Respektující výchova: Není to o dětech. Je to o nás.

Komunita Maminky

8. 8. 2025, read 8×
Respektující výchova: Není to o dětech. Je to o nás.

Když se mluví o respektující výchově, mnoha lidem naskočí „vychovat dítě, které si dělá, co chce“ nebo naopak „být supermáma, která nikdy nekřičí a má neomezenou trpělivost“. Ale skutečný základ respektujícího přístupu je jinde. Ne v dítěti. Ale v nás.

Respektující výchova není výchovný styl, který můžeme jednoduše nasadit jako novou metodu. Je to proces vnitřní proměny. Pomalý, bolavý, krásný. Vede nás k tomu, abychom se znovu podívali na své vlastní dětství, na to, jak jsme byli slyšeni, nebo nebyli. Jak jsme se cítili, když jsme plakali a nikdo nepřišel. Když jsme se báli a někdo se smál. Když jsme byli unavení a museli jsme „být hodní“.

A pak přijde dítě, které nám to všechno zrcadlí.

Co to znamená vychovávat s respektem?
Znamená to, že se učíme vidět za chování dítěte emoce. Učíme se nebrat věci osobně. Učíme se mluvit jinak, než s námi bylo mluveno.

Ne proto, že jsme špatní rodiče. Ale proto, že jsme první generace, která má možnost zastavit předávání ran dál.

Neznamená to být dokonalá
Respektující přístup neznamená, že:

💛 nikdy nekřičíte,

💛 nikdy nejste unavená,

💛 máte odpověď na všechno,

💛 dovolíte dítěti všechno,

💛 nemáte hranice.

Naopak. Znamená to být živá, skutečná, autentická. Znamená to uznat své chyby, omluvit se, opravovat se.

Znamená to říct:

💛 „Mrzí mě, že jsem na tebe křičela. Byla jsem vyčerpaná. Neznamená to, že jsi špatné dítě.“
💛 „Vidím, že jsi naštvaný. A přesto nemůžeš mlátit sestru.“
💛 „Rozumím, že jsi chtěl zůstat na hřišti. A teď se jde domů.“

Je to jemné držení hranic bez trestání, ponižování, výčitek.

A proč to celé děláme?
Protože chceme, aby naše děti:

💛 znaly svou hodnotu i bez výkonu,

💛 uměly pracovat se svými emocemi,

💛 nebály se říct ne,

💛 nehroutily se, když někdo nesouhlasí,

💛 věřily samy sobě.

💛 Ale aby toho byly schopné, musí to zažít. A my jsme ti, kteří jim to mohou ukázat.

Ale co když to nezvládám?
Každá z nás má dny, kdy se cítí selhaná. Kdy jí teorie v hlavě nepomáhá, protože dítě křičí, podlaha je polepená banánem a v hlavě píská.

To neznamená, že to děláte špatně. Znamená to, že žijete.

A pokud aspoň někdy:

💛 se nadechnete dřív, než vybuchnete,

💛 se omluvíte, když něco přeženete,

💛 se zastavíte a obejmete svoje dítě i sebe,

💛 …tak to děláte dobře.



Respektující výchova není návod. Je to cesta.
Cesta, kde se učíme nejen vést dítě, ale i milovat samu sebe tak, jak jsme to potřebovaly my, když jsme byly malé.

A každým dnem, kdy zkusíte něco udělat jinak než bylo děláno s vámi, píšete nový příběh. Pro své dítě. Ale i pro sebe.


Více na www.mait.me/maminky