Uroboros: Převzatý článek z webu Internet Sacred Text Archive/Budhistická historie – král Ášoka/kapitola V.
Převzatý text z webu Internet Sacred Text Archive (web obsahuje kvalitní zdrojové náboženské texty – velmi doporučuji, obsahuje zdrojové texty mnoha kultur, náboženství a spiritualit). Originální text je z knihy pojmenované India in Primitive Christianity by Arthur Lillie [1909] ...
KAPITOLA V.
KRÁL ÁŠOKA
V Bódhgaji roku 520 př. n. l. seděl Buddha pod fíkovníkem (Ficus religiosa) a snil o Dharma Raj. Všichni máme občas své vize o tomto Dharma Raj, onom zářivém království z říše snů, kde se napravuje každá křivda; ale kdo jako Buddha vidí svůj sen konkretizovaný?
(doplněk editora článku/zdroj – Dharmarádža je titul Buddhy, často zmiňovaný v buddhistických písmech. Například ve třetí kapitole „Podobenství a přirovnání“ v Lotosové sútře Šákjamuni říká: „Jsem král Dharmy, mohu si s Dharmou dělat, co chci. Přinášet mír a bezpečí živým bytostem – to je důvod, proč se objevuji na světě.“[1] Také podle mahájánového buddhismu každý Buddha předsedá své Čisté zemi, a proto by to mohlo vysvětlovat možný původ jména Dharmarádža).
Buddha seděl pod proslulým fíkovníkem, roku 520 př. n. l. a dvě stě padesát let poté se objevil král Ášoka (vprákrtu Dévánampija Pijadasí) a s ním skoro pozemský Dharma Raj.
O Ášokovi bezpečně víme, že ve svých čtyřiadvaceti letech nastoupil na trůn v Patně. Jeho bratři krátce na to shromáždili svá vojska a snažili se ho ihned o trůn připravit. Po prudkém boji je ale přemohl. Dále s nimi, po jejich úplné porážce, zacházel jen s milosrdenstvím a dal tak všem hned z kraje své vlády ve svém jednání zářivý, velmi dobrý příklad, jak musí jednat se svými bratry, poraženými bratry skutečný král. Král Ášoka byl rodem vnukem Sandrokóta, který se na trůn dostal díky brahmínským intrikám. Ášoka byl tedy zpočátku zbožným bráhmanem a denně živil 50 000 bráhmanů. Byl také ale velmi schopným vojákem, neboť dobyl větší indické území než Clive, Lake, Wellington a Napier, pokud bychom měli sečíst rozlohu všech jeho výbojů dohromady.
Po svém vysvěcení však vedl několik rozhovorů s buddhistickým mnichem jménem Nigrauda. Velmi se zajímal o Buddhu a dychtivě přijímal podrobnosti o jeho životě a učení. Král se brzy obrátil a Buddhismus ustanovil státním náboženstvím.
Krátce předtím, podle výpočtů sira Alexandra Cunninghama a profesora Maxe Müllera, obdržela Indie písmena abecedy. Tento dar byl šťastně načasován, protože první, kdo jej použil, jej použil k tomu aby zapsal důležité myšlenky do skal a kamenů. V roce 251 př. n. l. vyryl král Ášoka svůj první kamenný edikt. Brzy vydal mnoho dalších. Určitou představu o rozsahu jeho vlády a šíření Buddhismu si můžeme udělat z toho, že na samém západě Indie vyryl skalní nápis v Girnaru u zálivu Catch. Na východním pobřeží, v Ganjamu, byly vydány edikty Dhauli a Jaugada; na severu dosáhl Gandhary neboli Pešavuru a v krajních jižních provinciích Indie, jak jsem již uvedl, Čoly a Pandiy.
Byla to šťastná okolnost, že byl přijat hrubý způsob vyrytí ediktů do kamene, protože novátoři (a plagiátoři) nemohou s kamennými edikty zacházet jako s rukopisy na listech banánovníku či palmovníku; a my tak rázem dostáváme příležitost zjistit alespoň to, co si Buddhovi žáci skutečně mysleli o Bohu, duchu a budoucnosti člověka.
