeji energie. Začalo mi záležet životní výzvy zvládnout v plnohodnotném zdraví.
Přišla jsem na to, že psychická kotva není statický pojem. Myšlenkově a v postojích se měníme. Z vývojové psychologie vím, že se život děje v proměnlivých cyklech. Prožíváme různé fáze vývoje poskytující nové poznávání sebe a psychospirituální rozvoj ve zkušenostech. Přestože tělo podléhá opotřebení, vědomí se neustále rozvíjí a nikdy nekončí. Potřebujeme projít bouřemi života i klid, plynutí z disharmonie do harmonie. Existuje rozhraní: období, kdy řešíme jeden problém za druhým, výdech, a kdy není co řešit. Je dobré si uvědomit, že jde vždy o jedno: uvolnit se, dovolit si vnímat život v jeho barvách a jít s ním čili se sebou samými v souladu. Ve fázi, kdy nemusíme řešit problémy, máme čas a klid na to, utřídit, co jsme cestou nasbírali, usadit se v sobě a udělat prostor seberegulaci. V prostoru těla existuje inteligentní síla, která přesně ví, co pro regeneraci udělat; k tomu dobře slouží odstup a odpočinek.
Příčinou selhání zdraví bývají nenaplněné potřeby a nevědomost čili nedostatečná péče a pozornost. Někdy stačí málo na to, aby se člověk dokázal zazdrojovat. O trochu víc je potřeba věnovat koncentraci naselektování toho, co už není třeba táhnout dál a působí zbytečné těžkosti. Mít na dosah přirozené podpůrné zdroje pro následné optimální řešení životních výzev se doplněné zásoby vždy hodí. Není nutno jet na rezervy, jak tomu bylo v minulosti a řešit následky z toho vyplývající.
Pedagogická praxe ve školství mi poskytla náhled do potřeb společnosti jak dětí tak i dospělých. Registruji zprávy vyhořelých učitelek a stížnosti rodičů ohledně jejich přístupu. Chápu rodiče, že chtějí, aby o děti bylo postaráno, na druhé straně se zastávám učitelů, že ve velké skupině dětí lze snadno přehlédnout individuální potřeby.
Bylo by dobré si uvědomit, že to, kým děti jsou, si uvědomují nejdříve v rodině. Emoční vazby a základní pocit bezpečí či důvěry pochází z primárního zdroje od rodičů. Měli bychom všichni vést děti k tomu, co životu dává skutečný smysl, na který si přijdou s naší podporou samy, když budeme žít to, co považujeme za hodnotné a důstojné pro každého člověka. Děti se učí velmi rychle nápodobou. Jejich vědomí je do určitého věku jako houba, nervová soustava zraje a učí se. Malé dítě ještě neumí plně rozlišovat a rozhodovat se samo za sebe. Je na rodině, aby dala dítěti dodala zdravé podněty pro vytvoření žebříčku hodnot. Je-li v rozporu to, co říkáme a s jakou emocí to předáváme, způsobuje to v dětech zmatek a nedůvěru.
Žít v kolektivu mezi toxickými vztahy je velmi náročné pro dětskou nervovou soustavu a mozek a z dlouhodobého hlediska také pro dospělého jedince. Vztahy mají vliv na sebehodnotu ve smyslu, jak se cítíme a zda-li jsme schopni tvořivým způsobem rozvíjet vlastní potenciál ku prospěchu celku. Ve škole v rámci učení, v dospělosti v předávání a spolupráci.
Je to, co předáváme laskavé, vstřícné a užitečné? Jsme otevřeni v každé situaci pro komunikaci? Dokážeme být tolerantní a soucitní? Potřebujeme mít pevné hodnotové břehy, které umožní při velké povodni – stresu, ustát vše.
Dostupnou nezávislou podporu pro duševní hygienu každému jedinci na míru najdete v přírodě. Existují vzdělávací platformy, kde působí školení psychologové a lektoři. Začít u sebe s péčí od mentální a duševní zdraví je největší investice a pojistka, která se vyplatí každému jedinci nejen ve školství.
