Proč děti nepotřebují tolik aktivit, jak si myslíme
Komunita maminky
Spousta dnešních dětí má program plnější než dospělí. Školka nebo škola, kroužky, sport, angličtina, hudebka, plavání, výtvarka. Mezi tím rychle domů, večeře, sprcha a spát. A druhý den znovu. Mnoho rodičů má přitom pocit, že dítěti dávají to nejlepší. Chtějí rozvíjet jeho talent, schopnosti, socializaci i budoucí možnosti. Jenže právě tady často vzniká jeden velký paradox – čím více aktivit dítě má, tím méně prostoru zbývá na přirozený vývoj.
Dnešní děti totiž často netrpí nedostatkem podnětů. Naopak bývají podněty přehlcené. Moderní společnost vytvořila představu, že správný rodič musí dítě neustále rozvíjet a že každá volná chvíle by měla být nějak „využitá“. Jenže dětský mozek nefunguje jako stroj, který potřebuje neustálý výkon. Vývoj dítěte se neděje jen během organizovaných aktivit, ale hlavně v prostoru mezi nimi. Právě ve chvílích nudy, volné hry a spontánního objevování vznikají některé z nejdůležitějších dovedností – kreativita, samostatnost, schopnost řešit problémy, vnitřní motivace nebo emoční regulace.
Když je dítě neustále vedeno, organizováno a zabaveno, mozek nemusí vytvářet vlastní iniciativu. Dítě si postupně zvyká, že program přichází zvenčí. Že mu někdo říká, co dělat, kdy to dělat a jak to dělat. Jenže skutečný rozvoj nevzniká jen skrze řízené aktivity. Velká část vývoje vzniká právě skrze svobodnou hru, obyčejné zkoumání světa a chvíle, kdy dítě nemusí nic plnit ani podávat výkon.
Spousta rodičů si navíc neuvědomuje, že i „pozitivní“ aktivity jsou pro dětský nervový systém zátěž. Každý kroužek znamená nové prostředí, nové podněty, sociální interakce, pravidla, očekávání a určitý tlak na výkon. A pokud toho je příliš, dítě se dostává do chronického přetížení. Ne vždy to poznáme okamžitě. Někdy dítě nezačne protestovat, ale naopak se postupně odpojuje samo od sebe. Je podrážděné, unavené, přecitlivělé nebo ztrácí chuť do věcí, které dříve milovalo. Často se objevují i problémy se spánkem, větší emocionalita nebo častější výbuchy vzteku. Jenže místo otázky „Není toho na něj moc?“ často přichází otázka „Proč je poslední dobou tak náladové?“ Děti totiž neumí říct, že jejich nervový systém už nestíhá. Ukážou to chováním.
Jedna z nejvíce podceňovaných věcí dnešní doby je obyčejná nuda. Mnoho dospělých má potřebu ji okamžitě vyřešit. Jakmile dítě řekne „já se nudím“, automaticky hledáme aktivitu, program nebo zábavu. Jenže právě nuda je moment, kdy mozek začíná tvořit. Kdy dítě hledá vlastní impulz, vlastní nápad a vlastní směr. Pokud má dítě každou minutu zaplněnou, tento proces vůbec nemusí nastat. Nuda učí dítě být samo se sebou. Rozvíjí fantazii, iniciativu i schopnost vytvářet si vlastní svět bez neustálé stimulace zvenčí. A právě to dnes mnoha dětem chybí.
Samozřejmě existují děti, které milují pohyb, kolektiv nebo různé zájmy. Kroužky samy o sobě nejsou problém. Problém vzniká ve chvíli, kdy dítě nemá prostor jen existovat. Kdy se z dětství stává nekonečný výkonový projekt, kde je potřeba neustále něco stíhat, rozvíjet a zlepšovat. Děti ale nepotřebují mít rozvrh plný aktivit, aby byly úspěšné, chytré nebo rozvinuté. Potřebují hlavně bezpečný vztah, dostatek volné hry, odpočinek, pohyb, kontakt s reálným světem a prostor být chvíli bez tlaku. Protože právě v tom obyčejném prostoru, kdy dítě nemusí nic podávat ani stíhat, často vznikají ty nejdůležitější věci – samostatnost, kreativita, vnitřní motivace i zdravější vztah samo k sobě.
Maminky
