Synchronicity - když realita mluví řečí, kterou neumíme vysvětlit, ale všichni ji známe
Komunita maminky
Synchronicita je zvláštní druh zážitku. Nestojí za ní magie, věštění ani jasný logický vzorec. Je to okamžik, kdy se to, co se odehrává uvnitř člověka, nečekaně potká s tím, co se zrovna stane venku. Najednou se stane něco přesného, časově trefeného a osobního a ty víš, že to cítíš jinak než náhodu. Ne proto, že by to bylo nadpřirozené, ale protože v tobě něco dozrálo a svět ti to jen odráží.
Synchronicity se objevují především ve chvílích, kdy člověk stojí na křižovatce. Když přemýšlí, jestli udělat krok, který odkládá. Když v sobě nosí pocity, které se bojí vyslovit. Když se jeho život láme mezi tím, co zná, a tím, kam ho to táhne. Právě v těchto chvílích se zvláštní souhry začnou dít mnohem častěji. Ne proto, že by realita měla skryté úmysly, ale protože tvoje pozornost je konečně zaostřená na něco, co už dlouho čeká v pozadí.
Synchronicita je vlastně důkazem, že člověk je vnímavější, než si myslí. Všimneš si věcí, které bys jinak přehlédla. Najednou zahlédneš slovo, které nápadně sedí k tomu, čím žiješ. Ozve se člověk, na kterého celý týden myslíš. Do cesty ti přijde situace, která přesně odpovídá tvému vnitřnímu tématu. A ty to poznáš. Ne jako znamení, ale jako souhru, která tě přiměje zastavit a zamyslet se, co se v tobě děje.
Synchronicity nejsou instrukce, co máš dělat. Neříkají „odejdi“, „zůstaň“, „kup to“, „nech to být“. Jsou to jen jemná připomenutí, že něco v tobě je připravené se posunout. Něco, co už dávno ví, ale teprve teď máš odvahu si toho všimnout. Ukazují témata, která volají o pozornost. Strachy, které je potřeba zpracovat. Vztahy, které čekají na uzavření. Myšlenky, které už nechceš ignorovat.
A to je celé. Synchronicita není budoucnost. Je to přítomnost, která se potkala se správným okamžikem.
Ať tomu říkáš intuice, náhoda nebo vesmír, podstata je stejná. Je to záblesk pravdy, který cítíš dřív, než si ho stačíš rozumově vysvětlit.
Maminky