Pečovat o duševní hygienu by mělo být prioritou, pokud chce člověk pracovat s lidmi a hlavně s dětmi!
V soukromé praxi klientům ukazuji cestu do souladu v podobě příležitostí uvolnit se a otevřít se smyslu života v jiné kvalitě. Škola hrou, umění a sport je pro děti ideální, kde si ověřit své schopnosti, naučit se být přípraven pro různé situace. Podpořte děti ve vnímání světa i těla už jenom tím, že jim dáte prostor pro zpracování množství informací a podnětů, které během dne nasbíraly. Tělo udržujme jako hudební nástroj naladěný, dobrá prevence proti úzkostným a depresivním stavům.
Dospělý člověk by měl být pro děti bezpečím s otevřenou náručí. Nebojme se s dětmi komunikovat otevřeně, jejich logika je jiná než logika dospělých, jejich smysly jsou bystré, pokud se nezatíží umělou inteligencí. Potřebují mít jasno v tom, co prezentujeme. Nervová soustava potřebuje lásku a klid, porozumění, otevřenost a důvěru. Přestože se něco nedaří, věřme, že svůj život zvládnou po svém. Od přírody získáváme životaschopné impulsy, zde se naučíme nejvíc.
Buďme dětem a dospívajícím příkladem ne hodnotícím, nýbrž hodnotným!
Tím bychom se mohli dostat k tomu, co celá společnost právě potřebuje a to je úprava žebříčku hodnot. Přestaňme slepě následovat mylné představy a nepsaná pravidla, dovolme si zkoumat, co slouží k tomu, abychom se cítili ve společnosti vítaní, takoví jací jsme a nemuseli obhajovat dobré činy jenom proto, že někomu nevyhovuje pokročilost ve smyslu, že to není takové, na co je každý zvyklý.
Ne vždy se vše povede, avšak každá zkušenost je vítána, když vede k cennému uvědomění a novému postupu v praxi. Praktikujme každý den sebereflexi, co se nám povedlo, z čeho jsme měli dobrý pocit a co pomohlo ostatním. Buďme pro děti emočně dostupní, projevujme zájem o to, co prožívají - nezdary i úspěchy.
Za každým úspěchem nemusí být ocenění, stačí prožít radost z podařené práce. A nezdary? Co když se později ukáže, že to nebylo špatné? Každé poznání je zkušenost, jak se stát autonomním člověkem, zodpovědným za sebe a zároveň tím, kdo řekne tady už ne, to stačí a ukáže cestu, že to jde s úctou, láskou a úsměvem. Zvláště při nezdarech pomůže dítěti i dospělému, když nehodnotíme, uznáme a utišíme se.
Buďme více kreativní a méně reaktivní. Zkusme nefunkční normy vnímat jako rozpadající se zdivo a pilíře neschopné stát na nových základech evoluce. Má-li být něco pevné, pak se ptejme dětí, co potřebují ve skutečnosti, ukažme jim cestu, jak pečovat o lidské i přírodní zdroje tím, že na ni jdeme společně.
Není potřeba vychovávat, nýbrž mít radost z toho, o co se společně snažíme.
Dovolme, ať jsou viděni lidé, kteří se zajímají o seberozvoj a poskytují tím svému okolí vynikající zázemí pro zdravý psychický rozvoj dětí i dospělých v každém věku.
Zkusme najít cestu k sobě, kde je každý přínosem celku bez souzení s porozuměním. Vlídnou komunikací se dostáváme k podstatě, kde jsme všichni rovnocennými partnery s právem dojít k dohodnutému cíli každý svým způsobem.
OK 2026
www.morezivota.cz
Autor: Oldřiška Kališová
Sdíleno s laskavým svolením autora
zdroj obrázku: AI (ChatGPT)
www.cestyksobe.cz
Cesty k sobě
