Proč se ženy ve vztahu uzavírají sexu s mužem

Komunita maminky

Hodně žen si klade stejnou otázku, ale málokterá ji řekne nahlas. Proč na začátku vztahu touha byla a dnes není. Proč se tělo stahuje, i když „je všechno vlastně v pořádku“. Proč se vyhýbají blízkosti, dotekům, sexu, i když partnera mají rády.

Často se to svádí na únavu, hormony, děti, stres. Ano, to všechno hraje roli. Ale velmi často to není hlavní příčina. Touha totiž neumí fungovat ve vakuu. A ženské tělo je v tomhle nekompromisně upřímné.

Sex nezačíná v ložnici

Pro mnoho mužů sex začíná večer. Pro mnoho žen začíná ráno.
Způsobem, jakým se na ni muž dívá. Jak s ní mluví. Jestli si všímá. Jestli reaguje. Jestli je přítomný.

Pokud je celý den:
– chlad
– nezájem
– minimum pozornosti
– žádná zvědavost
– žádné skutečné naslouchání

a večer přijde očekávání vzrušení, tělo ženy to prostě odmítne. Ne ze vzdoru. Ne z trestu. Ale proto, že není naladěné.

Ženská sexualita není vypínač. Je to proces. A když ten proces celý den neběží, večer se nedá „zapnout“.

Žena se uzavírá ve chvíli, kdy se necítí viděná

Jedna z nejčastějších vět, kterou ženy v dlouhodobých vztazích říkají, zní:
„Já mám pocit, že mě vůbec nevidí.“

Ne že by muž fyzicky nebyl přítomen. Ale není emočně dostupný. Nepokládá otázky. Nezajímá se o její svět. Nesleduje, co se v ní děje. A když už mluví, často jen řeší praktické věci.

Postupně se v ženě něco zavře. Ne hned. Nenápadně. Přestane sdílet. Přestane se otevírat. A s tím odchází i chuť se tělesně přibližovat.

Protože nahota bez bezpečí není vzrušující. Je ohrožující.

Touha potřebuje chtěnost, ne jen dostupnost

Mnoho žen nemá problém se sexem samotným. Mají problém s tím, že se cítí brané jako samozřejmost.

Celý den fungují:
– pečují
– organizují
– drží vztah
– drží domácnost
– drží emoce

A večer se od nich očekává, že budou žádoucí, hravé a otevřené. Jenže ženské tělo není stroj. Pokud není chtěná jako žena, neotevře se ani jako milenka.

Touha nevzniká z povinnosti. Vzniká z pocitu, že jsem vybraná. Že jsem viděná. Že o mě někdo stojí, nejen když chce sex.

Když se sex stane nárokem, tělo se stáhne

V momentě, kdy žena začne cítit, že sex je:
– očekávání
– povinnost
– „normální součást vztahu“
– něco, co by měla

začne se uzavírat. Protože tam mizí svoboda. A bez svobody není touha.

Ženské tělo velmi citlivě reaguje na tlak. I ten nevyslovený. I ten „hodný“. I ten, který se schovává za věty typu „vždyť jsme spolu, to je přece normální“.

Ne. Není. Ne pokud mezi tím není živý kontakt.

Muž často čeká vzrušení, žena čeká spojení

Tohle je jeden z největších vztahových nesouladů. Muž často očekává, že sex vztah zlepší. Žena potřebuje, aby vztah byl živý, aby se mohla otevřít sexu.

Když chybí:
– blízkost
– zájem
– pozornost
– respekt k jejímu prožívání

žena se neodpojí proto, že by byla chladná. Odpojí se proto, že chrání samu sebe.

Co s tím, pokud se v tom poznáváš

Tohle není článek o vině. Ani o tom, že „muži jsou špatní“. Je to o pochopení rozdílu. O tom, že ženská sexualita je hluboce propojená s emočním prostorem vztahu.

A že pokud se žena dlouhodobě necítí viděná, slyšená a chtěná, její tělo se uzavře dřív než hlava stihne cokoliv vysvětlit.

Sex není problém.
Sex je symptom.

A dokud se nezačne mluvit o tom, co se děje mimo ložnici, nebude fungovat ani to, co se má dít v ní.

---