V zajetí sportovních kroužků
O víkendu jsem měla příležitost zažít jeden ze sportovních zážitků, a to mistroství světa v aerobiku ČR, kdy závodila 10letá dcera mojí kamarádky. Hodně jsme se bavili o sportovních kroužcích a jejich vlivu. A musím říct, že to ve mně zanechalo zvláštní dojmy.
Na jednu stranu musím říci, že je skvělé a super, že to dítě něco dělá a něčemu se věnuje. Konkrétně tato holčička cvičí od 4 let aerobik. Ano, od 4 let, už tak malé děti dáváme do sportovních kroužků a myslíme si, že pro ně děláme to nejlepší. Tato holčička má trénink 4x týdně, o prázdninách má o měsíc méně, protože v srpnu trénuje, svátky a ostatní prázdniny má obvykle také tréninky. Ještě nutno podotknout, že i přes toto zatížení je velmi inteligentní a škola jí jde velmi dobře a má samé jedničky.
Hodně jsem nad tím přemýšlela a vezmu tu úvahu ze dvou stran. Z jedné strany cvičení a kroužky a z druhé strany bez kroužků.
V rámci těch kroužků si vytvoříte určitý okruh přátel, se kterým se stýkáte. Ten sport vás hodně baví, ještě když jste v něm dobří. Jezdíte po všech závodech a různých soutěžích a trávíte tak čas s dětmi. Den dítěte je tak smrsknutý na školu, domů, přejet do kroužku na trénink, domů naučit se a ráno zase do školy. Sama holčička si dala metu, že chce být jednou mistriní světa v aerobiku. Žije tím sportem a je do toho zapálená a vy jste jako rodiče rádi, že se v něčem realizuje a podporujete ji.
Tato rodina má ještě další dvě děti, mladší než tato holčička, jsou to kluci, kteří oba začali trénovat hokej. Takže to jsou 3 děti, 3 kroužky a škola.
Zkusila jsem se podívat z nadhledu na celou situaci a mám z toho opravdu velmi rozporuplné pocity a dojmy.
Jedna strana je ten zápal a nadšení něco dělat a druhá strana, co ty kroužky dělají s rodinou jako takovou.
A každý ten kroužek něco stojí a vy jako rodiče jste povinni zaplatit roční poplatek, výstroj a dresy, všechny výlety na soutěže do jiných měst. A zde si to u této rodiny ještě vynásobte 3x, plus si vezměte do úvahy, že hokej není jeden z nejlevnějších kroužků.
Upřímně já jsem se vyděsila nad tímto tvrdým denním režimem dětí. Moje otázka zní, jsou šťastné a spokojené? Mají svoje dětství? Nebo jsou opravdu v zajetí kroužku, který je sice baví, ale nebylo to ovlivnění z naší strany a co kdyby se to dítě formovalo nějak jinak, kdyby v tom kroužku nebylo?
Moje kamarádka mi řekla, že se svými dětmi na těch kroužcích tráví hodně času. Když jsem ale měla možnost vidět zákulisí, tak musím říct, že ano, ale není to dohromady. Jenom se díváte, nejste skutečně s tím dítětem a netrávíte s ním čas. Navíc se jako rodina museli rozdělit. Maminka s dcerou na víkend na závody a tatínek se syny v jiném městě na hokejový trénink se syny.
Kde jsou při těch všech kroužcích rodiče? Sedí na tribuně a čekají, kdy jejich dítě bude něco potřebovat. Ano dítě cítí podporu, že tam jste a kdykoliv za vámi může přijít. Ale nezlobte se, toto pro mě není to, že trávím čas se svými dětmi. To bych brala, kdyby si ta rodina sedla ke stolu, zahrála si spolu deskovou hru nebo šli společně plavat či jezdit na kole a byli spolu jako rodina a budovali zážitky.
