Prožil jsem 3 dny na ulici!
Rozhovor se Siatrisem Kanem, kouzelníkem, který rozdává radost.
Siatrise jsem potkala na jednom podnikatelském setkání v Praze. V rámci jeho představení jsem si vyslechla krátkou část jeho životního příběhu, který začínal tím, že prožil ve svém životě 3 dny na ulici. ...
Potkali jsme se Siatrisem a on mi povyprávěl o této jeho životní etapě:
1. Jaký byl tvůj život předtím, než jsi přišel do Prahy?
Siatris: „Jsem původem ze Slovenska. Vystudoval jsem hotelovou akademii a také ji úspěšně dokončil. Již jako student jsem si přivydělával jako obchodní zástupce různých firem. Měl jsem se jako student dobře, měl jsem podnikavého ducha a vybudovanou stříbrnou organizační strukturu u jedné kosmetické firmy, 105 holek bylo ve struktuře pode mnou a nade mnou ve struktuře již byla jen okresní ředitelka. Ale bohužel v rámci školy jsem se dostal ke skupině lidí, kterým jsem také dělal obchodního zástupce, ale nepoznal jsem jako mladý a nezralý kluk, že se jedná o nekalé obchodní praktiky, protože jsem byl poslední článek a jen prodával.
Díky tomuto prodeji si sebou nesu velkou životní zátěž spojenou se záznamem v trestím rejstříku na Slovensku, kterou jsem zatím ani po letech ještě nedokázal zvrátit a vymazat, ale pořád se o to snažím. V souvislosti s tím jsem mohl pracovat jen jako obchodní zástupce. Prodával jsem všechno od kosmetiky až po počítače. Jako obchodní zástupce a díky referencím jsem práci vždy dostal. Dokonce v Bratislavě, jsem běhal po ulici a prodával opravdu nevonící parfémy, bylo to tehdy jediné, co jsem na Slovensku našel. Pracoval jsem na Slovensku, v Německu, Rakousku a zkusil jsem i Krakov, ale prostě jsem nenašel sám sebe. Ale všude jsem vždycky prodával. Nevěděl jsem, co se sebou mám dělat. Ale díky tomuto záznamu jsem věděl, že najít si práci na Slovensku by bylo obtížné, i proto jsem odešel do ciziny, myslel jsem, že to bude jednodušší, no nebylo. A nakonec jsem chtěl zkusit něco většího, tak jsem si řekl, že zkusím nemovitosti a přestěhoval jsem se do Prahy.
2. Jaké byly začátky v Praze?
Siatris: „Mé začátky v realitách se hezky povedly, přišel jsem, neměl jsem ještě žádné zkušenosti, ani certifikaci, prostě vůbec nic… Ale první nemovitost jsem prodal na zkoušku za týden a dostal jsem velkou několikatisícovou provizi, což mi na start dost pomohlo. U realitního makléře tehdy nikdo nechtěl výpis z rejstříku trestů ze Slovenska. Když jsem přišel do Prahy, měl jsem menší půjčku v EUR ze Slovenska, kterou jsem byl po vyplacení provize okamžitě schopen splatit a zůstaly mi peníze na ubytování a na začátek v Praze. Potom jsem dokázal zprostředkovat ještě 2 prodeje, jen jako pomocník kolegům, takže z toho bylo pár korun a pak jsem už neprodal nic. A já jsem si vůbec nechtěl připustit, že se mi nedaří.
