Přišel strach, umíme ho správně zpracovat???
Strach je pocit, který zná myslím každý člověk. Kdo by se s ním někdy nesetkal? Někdo se bojí často, propadá strachům, někdo jen občas, a pak je tu většina lidí, která se bojí tak nějak průměrně často. Do které kategorie zařadíte sebe??
Co je vlastně strach? Proč ho ...
Strach je ve své podstatě úžasná emoce. Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si některý ze svých strachů. Jaké to je? Jakou formou ho cítíte? Forem strachů je bezpočet. Jedno však mají stejné. Strach je stav, kdy nejsme sami sebou. Je projevem našeho ega. Strachu se učíme odmalička. Naši rodiče nás strachu učí v dobré víře. A pak, když my jsme sami rodiči, tak to děláme i my našim dětem. Rodiče používají strachu jako formy manipulace, kdy se snaží docílit něčeho, co nám má být dobrým. Malé děti sami o sobě strach neznají. Když dítě pláče, dává najevo hlad, žízeň nebo jinou fyzickou nepohodu. Třeba nemoc.
Dítě je dokonalé. Až tohle pochopíme, přestaneme děti deformovat a začneme se od nich učit. Děti jsou úžasní učitelé. Jsou napojeny na svou intuici a své Vyšší Já. Malé dítě ví, že nepotřebuje strach, že ho mít nemusí, protože není nic, čeho by se mělo bát. Jenže na malé dítě dáváme přeci pozor, aby se mu NIC NESTALO a začneme mu vštěpovat zásady, které mu mají jeho fyzickou bezpečnost zaručit.
A jak to děláme? Přeci přes strachy. ”Tam nechoď, mohl bys spadnout a zlomit si nohu”, ”Jestli se nebudeš učit, budeš mít špatně placenou práci”, ”V životě se musí tvrdě makat”, ”V noci nechoď sama parkem, mohl by tě někdo přepadnout”, ”Neplav tak daleko, mohl by ses utopit” . A také třeba neváháme strašit děti tragickými případy, které se staly, nebo by se stát mohly. A tak "v dobré víře" naučíme dítě, že si musí dávat pozor, aby ho neštípla včela, že se musí dobře učit, jinak mu Ježíšek nedonese dárky...
Zkuste si sami přehrát v hlavě, co všechno jste použili pro dobro svých dětí, aby udělali to, co jste potřebovali? Aby reagovali tak, jak jste si mysleli, že reagovat mají? Zkuste si vzpomenout, čím vás strašívali vaše rodiče? Vzpomeňte na všechny strachy, co jste kdy viděli v televizi, na zprávy, které bývají každý den v televizi, novinách, na internetu. Pozorujte, jak jsme stále vystavováni tlaku, abychom se báli. Prasečí chřipky, klíšťata, očkování, války a jiné katastrofy, které se dnes a denně dějí.
Strach je pouze vibrace, druh energie. Tato energie je velmi nízká. Když cítíme strach, necítíme se dobře, jsme sevření, nemůže k nám naše intuice a naše Vyšší Já. Nejsme schopni ho vnímat. Strach není přítomnost. My se nebojíme něčeho, co se děje nyní ani se nebojíme něčeho, co se již stalo. Pouze používáme svých zkušeností z minula, které nebyly příjemné a bojíme se, aby se nestaly v budoucnosti. Strach je tedy v budoucnosti. Proto člověk, který je ve strachu, není schopen žít přítomností, být tady a teď, užívat si přítomný okamžik. Je sevřený a i když je jeho fyzické tělo teď a tady, jeho mysl je v budoucnosti. Člověk, který se bojí, zaměřuje svou veškerou energii přesně tím směrem, kterým nechce. Neuvědomuje si, že dává velkou sílu právě tomu, co nechce, aby se stalo. Čím silnější strach je a čím častěji si ho vizualizujeme tím, že se na něj zaměřujeme a přemýšlíme o něm, tím rychleji se stane naší přítomností.