Na jednu stranu mi všichni tvrdí, dáme děti do kroužků a získají disciplínu. Ale už není vidět, co získají, když se jim nedaří nebo když se jim daří až moc. Doma díky tomu nemají skoro žádné povinnosti, protože celý den mají tak naplánovaný, že už tam není ani kousek místa pro to být dítě. Když pak má toto dítě chvilku volna, tak ho tráví na sociálních sítích, protože neví, co s volným časem. A ta odvrácená strana je spojená s růstem nebo poklesem sebevědomí. To můžu uvést na příkladu jednoho kluka, který hrál hokej a nebyl nejlepší, ale byli vedeni k tomu, že jsou hokejisti a jsou ti nej. Tím, že on nebyl nejlepší, byl po letech poslaný na farmu do menšího města, a to ho přestalo bavit, nebyl přece nejlepší. Tak se na hokej vykašlal a zůstal doma s mámou, nezajímá ho nic, protože znal jenom hokej. Do práce se mu nechce, protože mu není nic dobré, protože on je přece velký hokejista. A to nemluvím o psychických problémech, které si při tom zažil. Ale po čase, kdy nic nedělal mu teď jeho vlastní máma dala ultimátum, že začne něco dělat nebo se od ní z „mamahotelu“ bude muset odstěhovat a začít se starat sám o sebe.
To stejné u této holčičky, které v 10 letech ráno pře závodem vstane a je tak nervózní a vystresovaná, že už od rána máte den, kdy jste unavení a rádi si pospali, ale nejde to, protože musíte na závody nebo vést děti někam na trénink. A pak jen sedíte na tribuně a utíká vám čas jako rodičům, vážně ho chcete prosedět jen tribuně? Kde jste vy?
V zajetí svých dětí a kroužků? Protože na to vše musíte vydělat dost peněz? Kde je váš čas, vaše uvolnění, kdy opravdu trávíte čas s rodinou?
Ano, slyším ty komentáře, dítě se zocelí, zapadne do kolektivu, nebojí se vystupovat, to všechno beru a je to přínos. Ale taky se mi nelíbí, že vidím 10letou holčičku v takovém stresu ze závodů, kdy mohla radši strávit krásný víkend s celou rodinou na výletě a ve větším klidu.
Jste vlastně rodina nebo jen jezdíte a převážíte a svážíte z kroužků, víte, co se vašemu dítěti odehrává uvnitř, proč má třeba ten ekzém, který natíráte mastičkou? Ano, mám z toho hodně velké pocity a dojmy. A co by vlastně bez těch kroužků to dítě dělalo? Tak raději ať je v kroužku, aspoň se nepotuluje venku a nechytá nějaké špatné návyky a kamarády, ale co když by objevovalo svět?
A co jsem si vzala z toho pro sebe, že všeho moc škodí, ráda podpořím dítě ve sportu, ale nelíbí se mi tento dril hned od útlého dětství a můžete si myslet cokoliv. Dnešní děti musí ve škole bojovat s tím, jestli mají nejnovější mobil a správné oblečení, s dopadem sociálních sítí, a ještě bych jej měla stresovat od 4 let tím, aby bylo 4x týdně na tréninku. Promiňte, toto se mnou nesouzní a já raději vezmu celou rodinu na společný výlet nebo strávíme čas doma nějakou hrou a vymyslíme něco spolu jako rodina. Jaký by byl její svět, kdyby v tom kroužku nebyla?
To, co jsem viděla v tom zákulisí sportu mě natolik vyděsilo, protože rodina není spolu, rodiče sedí na tribuně a nemají čas na sebe a dělají jen zázemí a podporu a děti neznají hodnotu peněz a jen chtějí víc a víc a rodiče jsou víc a víc unavení a jako rodina se vzdalují a toto vnímám jako největší riziko, které ani při tom všem nevidí a neuvědomují si.
Je to jen můj pohled na věc, nechci moralizovat a dávat rady, každý vychovává, jak nejlépe umí, protože nás to nikdo neučil. Jen se možná chvíli zastavte a zamyslete se nad tím, kdy jste naposledy trávili čas jako rodina, kdy jste si sedli s dětmi a strávili čas hrou všichni, kdy jste se jich zeptali, co je trápí, kdy jste s nimi mluvili?
Jsem toho tak plná, že bych dokázala psát a psát. Ale ukončím to posledním dotazem. Jste anebo nejste v zajetí kroužků?
S láskou Veru
Article is part of a serial Rodina
Related Articles:
Manuál na správné rodičovství neexistuje
Jak jsem rozhodla udělat skalku
Dramaťák aneb dramatická výchova – nuda nebo ...
Příběh pro děti s aktivitou na konci
Motivace a lidské potřeby od školky
... other articles in the series
