Uroboros: Alexander Maistrovoy (Facebooková skupina Gnosis) Cesta neognostiků: Perly poznání Copyright ©
Článek o mé gnostické cestě z pera mého gnostického přítele: Výměna myšlenek mezi Gnostiky je důležitá – autor zhodnotil mé pojetí Gnosticismu svým stylem – navzájem se tak od sebe učíme to nejpodstatnější. Děkuji Uroboros
Alexander Maistrovoy – Cesta neognostiků: Perly poznání
V moderní době jsme svědky významných a zajímavých pokusů o vzkříšení Gnosticismu spojením mystiky starověkých gnostických filozofů s vizí moderních slavných autorů a myslitelů.
Jeden takový pokus, a podle mého názoru velmi plodný, učinil současný český gnostický filozof Josef Šédl.
Na svých stránkách Gnosticismus/Gnosticism website (v češtině a angličtině - samanskecesty.wordpress.com/ + gnosticcommunity.wordpress.com/) Šédl kombinuje učení jednoho z nejgeniálnějších gnostických myslitelů starověku, Valentina, s myšlenkami amerického spisovatele science fiction Philipa K. Dicka.
Philip K. Dick se ve svých knihách dotýkal existenciálních otázek bytí. Jeho postavy žijí v high-tech světech ovládaných korporacemi a byrokracií, útlakem, paranoiou a ztrátou identity. Tento svět absurdity a univerzální unifikace je stejně jako v gnostických mýtech vězením pro lidskou duši, za nímž se však skrývá transcendentní realita. Materiální svět nevědomého a mocného Demiurga nás odděluje od (skutečného) Boha, ale (skutečný) Bůh má snahu ukázat se světu.
Názory Philipa K. Dicka se vskutku v mnohém podobaly myšlenkám Valentina, a nebylo divu: dobře znal knihu Hanse Jonase „Gnostické náboženství,“ jednoho z brilantních znalců gnosticismu.
Myšlenky Philipa K. Dicka daly podnět k novodobému gnostickému hnutí PhilDickian Gnosticism (Dickův gnosticismus), jehož stoupencem je Josef Šédl z Prahy (jenom upřesním, nejsem z Prahy, bydlím na severu Čech, ale Praha je také můj domov, umělecký domov) – úžasného města mystiků, humanistů a velkých vědců, jako byli Kepler a Tycho Brahe.
Stoupenci PhilDickian Gnosticism se popisují takto: „PhilDickian Gnosticism uvažují pouze o logických argumentech. Náboženské víry a mýty interpretují především jako archetypy kolektivního vědomí v lidské psychologii. Jako většina gnostických systémů stojí PDG v opozici vůči bezohledným, nereflektovaným náboženským vírám a kultu osobnosti.“
Upřednostňují takové vlastnosti, jako je představivost, intuice a inspirace, v kombinaci s racionalismem a zdravým skepticismem.
V návaznosti na vize Valentina i PhilDickian Gnosticism napsal Josef Šédl v češtině i angličtině vlastní dílo Gnostické perly (Úplné učení (nového) gnosticismu) – jakýsi návod pro ty, kdo se rozhodli pro gnostickou cestu. Tato cesta se skládá z pochopení 15 perel. (Nyní v konečné fázi s 29 Perel - gnosticcommunity.wordpress.com/2022/07/30/uroboros-2-collection-of-wisdom-gods-pearls-i-xxix-version-2-0-copyright/)
Šédl varuje před dvěma nebezpečími na gnostické cestě. Pastí číslo jedna je prokleté ustrnutí v dogmatickém jediném vidění SKUTEČNOSTI. Pastí číslo dvě je EXTRÉMNÍ ROZDÍLNOST: Gnostik se do EXTRÉMNÍ ROZDÍLNOSTI ponoří z principu natolik, že se v EXTRÉMNÍ ROZDÍLNOSTI utopí.
Šédl vyzývá k hledání „střední cesty“ – což je jasná narážka na buddhistickou zkušenost, která je podle mého názoru v autorově filozofii zřetelně přítomna.
Vyzývá k využití duchovního potenciálu, který je nám vlastní: „Rozbij skořápku, nauč se létat, uskutečni to, co jsi celý život odkládal! Dříve než váš skutečný Život odteče jako kalná špinavá voda protékající umyvadlem.“
Pro mě je to výzva k iniciaci vnitřní částice světla (Pneuma), která nás spojuje se světem plnosti (Pleroma).
Šédl zdůrazňuje, že gnostik by měl zkrotit svou sexuální energii, kterou přirovnává k silné kobře, jež může udeřit v nejméně očekávanou chvíli. Naprosto s ním souhlasím: ani ten nejduchovnější člověk nesmí podceňovat mocnou zbraň, kterou sexualita obsahuje.
Do této pasti se chytilo mnoho starověkých gnostiků, kteří hlásali bezmeznou zhýralost, protože se považovali za „nadřazené morálním pravidlům,“ jež stanovil lstivý a panovačný Jehova. Hlavní školy gnosticismu – Valentin a Basilides – přitom hlásaly střídmost a zdrženlivost v každodenním životě. Mohou být skutečným příkladem pro moderní gnostiky.
