Unschooling aneb svoboda učení
Slyšíte to poprvé a nebo jste to již někde zaslechli? Jde o formu domácího vzdělávání. Tato forma bývá často spjata s respektující výchovou. Pokud vás toto téma zajímá pojďme se na něj podívat.
Unschooling znamená, že děti prakticky do školy vůbec nechodí a ani doma nemají řízené vzdělávání. Neexistují zde žádné osnovy a děti se učí to co je zajímá. Myšlenkou toho všeho je že máme vlastní největší motivaci pro to, abychom se učili konkrétní věci. Není to tak, že se učíme všechno i když nás to nezajímá a velmi pravděpodobně většinu z toho v životě nikdy nevyužijeme. Co v dospělosti potřebujeme k čemukoliv co nás baví a co chceme dělat se stejně kdykoliv můžeme naučit a pravděpodobně i naučíme.
Když dítěti nejde matika a evidentně na ní nemá talent, zřejmě ji v životě nebude vyhledávat a nebude mít zaměstnaní kde ji bude potřebovat. Naopak pokud mu jdou jazyky tak je bude samovolně rozvíjet a v bude s nimi v budoucnu pravděpodobně pracovat.
Přijde mi tak hloupé, že se ve školách učí všichni to samé podle osnov, bez ohledu na to na co mají vlohy. Proč zaměřovat pozornost na to co mi nejde a drtit matiku, když se můžu zaměřit na to co mi jde a dál se v tom zlepšovat. Nejde to tak, že všichni musí umět všechno a mít ze všeho jedničky. Ztrácíme proto v škole spoustu času, na předměty ve kterých nevynikáme, místo toho abychom se věnovali tomu co nám jde.
Už jen z principu že výuka není přizpůsobená individualitě mi to všechno nedává smysl.
Tudíž unschooling je o tom, že se řízeně nic neučíme, ale že si informace vyhledáváme na základě vlastní motivace. Přijde mi to přirozenější.
Dítě má prostor a šanci se hledat a poznávat sám sebe. Co ho baví a co ho naplňuje.
Pamatuji na sebe, která v 15 letech nevěděla co mě baví a co bych v životě chtěla dělat a čemu se věnovat. Nevěděla jsem ani pro co mám vlohy. Jak bych mohla, když vás 15 let formují do nějakých škatulek jedné jak druhé. Musíte plnit co vám říkají a nikdo se na váš názor neptá. Jak bych mohla když vás 15 let vedou a říkají vám co máte dělat a jak to máte dělat a najednou po vás někdo chce vaše rozhodnutí o tom co budete v životě dělat a pro jaký obor se rozhodnout. Jak pak má být dítě samostatné a jak může poznat samo sebe. Ruku na srdce, většina z nás ani nedělá to čemu jsme se učili. Je to tak, že jsme prostě šli na nějakou školu jen proto, že jsme někam jít museli. Pro mě spousta ztraceného času.
V tomto vidím velké plus, pokud jsou rodiče dítěti průvodci. Dítě se může samo rozhodovat, řešit problémy, učí se kritickému myšlení a hlavně žije v souladu sám se sebou.
Podporujeme individualitu. Nechceme aby všichni byli stejní, to ani nejde, ale proč mám pocit, že školský systém o to usiluje. Pokud dítě je do 15 let bez školy, pravděpodobně bude vědět co ho baví a čemu se chce věnovat. V tom případě si může vybrat podle toho střední školu a dále se v tom rozvíjet.
Střední škola mi přijde fajn v tom smyslu, že už je tam určité zaměření na konkrétní téma.
Co se týče hodnocení v podobě známek, také to má negativní dopady na psychiku dítěte. S hodnocením přicházejí nálepky a špatně se jich zbavuje. Hlavně když jim dítě uvěří. To pak vyrůstá v tom, že je hloupý a nikdy z něho nic nebude, známe :) Ještě smutnější je, když mu to říkají nejbližší.
S tím je spojené budovaní vlastní sebehodnoty. Jedno s druhým souvisí a je to na problémy do celého života.
Z dětí bez školy vyrůstají vyrovnaní a sebejistí jedinci. Má to své úskalí a samozřejmě záleží na dalších aspektech jako je domácí prostředí a rodiče.
Je to jen můj názor a úhel pohledu. Všichni s ním nemusí souhlasit a to je v pořádku. Udělejte si obrázek samy :)
