Stačí si jen správně přát…!?
Včera jsem se dívala na jeden film, jmenoval se Dálnice 60. Pokud se bude dívat jen tak, bude pro vás romantickou komedií o hledání sama sebe. Ale pokud se na něj budu dívat z pohledu toho, jak si vlastně správně přát, je možná děsivě pravdivý…
Bylo napsáno hodně knih o tom, jak si správně přát. Asi nikdy nezjistím, kolik lidí tuto techniku ovládá na téměř 100 % a zda vůbec existují. Jsou lidé, kteří vám řeknou, že přát si je velmi jednoduché a tím, že je to tak jednoduché, tak to tolika lidem nejde v reálném životě.
Když to vztáhnu k tomu filmu, tak se jedná o mladého kluka, který miluje umění a chce se stát malířem. Jeho otec ho vidí jako právníka a posílá jej získat praxi do nejlepší právní kanceláře, na jeho narozeniny mu dá auto, červený kabriolet BMV. U rodinné večeře ho osloví muž, převlečený za číšníka a při sfoukání svíček ho pošťouchne k tomu, aby si přál. Tento muž plní přání a ve chvíli, kdy si prohlíží své nové auto, zařídí, aby tomuto mladému muži spadl kbelík přímo na hlavu. Díky tomu zařídí, že tento mladík zažije během toho, co je mimo sebe v nemocnici, den, který mu dá odpověď na jeho přání vyslovené při sfouknutí svíček na dortu.
Mladík si přál dostat odpovědi. Dostane kulečníkovou kouli, které se může ptát a ona odpovídá, něco jako věštecká koule. Dostane úkol doručit balíček z místa A do místa B a že na cestě potká spoustu lidí a zažije spoustu situací. Tyto situace jej formují a on je nucen ke konci se rozhodovat zcela sám a najde odvahu být sám sebou. Že na závěr filmu mluví s otcem narovinu, nejde do právní kanceláře, ale vydává se na cestu malíře a umělce.
Kdo je ale na filmu zajímavý, je ten mužík, který plní přání. Svá přání plní tak, jak se mu chce a jakou má zrovna chuť. Uvedu příklady, které mě utkvěly v paměti:
• Dva mladí lidé měli svatbu a přáli si spolu zůstat až do smrti, tak jsem jim ve svatební den toto přání splnil.
• Muž, co rád jedl měl malý žaludek a chtěl větší, aby mohl víc sníst. Teď sní 6x až 7x tolik. Mladík se s tímto mužem potká a zeptá se jej, zda pořád rád jí a on odpoví, že už z toho potěšení nemá, že je to neuvěřitelně nákladné, a tak musí obcházet restaurace a vydělávat si sázkami na to, co sní, protože má pořád hlad a musí zaplnit svůj velký žaludek.
• Pak potkává ženu, která si přála dokonalý sex a když se mladík zeptá, jaké číslo by byl, tak ona odpoví, že 2241 (nebo něco podobného) a on ji odmítne s tím, že on je ten, s kým měla dokonalý sex, protože na něj bude pořád myslet a nikdy na něj nezapomene a on nebude číslo v jejím diáři.
• Pak je tam mladá žena, která si přála toho pravého. Mužík jí přání splnil, ale musela na něj počkat v cele, celý rok (ten pravý je ten mladík a hlavní hrdina filmu) a že kdyby věděla, jak se jí přání splní, asi by do toho znovu nešla.
• Mužík pak mladíkovi říká, všichni si přejí domy, peníze, auta, přepych a tady s těmi si HRAJI a plním jim přání, jak se mi chce a doslova, ale ty jsi byl jiný, ty sis přál odpovědi.
Když vezmu 4 přání z tohoto příběhu, ano byly splněny doslova a do poslední tečky. Ale není to na tom právě to děsivé, kdy si člověk má dát velký pozor na to, co si přeje, protože přání se plní…Není to na tom právě to, co je na přáních obtížné? Všechna 4 přání byla vyslovena v dobré víře, tak proč nezabít 2 lidi v den svatby, když si spolu přáli být až do smrti?
Chápu, co bylo jedním z bodů toho filmu, dej si pozor na to, jaká přání vyslovíš nahlas nebo napíšeš. Ale nikdo nás neučil přát si. Jak máme vědět, že to, co si přejeme se nepromění v negativní zkušenost nebo v případě svatebního páru v konec života?
Zase mi to evokuje to, že člověk by se měl pořád hlídat, na to, co říká, co jí, o čem sní, na čem lpí…atd. A moje otázka je, kde je pak ten přirozený život, kde člověk něco prožívá, každý přece máme své sny a přání a někdo přijde na to, kdo je třeba v 50 a někdo nikdy…
Já si přeju často a ráda a mám některé docela zajímavé a do puntíku splněné přání, jako například výhra letenek pro 2 osoby. Co na tom přání převažovalo byla víra, že ty letenky jsou mé, moje víra byla 100 %, asi 1 % pochybnosti jsem získala, když se soutěž ukončila a nějakou dobu trvalo vyhodnocení. Ale ve chvíli, kdy přišla pochybnost, jsem dostala odpověď v emailu o tom, že jsem vyhrála své vysněné letenky. Ale tohle je věc, která se buď stane nebo ne.
Ale u velkých životních přání nemíváme takovou důvěru a je tam spousta co když a co kdyby a děláme modifikace. Ač ti co v tom umí chodit namítnou, že je to tak jednoduché, jako v případě těch letenek.
A neměl by pak ve škole přibýt předmět s názvem – Jak si správně přát? Já se to pořád učím s menšími či většími úspěchy. Ale na závěr zmíněného filmu mi hlava vytvořila spoustu otázek i děsivou stránku toho, když si člověk přeje...A možná i uvedená přání byly dohnány do krajnosti, abychom si uvědomili, co si přejeme?
Jaký máte úspěch s vašimi přáními? Jaké situace se Vám v životě staly a co jste si díky přání uvědomili?
S láskou Veru
Článok je súčasťou seriálu Beruška a její příběhy
Súvisiace články:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... ďalšie články v seriáli