Já jsem si věřil a myslel, že zase nakonec prodám, ale s odstupem času na mě lidi asi viděli tu ohromnou potřebu peněz, jak už to bylo u mě vyhrocené. Zpočátku to by spontánní prodej, já tam prostě nešel s úmyslem prodat a povedlo se, ale pak už se do toho stal násilný prodej, snažil jsem se prodat za každou cenu a zachránit sebe sama. Já si myslím, že to byl i takový trest, já jsem vždycky všude cestoval bez kapitálu, s minimem věcí a ono je to pak dost těžké ve městě, kde neznáte vůbec nikoho. Ano, jednoho kamaráda jsem měl, ale nemohl jsem ho obtěžovat pořád. Toho realitního makléře jsem nedělal moc dlouho, trvalo to ani ne rok, než jsem skončil na ulici.“
3. Kdy se to stalo a jak dlouho jsi byl na ulici?
Siatris: „Ta realitní činnost čím dál horší a postupně ten obchod šel jen dolů a dolů, tak jsem si půjčil nějaké další peníze, aby bylo na nájem, na jídlo a postupně když člověk neprodává, tak ty peníze jenom ubývají, a nakonec už není od koho půjčit, prostě není na nájem a je to. Neměl jsem se kam vrátit, bylo pro mě ponižující kontaktovat rodinu, vzhledem k našim rodinným vztahům, ale upřímně, neměl jsem ani na cestu domů, takže jsem musel skončit venku. Je fakt, že dlouho jsem se za ten příběh styděl a dlouho trvalo, velmi dlouho, než jsem to někomu řekl. Stalo se to asi 4 roky zpátky a celkově jsem byl na ulici 3 dny a naprosto mi to stačilo.“
4. Co se stalo za ty 3 dny, které jsi strávil venku na ulici?
Siatris: „První den byl takový, že jsem si říkal, že se to určitě vyřeší. Tak jsem se snažil obvolat pár přátel a zjistil jsem, že to bohužel nejsou přátelé. Nikdo z nich neměl ochotu, že bych u něho mohl třeba přes noc zůstat. Marně jsem se snažil na internetu najít nějakou brigádu, která by se platila hotově. Věděl jsem, že jsou i tady v Praze brigády s ubytováním, ale bohužel nic takového se mi ten den nepodařilo najít. Tak jsem se schoval do rychlého občerstvení, dal jsem si to nejlevnější kafe, na to mi zbylo a říkal jsem si, že tu noc nějak vydržím, byl jsem zvyklý nespat.
Nicméně nad ránem jsem usnul a přišel tam takový velký borec z ostrahy a upozornil mě, že tam spát nemůžu a vyhodil mě. Tak jsem prostě musel odejít. A tam jsem viděl, co mě čeká, pokud tu situaci nezměním. Všude se váleli lidi po zemi, různí feťáci, podivíni, prostě jsem si to tak nepředstavoval, ale hlavně jsem měl všechny osobní věci u sebe i cestovní tašku s tím minimem věcí, co jsem měl. Tak jsem snažil být bdělý a jen chvilkama odpočívat někde na lavičkách, ale pořád jsem musel hlídat své věci, aby mi je nikdo neukradl. Měl jsem obrovský strach.
Taky už mi nefungoval telefon, protože byl vybitý, a už jsem neměl ani peníze, že bych si zalezl někde do kavárny a dobil si ho, takže i ten druhý den jsem strávil venku, hledáním pracovních možností a brigád. Hledal jsem ty, kde byla možnost s ubytováním a bohužel neúspěšně. Dokonce jsem se zastavil na dvou staveništích a nabídl se jako pomocník na stavbě a tam mě taky odmítli. Řekli, že mají chlapů dost a že nikoho nepotřebují. Druhý den venku bez jídla. To už jsem se snažil i najít místo, kde bych si odpočinul. Ale když jsem našel místo, kde bych si schrupl, tak se vždy našel někdo takový, že to nešlo. Přes den jsem se trochu bál usnout a v noci jsem se snažil procházet, abych neusnul.
Ten 3 den jsem už byl moc unavený, měl jsem fakt velký hlad a přes den jsem usnul na lavičce, tam mě pak byl někdo zase upozornit, že tam nemůžu spát. Už jsem si uvědomil, že mě považují za toho člověka, co žije venku. Nebyl jsem ani nejčistší, už jsem se jim podobal. Tak abych neusnul, tak jsem si vytáhl ten svůj balíček karet v kapse (od malička jsem měl rád karty, uměl je míchat a bavilo mě sledovat Poker) a hrál jsem si s ním a říkal jsem si, že prostě nejspíš budu muset umřít na únavu.
