Proč nás to nikdo neučil
Učíme se spoustu faktů i historie, ale použitelné věci pro život pořád chybí.
Musíme studovat kde jakou bitvu z historie, víme, kdo vyhrál tamtu a onu válku. Ale neumíme třeba úplně základní věc, jako jít a něco si vyřídit. Neumíme nakládat s penězi a nevíme, co je správné jídlo. Nevíme, jak se chovat k přírodě, tak abychom žili v souladu a dostávali její dary.
Víte, historii nezměníme, ale můžeme měnit to, jak to bude dál. Nebudu to svádět jen na školu, ale měli bychom to chtít změnit každý z nás.
Když to vezmu na školu, učíme se tak, abychom se stali jednou dobrými zaměstnanci. Podmínky pro začínajícího podnikatele nejsou vůbec jednoduché, a hlavně ho to nikdo neučil, jak jím být a co vše pro to musí udělat, a přesto se jimi stali lidé, kteří nemají vystudované vysoké školy a jsou úspěšní. Existují příběhy, které popisují úspěšné lidi, a v těch článcích je popis a skok na to, kdy se ten člověk stal úspěšný, ale chybí tam ty kroky, které dělal, když to tvořil, když jel metodou pokus a omyl, co u toho zažil. Neexistuje škola, která by vás naučila podnikatelsky myslet nebo vám dala podporu k tomu, abyste se nebáli podnikání. Jenže společnost potřebuje obojí, mít lidi, kteří budou podnikat a růst, aby vytvořili místa pro práci těch, kteří chtějí být zaměstnanci a pracovat pro někoho, kdo je motivuje a vede. Je spoustu věcí, které jako podnikatel musíte zvládnout na začátku, překonat je a věřit, že vás všechny ty věci nepohltí natolik, že nebudete řešit jen, jak zvládnout všechny zákonné náležitosti.
Jsou osnovy, co musíme umět v matematice, historii a dalších předmětech a kolik z toho používáme v reálném životě. Proč nejsou v osnovách předměty jako:
• Jak hospodařit s penězi?
• Jak si vybrat správný směr, kterým se chci v životě vydat?
• Jaký mám talent a kam se chci rozvíjet a mohl bych přejít na školu, kde ho budou rozvíjet už od dětství?
• Jak umět zařídit normální věci v životě a nebát se je jít vyřídit?
• Umění komunikace?
Ale kdo by to vlastně učil? Kdo by byl ten správný učitel? Máme tolik let zažitých, tak jak to bylo a jak to šlo. A doba se neustále zrychluje a my se učíme pořád to stejné, osnovy se sice změnily a několik učitelů se snaží jednat jinak. Několik soukromých škol má úplně jiný přístup, ale zde je zase problém, že si to nemůže dovolit každé dítě.
Proč existuje tolik kroužků a rodiče jsou v zajetí toho, jak na ně všechny vydělat. Vždyť jdou dělat věci, které jsou zadarmo a být u nich jako rodina. Proč neexistuje komunikační kroužek, který by pomohl rodinám řešit jejich situace, protože někdy ten náhled shora by vyřešil mnohé. Ale protože o těch věcech neumíme mluvit, neumíme je ani řešit.
Na co nám budou derivace, permutace a integrály, když si nebudeme umět hospodařit s penězi. Učíme se spousty teorie z knížek, ale ta praxe pokulhává. Ano určitě, můžeme tvrdit, že existují cvičebnice, ale kolik učitelů a profesorů to dokáže reálně přestavit v praxi. Kolik lidí ví, kde v praxi ty informace najde? V té cvičebnici to totiž uvedeno nebude, tam je modelový příklad.
Beru základní věci, že číst, psát a počítat by mělo být stejné. Ale proč, když je žák či student manuálně zručný, proč nerozvíjíme tento jeho talent nebo žák, který je nadaný na umělecké věci, proč mu neumožníme, aby je zkoumal do hloubky a nutíme ho do derivací, které mu nikdy nepůjdou. Proč pořád brzdíme osobnosti a talenty, které se tam tvořily od narození.
Neumíme spoustu věcí, ale známe tolik panovníků, kteří se prostřídali vládou. Ale po škole do života vplouváme zcela nepřipraveni. V sešitech máme spoustu příkladů a pouček, ale realita je najednou jiná. Vstoupíme do první práce a uvědomíme si ten náraz, že vlastně to, co jsme se učili není potřeba a že třeba neumíme ani zvednout strachy telefon a něco vyřídit.
Najednou vyděláváme peníze, ale nikdo nás neučil, jak s nimi hospodařit a derivace v sešitě v tuto chvíli nepomáhají, co? Potkáváme životní partnery, ale vlastně nevíme, jak komunikovat a chováme se, jak máme naučeno a utíkáme při prvním problému.
Na spoustu věcí přicházíme metodou pokus a omyl. Představa o tom, že kdyby se rozvíjel talent a osobnost člověka už od školy a kde bychom mohli být zní jako sci-fi. Ale věci se pohybují a díky rychlosti se věci mění, uvidíme, zda se jednou změní i to, že budeme podporovat osobnost člověka a pracovat na jeho silných stránkách než ho kárat za jeho slabiny.
A věřím, že se to postupně stane. A že ti, co budou hybateli té změny, pak budou nápomocni těm, kteří budou žít ve starých přesvědčeních.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
