To, v čem jsi výjimečná, ti nepřijde výjimečné. A proto s tím neumíš pracovat.

Komunita maminky

Když člověk přemýšlí, co dělat za práci, většinou začne úplně obráceně.
Hledá, co se „sluší“, co se „uživí“, co „dává smysl navenek“.
Jenže to nejdůležitější leží jinde.

Každý má něco, kvůli čemu za ním lidi chodí.
Každý má nějakou schopnost, kterou dělá přirozeně, bez námahy, od mala.
Jenže právě tahle schopnost je největší slepá skvrna.

Protože to, co ti jde samo, nepovažuješ za talent.
Považuješ to za úplně normální věc.
A tím pádem tě ani nenapadne, že je to hodnota, kterou druzí nemají.

1) To, co je pro tebe „nic“, je pro ostatní služba, za kterou běžně platí.

Možná slyšíš celý život:

„Ty umíš tak dobře uklidnit děti.“
„Ty vždycky víš, co říct.“
„Ty máš skvělý cit na lidi.“
„Tobě věřím, když potřebuju poradit.“
„Ty máš úžasný přehled.“
„Ty to vždycky vyřešíš.“

Ale protože to děláš automaticky, nezastavíš se u toho.
Nevnímáš v tom dovednost.
Jen pomoc, kterou „by přece udělal každý“.

Jenže neudělal.

Kdyby to uměli všichni, tak by to za tebou nepotřebovali.

2) To, co ovládáš intuicí, si jiní musí studovat roky.

To je pointa, kterou lidé nechápou.

• Ty jen posloucháš a přesně víš, kde je jádro problému.
• Ty řekneš dvě věty a člověk se uklidní.
• Ty vezmeš chaos a uděláš z něj strukturu.
• Ty vidíš souvislosti, které jiní nevidí ani po dvou kurzech.
• Ty umíš navést, podpořit, postavit hranici, uklidnit, vysvětlit, přesně nasměrovat.

A protože ti to jde bez námahy, máš pocit, že „to je normální, to umí každý.“
Ne.
Tohle je přesně to, co většina lidí neumí.

3) Problém není, že dar nemáš. Problém je, že ho bereš jako samozřejmost.

A důsledek?

• Neumíš si říct o peníze.
• Zlehčuješ svoji práci.
• Děláš služby zadarmo.
• Podceňuješ svoji hodnotu.
• Máš pocit, že „kdo jsem já, abych si něco účtovala“.
• Nevěříš, že by někdo platil za to, co ti jde tak snadno.

Jenže to, že to jde snadno tobě, neznamená, že to jde snadno ostatním.

4) Odpověď na „co mám dělat za práci?“ často není něco nového. Je to to, co už děláš.

Lidi si myslí, že práce = něco složitého, prověřeného, odborného.
Jenže skutečná práce, která tě živí a zároveň tě nevyčerpá, je většinou něco, co:

• děláš odjakživa
• jde ti přirozeně
• lidé od tebe chtějí
• ti dává energii
• ti jde bez studia
• ti přináší respekt, aniž bys o něj žádala

To není náhoda.
To je dar.
Jen ho v sobě nevidíš, protože s ním žiješ celý život.

5) Začneš růst ve chvíli, kdy přijmeš, že to, co je pro tebe samozřejmé, je pro svět služba.

Až uznáš, že:

• umíš něco, co jiní neumí,
• má to hodnotu,
• a máš právo to nabídnout jako práci,

přestaneš se podceňovat a začneš stavět život na tom, co ti jde přirozeně.

Není to ego.
Není to pýcha.
Je to respekt k vlastnímu talentu.

A když svůj dar vezmeš vážně, začne tě živit způsobem, který tě neunaví – protože to není „práce“, ale tvoje přirozenost.

---