A pak jsem si všiml, jak se na mě kouká skupinka turistů a ti mě vlastně zachránili. Já jsem jim předvedl kouzlo s kartami a řekl jsem jim, co se mi stalo a oni mi dali prostě 100 Kč, abych se mohl najíst. A abych nezapomněl, dali mi i jablíčko. Když teď o tom povídám, tak se cítím silnější, už se cítím fajn, ale byly časy, kdy jsem to měl říct svým přátelům, styděl jsem se a bylo mi spíš do pláče. Nepřijde mi to jako hrdinské skončit venku, spíše jako ponižující. Člověk si řekne, teprve jsem vyšel ze školy a je konec prostě…“
5. Jsi mladý kluk, kolik ti tehdy bylo?
Siatris: „Teď je mi 25, takže mi bylo 21. Dokonce to bylo ještě před mýma 21 narozeninami. Myslím si, že jsem měl štěstí, že se mi to stalo přes týden, a ne o víkendu, protože tam byli jen lidi spící na zemi, feťáci a podivíni, co žijí na ulicích, ne ti agresoři, co se chodí o víkendech vybít ven, poprat se a něco rozbít. Ale byl jsem na pokraji svých sil, unavený, hladový a vystrašený.“
6. Jak si získal sílu jít za těmi turisty, oslovit je a ukázat jim své první kouzlo?
Siatris: „Mě nevedla síla, ale spíš to byl opravdu velký hlad, když člověk 3 dny nejí a je strašně vyčerpaný udělá i to, čeho by se dřív bál. Spíš tam vládl instinkt než smysly. Nevzdal jsem to, najednou jsem uviděl tu možnost, jak se dostat z toho ven.
Jak jsem se najedl, tak jsem si uvědomil, že když to ještě párkrát udělám, tak se možná i ten den vyspím. Tak jsem pokračoval, nešlo to nejúspěšněji, někteří lidé mě nechtěli ani vidět, protože jsem nevypadal moc dobře a nebyl jsem čistý. Ale někteří lidé byli úslužní, moc milí a dali mi třeba 50 Kč, a tak jsem ten den vysbíral dost peněz na to, abych mohl jít na hostel, dát si sprchu a přespat. Ráno jsem se vzbudil spokojený až v 10 hodin.
Už jsem si mohl hledat i na internetu novou práci, učit se nová karetní kouzla, a tak jsem pokračoval dál v kouzlení na ulici. Druhý den jsem si už vydělal na to, abych zaplatil 5 dní na ubytovně a zůstalo mi ten den i na jídlo, mohl jsem se ten den najíst. Člověk si uvědomí, že i s takovým málem se bohatě nají. Získáš jiný přístup k jídlu a velkou vděčnost. Ale i tak to nebyla žádná velká výhra, vydělal jsem tak na tu ubytovnu a na jídlo a něco málo jsem si odložil na další den. Ale každý den jsem předváděl lidem, co umím.“
7. Kolik sis dokázal vydělat v průměru za den?
Siatris: „Zpočátku to nebylo nic moc, když jsem se hodně snažil, vydělal jsem 1 200 Kč za den. Horší to bylo, když se objevily deštivé dny, to jsem zjistil, že když si neodložím peníze, tak skončím zase venku. Když třeba týden pršelo a já měl zaplacené ubytování, tak jsem mohl být aspoň tak v klidu a zůstat aspoň na ubytovně a pracovat na nových kouzlech. Trvalo to asi rok, než jsem si byl schopen vzít pronájem. Rok jsem se přemísťoval po různých ubytovnách. Těsně, než jsem nalezl můj byt, tak jsem nalezl i práci ve velkém hračkářství.
