Řím měnící se v čase a vliv turismu
Je to pár dní, co jsem se vrátila z Říma, kde jsme ukončili naše letošní putování. Naposledy jsem byla v Římě před 2 lety, a i za ty 2 roky přibylo dost omezení a restrikcí v okolí památek.
Byl hned první večer, kdy jsme vyšli do vyhřátých ulic Říma, došli jsme k fontáně Di Trevi, kde už bylo jen málo turistů a pokračovali jsme dál s tím, že si koupíme nějakou dobrou zmrzlinu a sedneme si na známé Španělské schody a jen si užijeme večer. Jaké bylo naše překvapení, když dole u schodů stáli policisté a pískali na všechno, co si chtělo sednou a jen si udělat fotku. Uvolněná atmosféra byla ta tam.
Sedli jsme si tedy na lavičku určenou k sezení pod Španělskými schody u fontány, abychom si aspoň tak užili atmosféru tohoto náměstí. Nikdo si nás zprvu nevšímal, protože všichni pískali na ty, co chtěli večer sedět na schodech, protože to bývalo zvykem, nikde nebylo žádné upozornění na změnu či omezení, takže lidé mnohdy nechápali ten pískot policistů a co se vlastně děje.
Jak tak sedíme a lížeme zmrzlinu, najednou 3 z policistů běží k fontáně a začnou tam útočit na tatínka s malým chlapcem. A co se stalo, malý chlapec měl na provázku uvázanou minci a dělal, že ve fontáně chytá ryby, nechtěl ji znečistit nebo ničit, jen to byl prostě malý chlapec, který si ve fontáně představoval ryby. Tatínek byl celý vylekaný a v obležení policie, a nakonec dostali pokutu za to, že nic neudělali.
Najednou slyšíme pískot na nás a policista na nás ukazuje, že na té lavičce se zmrzlinou nemůže u fontány sedět. V tu chvíli už není žádná atmosféra toho místa, je to jen o pískotu policistů. Jdeme domů, protože už nemá cenu dále setrvávat na místě, které ztratilo kouzlo noci, kdy tam mladí lidé hráli na kytaru a setkávali se zde místní na večerní hovory, kdy zde měli dostaveníčka mladé páry, a to náměstí žilo.
Chápu rozhodnutí města chránit památky, protože turistů je rok od roku více a více. A někteří z turistů pro fotku udělají cokoliv a někteří z turistů se neumí chovat a někde turisté dokonce už vytlačují lokální obyvatele.
Ale je opravdu nutné, aby tatínek dostal pokutu za to, že chlapeček je malý chlapcem?
Nebráním se tomu, aby se památky chránily, abychom je uchovali, co nejdéle pro další generace. Ale začíná to být o tom, že před cestou do známého velkoměsta budeme muset studovat, co vše se smí nebo nesmí. Jedno je jisté, asi budeme muset, pokud se tam budeme chtít podívat.
Nejlépe jsem se teď v Římě cítila u starého divadla, kde turisté skoro nebyli a je to přitom v centru, je tam vstup zdarma a nezlobte se, pokud se tam chcete podívat, hledejte, je v dosahu pár kroků od hlavních památek (a to už je velká nápověda;) ). Byl tam takový klid a pohoda, byli jsme tam asi hodinu a půl a jen jsme se kochali, nikdo na nás nepískal, turistů zde bylo pomálu.
Ostatní památky v Římě začínají být obehnány plotem či jinými ochrannými prvky a Řím se stává pevností ve vlastním městě. Nenechte se mýlit, tím, co se děje ve světě, neustálou hrozbou terorismu dělají i jiná města opatření, nejen Řím. Ale pokud budeme chtít dále navštěvovat velkoměsta, budeme se změnám přizpůsobovat. Možná je čas začít objevovat i jiná místa.
Tyto opatření zatím nenajdete v malých městech a možná je čas objevovat i je, ale buďme k nim pokorní, jsem tam totiž návštěvníci mezi místními, co zde žijí a buďme rádi, že se k nám chovají otevřeně a rádi nás vidí a rádi vidí, že se chováme s pokorou k jejich městu.
Jsem ráda, že jsem si nyní užila Řím spíše z pohledu méně známých památek, které jsme objevovali náhodou na našich procházkách nebo paláců, kde jsme potkali tak 2-3 turisty a ty interiéry byly tak kouzelné. Byla to moje druhá návštěva Říma, a i jeho restrikcemi jej miluju ještě víc.
Jaký je váš názor na opatření a restrikce ve městech. Mnohdy je to jen o úhlu pohledu, protože jsme potkali pána, který si v 55 letech splnil svůj sen a mohl poprvé vycestovat, vzal celou rodinu a na celou cestu měli 9 dní, za 9 dní si dali za cíl Řím, Paříž a Barcelonu a tento pán neřešil restrikce a opatření, ale byl neuvěřitelně šťastný, že mohl vidět a projít se po místě, o kterém celý život snil. Bylo mu jedno, že na něj pískají na Španělských schodem, bylo mu jedno, že nemůže jít u fontány, byl šťastný, že na tom místě je.
Proto vezměme si kousek od toho pána a buďme šťastní, že tam jsme, že jsme se na to místo mohli dostat a že tam můžeme zažívat nové zážitky a nové restrikce a nařízení prostě jako turisté přijměme a chovejme se v souladu, jsme přeci jen na návštěvě…
S láskou Veru
Article is part of a serial Cestování
Related Articles:
Co se změnilo v cestování
Sicílie, 2. část
Sicílie a městečka UNESCO
Cappadocia a její východy slunce
Jak se bude cestovat dál?
... other articles in the series
