Trapasy na cestách
Jaké máte trapasy na cestách, většinou v tu chvíli to nebývá úplně směšné, ale po pár dnech či měsících a hlavně když to dobře dopadlo se tomu většinou zasmějeme.
Hotel za rohem
Přijeli jsme do Ženevy ze zmrzlé Paříže, byla nám zima a byli jsme docela unavení, chtěli jsme prostě nasednout do taxíku a jet do hotelu. Normálně pravidelně kontrolujeme na mapě, jak daleko je hotel od vlakového nádraží a zda to nedojdeme pěšky, ale nyní jsme na to úplně zapomněli. Ani jsme na mapu nekoukli, asi zděšení tím vlakem, do kterého jsme přestoupili z toho moderního francouzského vlaku. Když jsme našli stanoviště taxíků a vybrali nějaké peníze na taxík, tak jsme si to šinuli rovnou k prvnímu taxíku. Naskládáme kufry do auta, dáme taxikáři název hotelu kam jedeme. A on najednou říká a jste si jisti, že chcete jet 300 metrů do hotelu a my co? A on říká, no ten hotel je tady na rožku, dojdete tam zachvilku, no dobrý trapas. Taxikář z nás měl srandu a my byli happy, že nebyl vypočítavý a nenechal nás nasednout a nenaúčtoval si pár EUR za 300 m.
Ujetý vlak
Nevím proč, máme tendenci chodit na bus či vlak na poslední chvíli, ne že by se nám to stávalo běžně, ale stalo se nám to hned 2x po sobě. První bus do Lipska jsme tak tak stihli na autobusovém nádraží a den na to jsme si zavolali Uber, aby nás hodil na vlak do Vídně. Před tím než Uber dojel, tak nám minutu před dojezdem zrušil objednávku a my rychle objednali druhý, i s tím, že už to nestihneme. Když přijel, bylo nám jasné, že to nedojedeme na vlakové nádraží. I taxikář nám to potvrdil, měli jsme zaplacený hotel ve Vídni, tak jsme doma sedli na lístky na vlak, které jsme předtím měli za „hubičku“ a hledali nový vlak, protože přece nenecháme propadnout hotel. Vlak jsme našli, hned další za 2 hodiny, je jaksi ten lístek na poslední chvíli nebyl nejlevnější a přítel se praštil přes kapsu.
Zafixování dne odletu
Měli jsme z New Yorku odlétat do Miami v sobotu ráno nebo tak jsme si to zafixovala. A v pátek jsme si naplánovaly s kamarádkou, že půjdeme nakupovat. Tak jsme se chystali na pokoji a těšily se na nákupy. Najednou v tom zaťukala na dveře uklízečka a kamarádka šla otevřít, ta jí řekla, že odjíždíme a kamarádka jí to potvrdila, protože tehdy nerozuměla anglicky. A já jsem zpozorněnla a ptám se, co říkala a kamarádka se snažila reprodukovat anglicky slova. A já na to podej mi ty naše letenky a ona mi je podala a já se zhrozila, protože za necelé 3 hodiny nám letěl let do Miami, ani nevím, jak rychle jsme se sbalili, čas mi splývá. Měli jsme v Praze nadváhu, tudíž jsme museli ještě něco oddělit do tašky, že musíme koupit malý kufr. Vzali kufry a frr se odubytovat. U výtahu se nám roztrhla ta taška, s tím co jsme oddělily z kufru, zrovna, když se roztrhla a vysypalo se naše spodní prádlo, tak se dveře výtahu otevřely a všichni účastníci ve výtahu se málem smíchy potrhali, jak dvě holky sbírají tanga po zemi. Když jsme došly na recepci, tak tam byl celý turnus z Japonska. Už nezbýval čas, tak jsem hodila karty paní na stůl s tím, že mají záruku karty a ať mi dyžtak napíšou mail, kdyby něco. A utíkaly jsme na taxi, v tu chvíli bych taxikáři slíbila klidně o 100 dolarů navíc, jen abychom tam byly včas.
Když jsme přijely na letiště, tak mě čekalo další překvapení v podobě samostatného odbavení, tehdy to byla úplná novinka, která se testovala v Americe a já nevěděla, co mám dělat. Zmatkovala jsem předtím automatem a paní od přepážky se mě zželelo a šla mi pomoci. Třepaly se mi ruce, furt jsem sledovala hodiny, kolik máme času a že letiště v New Yorku není nejmenší a navíc všechny kontroly před námi. Byl to stres, jestli to stihneme, na každé kontrole měli čas a ještě nás nechali zout si boty. No nakonec jsme to stihli, ale bylo to o „prsa“.
Když se vám chce při návštěvě velmi známé památky na wc
Tohle byl asi můj nejhorší zážitek, šli jsme do paláce Alhambra, lístky musíte mít online a když tam jste a vyjdete, už se nemůžete vrátit zpět. My jsme předtím s přítelem byli na obědě, super mexický oběd, který při té návštěvě začal dělat neplechu. Snažila jsem se všemožnými způsoby vydržet, hledala jsem únik a zda někde není toaleta, protože i na známých místech ve Španělsku je mají a tady nic. Začala jsem být zoufalá a můj přítel řekl, že jdeme, že musíme. Tak jsme to proběhli ven a já si sedla na lavičku a on šel koukat na mapu, když se vrátil, tak říkal, že na mapě to vypadá, že je to daleko a já byla v koncích, měla jsem strach, že to nevydržím a budu nucena to udělat v palácových zahradách. Naštěstí chytrý telefon byl chytřešjí a ukázal, že wc je asi 5 minut, i tak jsem měla co dělat s tím to dojít. A díky Bohu se vše povedlo, ale zkazila jsem celou návštěvu, ale teď už se tomu opravdu jen zasmějeme 😊
S láskou Veru
Article is part of a serial Cestování
Related Articles:
Co se změnilo v cestování
Sicílie, 2. část
Sicílie a městečka UNESCO
Cappadocia a její východy slunce
Jak se bude cestovat dál?
... other articles in the series
