Proč si některé matky s jedním dítětem rozumí víc než s druhým?

Komunita maminky

Je to téma, o kterém se moc nemluví, protože vyvolává pocit viny už jen tím, že existuje. Většina matek chce věřit, že jejich vztah ke všem dětem je naprosto stejný. Láska často stejná opravdu je. Ale lehkost, porozumění a přirozená blízkost stejné být nemusí.

Někdy je vztah s jedním dítětem spontánní a hladký. Smějete se stejným věcem, reagujete podobně, komunikace plyne bez větší námahy. S druhým dítětem je to náročnější. Je tam víc tření, víc vysvětlování, víc napětí. To neznamená, že je vztah horší nebo méně hodnotný. Znamená to, že mezi vámi funguje jiná dynamika.

Každý člověk má určité temperamentové nastavení. To se týká citlivosti, potřeby struktury, intenzity emocí, rychlosti reakcí i způsobu, jakým zpracovává stres. A tohle nastavení se nemusí shodovat ani mezi sourozenci, natož mezi dítětem a rodičem. Když se temperament matky a dítěte přirozeně potkají, vzniká pocit lehkosti. Když jsou odlišné, vzniká větší nárok na vědomou práci.

Matka, která je spíše strukturovaná a potřebuje řád, může mít blíž k dítěti, které miluje rutinu a předvídatelnost. Naopak může cítit větší napětí u dítěte, které je spontánní, impulzivní a potřebuje hodně svobody. Citlivá matka se často snadno napojí na citlivé dítě, ale může být vyčerpaná z dítěte velmi intenzivního nebo vzdorovitého. To není selhání. To je střet dvou nervových systémů.

Dalším faktorem je zrcadlení. Někdy si více rozumíme s tím dítětem, které je nám podobné, protože nás nijak neohrožuje. Nepřipomíná nám naše slabá místa. Nepřináší do hry vlastnosti, které jsme si sami v sobě museli potlačit. Dítě, které nás nejvíc dráždí, často aktivuje něco starého. Může připomínat část nás samotných, kterou jsme neměli dovoleno projevit. Může zpochybňovat naši potřebu kontroly. Může narušovat obraz, který o sobě chceme mít jako o rodiči.

Je také rozdíl mezi dítětem, které je přirozeně přizpůsobivé, a dítětem, které je výrazné, silné a vyžaduje víc energie. S tím klidnějším bývá vztah jednodušší, protože klade méně nároků. S tím náročnějším se víc učíme, víc rosteme a víc narážíme na vlastní limity. A růst je vyčerpávající, i když je hodnotný.

Důležité je si přiznat, že rozdílné pocity existují, aniž bychom z nich dělali morální soud. Vědomí je mnohem zdravější než potlačování. Pokud si matka uvědomí, že s jedním dítětem cítí větší lehkost a s druhým větší napětí, může začít zkoumat proč. Ne proto, aby sama sebe obvinila, ale aby pochopila dynamiku.

Blízkost není totéž co kompatibilita. Kompatibilita usnadňuje vztah. Blízkost se buduje vědomým úsilím, přítomností a ochotou porozumět i tehdy, když to není pohodlné. Dítě nepotřebuje dokonalou rovnováhu emocí. Potřebuje stabilitu, autenticitu a pocit, že je přijímané i ve chvílích, kdy mezi vámi není lehko.

To, že si s jedním dítětem rozumíte přirozeněji, ještě neznamená, že druhé milujete méně. Znamená to jen, že každý vztah v rodině má jiný tvar. A některé tvary nás víc hladí, zatímco jiné nás víc formují.

---