Šédl s hořkostí píše, že křesťanská církev se stala rukojmím Demiurga a ze společenství absolutní rovnosti sester a bratří se změnila v hierarchickou organizaci pyramidálního systému. Sám jsem o tom hodně psal ve své knize Gnosticism through the Prism of the Third Millennium: Or between God and the Creator. V této souvislosti chci citovat slova slavného mistra Jana Husa, Šédlova krajana, který zemřel na hranici inkvizice: „Kristus zakázal svým učedníkům jakoukoli světskou moc, ale jeho slova byla zapomenuta od doby, kdy císař Konstantin předal království papeži … Bohatství otrávilo a zkazilo církev. Odkud se vzaly války, excesy, hádky mezi papeži a biskupy? Psi se hádají kvůli kosti. Vezměte jim tu kost – a mír se obnoví … Odkud pochází úplatkářství, simonie, nestoudnost duchovenstva a cizoložství? Pochází to ze stejného jedu.“
Bohužel, touha po moci promění jakoukoli, i tu nejkrásnější myšlenku, ve svou vlastní bezvýznamnou podobu.
Šédl správně navrhuje zpochybňovat jakékoli náboženské a duchovní autority. Jsme děti 21. století a nejsme závislí na tom, aby někdo myslel za nás a ukradl nám možnost vlastního poznání, je o tom přesvědčen. Přesně tak to je! Gnostik nepotřebuje gurua, hotová dogmata, strach z trestu a slepou víru.
V kapitole Sedmá perla Šédl popisuje vlastní zkušenost s pochopením Boha. Vyvedl jsi mě z těžké bílé mlhy náměsíčného šílenství posedlého vírou! A tak jsi ke mně znovu a znovu dělal první krok a svou láskou jsi mě zachránil od toho, abych byl věřícím – dítětem kultu, abych už nikdy nebyl v zajetí žádné člověkem vytvořené víry, náboženství nebo duchovnosti.
Tato úžasná zkušenost je mi známá a věřím, že i mnohým z nás. Souzní s Písní o Perle a s Knihou mandejců, Ginza Rba, která vyprávěla o dramatu, k němuž došlo vinou zlovolných sil, a následné záchraně. ‚Kdo mě uvrhl do trápení světů, kdo mě přenesl do zlých temnot?“ ptá se zoufale Adam. ‚Spása přichází zvenčí, shůry. ‚Volání velkého Života … stojí na vnějším okraji světů a volá své vyvolené.‚ (Ginza Rba)
Gnostik, zdůrazňuje Šédl, si musí jasně uvědomit, že „celé stvoření je krajně nedokonalé, protože Demiurg (Stvořitel) není JEDINÝM PRAVÝM BOHEM, nýbrž je pouze součástí posloupnosti stvoření.“
Moderním jazykem racionalismu a vědy bych řekl, že náš svět je výsledkem „systémového selhání, tragického omylu v Božské sféře. Tato chyba vedla k nekonečným katastrofám a věčnému utrpení a není třeba si dělat iluze, že jsme schopni tento svět změnit, jak věřili a stálé ho zastávají zastánci nekonečnosti pokroku.
Šédl sám sebe označuje za Neo-Gnostika: „Jako Neo-Gnostik se již nemohu přihlásit k plnosti myšlenek (starého) gnosticismu, jak je chápaly tehdejší školy, ale mám logiku vytvořit si vlastní osobitý subjektivní (nový) směr a ten podrobit neustálému zkoumání.“
Pro mě osobně je tento moment nesmírně blízký a důležitý. Ve své knize píšu: „V tomto ohledu jsem se rozhodl pro tzv: Gnosticismus, který je třeba znovu objevit a promyslet nikoli z hlediska mýtu a esoteriky, ale z hlediska rozumu, racionality a logiky. Můžeme a musíme se pokusit zhodnotit gnosticismus, jeho význam a ideu, z vrcholu třetího tisíciletí ve světle zkušeností, znalostí a pojmů, které máme k dispozici.“
Jsme lidé 21. století a nemůžeme uvažovat v paradigmatu mýtů prvního století.
Autor upozorňuje, že na cestě gnostického chápání se musí každý rozhodnout sám. „Každou z mých osobních perel, které vám předkládám, dvakrát poměřte, a pokud ji shledáte falešnou, nenechte se jí ani vy spoutat,“ píše. Je to pravda. Hlavním kritériem pravdy je částečka světla v nás (pneuma) a naše mysl.
Každý má svou vlastní cestu. A přesto vřele doporučuji každému, kdo jde gnostickou cestou, aby nahlédl do perel Josefa Šédla. Budou dobrými průvodci na této nelehké cestě.
Všichni však musíme být velmi opatrní a nevnucovat druhým vlastní víru a vlastní pohled na svět. Strach, nenávist, faleš vedou přesně podle vzoru Uroborose, sebe požírajícího gnostického hada, k nekonečnému kruhu manipulace, závislosti a nakonec sebezničení.
„Ryby nemohou nosit zbraně,“ sděluje v citaci Philip Kindred Dick.