Svého strachu se můžeme zbavit. Protože je to pouze energie, můžeme ji změnit. Zvýšením svých vibrací a zaměřením naší pozornosti na to, co nás zajímá a čím se zabývat chceme, odlákáme sami sebe od toho, čeho se bojíme. V první řadě ale potřebujeme pochopit, že není čeho se bát. Pokud věříme, že vše je dobré a vše má svůj smysl, že naše životy nejsou pouhé náhody, pokud jsme schopni vnímat symbiózu všech událostí, pak cítíme, že jsme součástí něčeho většího. Proč se bát, pokud vše, co se děje, je dobré? Proč se bát, když se vyvíjíme? Bojí se malé dítě toho, že mu začne růst první zub? Nebo že udělá první krůček? Bojí se dítě, že začne jíst tuhou stravu? V životě malého dítěte je spoustu okamžiků, kdy by se bát mohlo, protože dělá stále nové věci. To dítě se ale nebojí. Vnímá, že je součástí Vermíru. Vnitřně cítí, že vše se děje jak má, nepotřebuje vynakládat svou energii na to, aby si zjišťovalo, zda to tak je. Dítě o tom nepochybuje. Dítě začne chodit, protože cítí, že je to jeho úkolem.
Jakmile odhodíme své strachy, budeme schopni vnímat synchronicitu okolo sebe. Budeme schopni vnímat, kdy máme kam jít, s kým se máme setkat, co máme jíst, jakou práci máme dělat. Budeme napojeni a intuice nás povede. Nebudeme pochybovat o tom, že to, co činíme, je správné, protože vnitřně ucítíme, že to správné je.
Strach je považován za negativní emoci. Strach má sice negativní náboj, ale je pro nás velkým dobrem. Díky strachu si uvědomíme, že máme někde nedostatek a že se tomu máme věnovat. My lidé sami od sebe jsme příliš leniví na to, abychom bádali sami od sebe. Většinou potřebujeme popostrčit.
Strach, kdykoliv k nám přijde, je pouze prostředník. Něco jako pošťák, který donese zásilku. Strach nám ukazuje, v jakém místě se oddělujeme od Vyššího Já. Abychom strach mohli energicky změnit, potřebujeme pochopit jeho podstatu. Uvědomit si, čeho se doopravdy bojíme. Často máme pocit, že se něčeho bojíme, ale jakmile začneme opravdu pátrat, zjistíme, že příčinou strachu je něco jiného. Třeba se bojíme, abychom neztratili práci, ale vlastně ve finále máme spíš obavu, abychom měli dostatek peněz na živobytí. Nebo se bojíme, abychom neztratili partnera a přitom máme strach ze samoty a z neznámého.
Jak se vypořádat se strachem například o práci nebo o dostatek peněz? Vše je dané, to jaké prostředky budeme mít, jak budeme žít, kterou lekcí si máme projít, vše je naplánované, proto nemá cenu se bát. Vše je naplánované tak dokonale a tak, aby to umožnilo náš vlastní vzestup. Pokud v jednu dobu budeme bez práce, tento stav nám napomůže se posunout směrem, kterým jsme potřebovali. Kdybychom se tomu vyhýbali, nedostali bychom se tam, kam se dostat máme. Brzdili bychom svůj vlastní rozvoj.
Většina našich strachů je převzata od rodičů, ze školy, z médií apod. Strachy ale nepotřebujeme. Můžeme je jeden po druhém zpracovávat a uvědomovat si je. Zaměřit pozornost na strach. Dovolit mu, aby se ukázal v celé své velikosti. Pak ho pouze pozorovat, být v roli pozorovatele, neprociťovat, nehodnotit, pouze mu dovolit být. Pak už jen stačí poděkovat této energii že s námi byla, aby nám předala zprávu, kterou předat měla a dovolit této energii, aby zase odešla. Když máme strach, jsme odděleni od Vyššího Já. V té části, kde se bojíme, námi nemůže procházet energie. Jakmile strach zpracujeme, dovolíme mu být a předat zprávu, tak pak pochopíme, že už ten strach nepotřebujeme a dovolíme mu odejít....
Děkuji Ti za čas a nezapomeň... Není se čeho bát, vše je tak, jak má být ❤️
Vaše Verunka