Kouzlení venku mi přineslo tuto novou práci a mě zaměstnali jako kouzelníka pro děti. A pak jsem věděl, že i kdyby pršelo, že mám plat a kouzlím pod střechou. Moje první výplata byla 14 000 Kč, ale já jsem si jí neuvěřitelně vážil. Člověk má najednou zázemí a má komu co ukázat. Bylo to pro mě jako znovuzrození. A když jsem si vzal byt, tak jsem sice pak žil 3 týdny na konzervách, ale i tak bylo to super.“
8. Vzal sis z té doby pro sebe nějakou silnou myšlenku, kterou použiješ, když se ti třeba některý den teď nedaří?
Siatris: „Měl jsem najít cestu, jak dělat lidem radost a najít tím své životní poslání. A ono se to tak i stalo. Nebylo mým osudem být realitní makléř a prodávat byty nebo prodávat něco jiného, ale bylo mým posláním je dělat lidem radost. A bohužel jsem musel spadnout na to absolutní dno, abych to pochopil. Prostě vyčarovat někomu úsměv na tváři je teď mým posláním. To je důvod proč dál žít.“
9. Dostal ses už tak daleko, že kouzlíš sám za sebe, máš vlastní vystoupení a akce?
Siatris: „Ano, je to tak, 3 dny jsem byl na ulici, pak asi rok a čtvrt po různých ubytovnách, brigádách a kouzelní venku na ulici, pak v hračkářství rok a tři čtvrtě, díky hračkářství se mi nabalovaly kontakty na soukromé vystoupení a první velké akce. Trvalo 2 roky, než jsem byl schopen to dělat sám na sebe. Já jsem denně kouzlil v hračkářství a zákazníci chtěli minimálně moje telefonní číslo, později jsem si dokonce vytvořil i vizitky, i když ty první nevypadaly nic moc, ale ty dnešní jsou super.
A teď je to tak, že už mám svá vlastní vystoupení, ale vracím se i na tu ulici, kde jsem začínal. Asi bych nevydržel celý den jen nečinně sedět doma, i když jdu třeba jen něco nakoupit, tak se snažím něco vykouzlit pro paní prodavačku, abych její stereotypní život trošku změnil. Když vidíte člověka, jak je mrzutý za tou kasou a vy mu vykouzlíte něco krásného, než vám nákup stihne namarkovat, většinou se stane to, že se ten člověk za kasou aspoň zasměje a není tak mrzutý. Změní se energie z té negativní, skeptické třeba až na pozitivní nebo veselou.“
10. Když děláš teď své vystoupení, jak jsi určoval tu správnou cenu?
Siatris: „Potkával jsem se i s jinými kouzelníky, abych zjistil, kolik berou, abych dokázal určit cenu za svá vystoupení. Ty částky mi připadaly astronomicky velké, ale já jsem si řekl, že bych to dokázal za mnohem nižší cenu, a lidé byli mile překvapeni, že to je to tak levné, ale časem jsem musel zdražit, aby to nezhoršovalo mou kvalitu. Díky tomu si můžu dovolit i lepší vybavení a zkoušet nové, odvážnější kouzla. Trvalo možná i rok, než jsem našel správnou cenu za svá vystoupení. Moje první vystoupení bylo za 500 Kč/h. Navyšoval jsem to postupně, tak jsem si musel spočítat, kolik musím mít peněz, abych měsíčně pokryl vše, co mám. V hračkářství jsem kouzlil 12 hodin denně.
Nyní vystoupení toho typu je cca za 4000 Kč/h, už je v tom to vybavení a já pořád zlepšuju a učím. Pokud zákazníci chtějí nějaké super efekty, tak i ta cena se tomu musí přizpůsobit. Než skončil můj pracovní poměr v hračkářství, odkládal jsem si peníze za vystoupení bokem jako rezervu, ale také abych měl kapitál na vytištění své vlastní knihy. Příběh, který píšu je o mém životě a začíná právě ulicí. Některé věci neberu jako dobrodružství, spíš to vnímám jako těžkou životní zkušenost, kterou jsem si musel projít. Byly to rány a problémy, do kterých bych se teď nedostal, kdybych se vracel zpět v čase. Nicméně vracet se nechci, protože jsem spokojen s tím, co mám.“
11. Jakou si přeješ budoucnost ve tvém příběhu?
Siatris: „Moc si přeju otevřít vlastní bar. Místo, kde by se lidi nechodili opít, ale kde by se přišli opravdu zabavit, zažít příběh a vzít si domů vzpomínku. Chci mít rodinu a malé kouzelníky. Já chci spoustu dětí, jak kluky, tak holky. “
12. Hmm bar, to zní zajímavě, už víš, jak bude vypadat?
Siatris: „Ano, bar bude mít 2 patra. Bude tam pódium, na kterém se bude kouzlit a bude tam i další program, chci, aby se lidi přišli pobavit. Je důležité, že si lidé odnesou krásné zážitky. Budou tam boxy na sezení, aby měl každý dostatek soukromí a mohl si popovídat, potkat a poznat nové lidi, najít nové přátele. Bude to místo pro radost, lidi tam přijdou, protože se budou chtít cítit líp a budou vědět, že to je ta myšlenka, kterou můžou šířit dál.
Tak jak jsem si ten bar nakreslil včetně nájmu a vybavení by vyšel na 700 000 Kč. Mám vybraných i pár budov, kde by se mi to líbilo, ale tam je pro mě cena naprosto nepřijatelná a jedno místo je pro to jak stvořené, ale nikdo jej neinzeruje, takže potřebuju zjistit další informace.“
13. Kde bereš inspiraci pro svá kouzla?
Siatris: „Inspiraci pro svá kouzla beru ve své nekonečné fantazii a občas vidím i nějaké věci nebo činnosti, které by lidi nespojili a mě díky tomu napadne nové kouzlo. Hned od rána je má první myšlenka udělat radost co nejvíce lidem, které ten den potkám.“
14. Co sis vzal pro sebe z toho, cos musel prožít a co bys doporučil lidem, kdyby se ocitli ve stejné situaci jako ty?
Siatris: „Vzal jsem si talent prodat, protože teď prodávám svůj kouzelnický talent a radost, což je mnohem lepší než cokoliv, co jsem kdy prodal předtím.
Pak je důležité, aby se člověk snažil najít sebe sama, je to cesta. Aby neopakoval stále stejné chyby dokola. Restart existuje, je důležité nevzdat se a snažit se najít řešení. A také nestát tvrdohlavě za něčím, co nakonec nedává ani smysl. A rozhodně neztrácet sny. Vždycky existují cesty, někdy jsou delší, než si člověk dokáže představit, ale prostě existují. To je to důležité.
Někdy stačí jen naslouchat a vidět.
Také neposlouchám negativní lidi, když se někdo takový vyskytne, snažím se jít pryč. Pokud je někdo takový v mém okolí, nesnažím se ho změnit a taky jeho společnost nevyhledávám, protože tito lidé jen vysosají hodně vaší energie a mají radost, pokud vy pak odcházíte z toho setkání smutní nebo naštvaní. Ano, občas přijde smutek, ale netrvá to celý den, v tom případě se vracím na začátek a zjišťuju, co mě rozesmutnilo a vyřeším to. Anebo mi pomůže jít ven a rozdávat úsměv mezi lidi, to mě nabije a večer se vracím spokojený domů. To je důležité nezavírat se u toho doma a jít ven. Stačí prostě vyjít ven, úsměv a radost potkáte vždy, když ji budete chtít vidět.„
Siatrisova kniha už vyšla, pokud se o něm chcete dozvědět více nebo budete chtít získat knihu, můžete na těchto stránkách: www.siatriskane.cz/, více článků a více o Veru na stránkách veronikastefkova.cz
Za možnost fotit v prostorách Muzea Smyslů v Praze děkujeme manažerce muzea Andree Golubić. Více o Muzeu Smyslů nalezete zde: www.muzeumsmyslu.cz/
Article is part of a serial Na slovíčko s Veru
Related Articles:
Proč jsem se rozhodla pro změnu po 10 letech???
Jak můžete i v rozjetém podnikaní ze dne na den ...
