Příběh plný lásky
Zdál se mi sen, ten sen byl plný lásky a pochopení, ten sen jako živý…
Přichází zima a po měsících boje s informacemi okolo se najednou situace klidní, cítíte, že jdete na správnou cestu, na cestu s otevřenou náručí a plnými vědry lásky.
Jste v cizí zemi a cítíte, jak vám vítr proplouvá mezi vlasy, jak si s nimi hraje a najednou po té dlouhé době ho konečně zahlédnete v davu. Najednou jako by ty měsíce nebyly a padáte si do náručí a nemůžete se odtrhnout, stíráte všechnu tu dálku a to, jak vám ten druhý chyběl a jste šťastní, že vám bylo umožněno se vidět.
Ruku v ruce vycházíte vstříc novým poznáním i dobrodružstvím, spadla z vás ta tíha toho okamžiku, který vás vždycky brzdil, protože najednou je pryč…Zůstala jen ta láska, která tam byla a držela vás celou dobu dál.
Začínáme naši trasu poznání. Jdeme městem a jen si užíváme jeden druhého, touláme se v uličkách starého města a jen si vychutnáváme a jsme vděční za to, že jsme mohli a můžeme tam být. Už spadly všechny naše testy a zkoušky a jsme tam už jen pro sebe, držíme se za ruce, fotíme se jak zběsilí a jen si užíváme sami sebe a poznáváme nová místa.
Ztrácíme pojem o čase a jen jsme, neexistuje nic kolem nás než to poznání, vděčnost a láska, otevíráme si svá srdce a už se nebojíme těch šrámů z minulosti, už se nebojíme přiznat, že jsme měli jen strach.
Oheň hoří v krbu a není úplná zima, ale tulíme se v dece, velké balkónové dveře dokořán, ležíme a držíme se v náručí, dřevo praská v krbu a díváme se na západ slunce, je to ta nejhezčí scenérie ze všech, nepotřebujeme mít televizi, nepotřebujeme slyšet žádné zprávy.
Jsme jen my dva a najednou jde všechno hladce, protože všechny naše bolesti odešly, všechen ten čas je odvál. Najednou jsou jen dvě duše, které si povídají a rozumí mezi sebou.
Boje utichly, zbraně šly spát a jsou jen dvě lásky, dvě srdce, které si mají stále co říct.
Najednou je vidět, co na tom druhém tak milujete, to že vás umí rozesmát, to že si s vámi může pořád povídat, to že je tam a zavolá, aby vám udělal hezčí den. Vždycky bude něco, čím bude rozdílný, ale co se jen na to dívat z pohledu jeho předností a ty slabosti akceptovat, protože i vy máte své.
Co na něm oceňuji je, že se vedle něj cítím v bezpečí, cítím se být žena poprvé s mužem, který mě neviděl jen do postele. Mé přání bylo, aby vznikla hluboká láska z hlubokého přátelství a co když se to děje, co když všechny ty rady okolo jen nevidí ty dvě mluvící srdce a duše a radí vám to vzdát…
Není proč, stačí si uvědomit, jaký kus cesty jste ušli, jaký kus cesty máte za sebou, jaký kus cesty jste prošli spolu, nikdo s vámi nebyl, nikdo vás u toho nedržel za ruku, byli jste tam jen vy dva, abyste se poznávali a co krásnější může být potom spojení postavené na vzájemné důvěře a pevných základech a ne, jen na sexu…
Máme tolik společných věcí, které se nám líbí, líbí se nám stejná města, máme dokonce úplně stejné chutě, dobře ne všechny, ale takových 70 %, milujeme, když můžeme jen odpočívat u hezkého filmu.
Jsme rádi spolu a rádi spolu trávíme čas, a i lidé okolo to časem pochopí. Důležité je, co cítíme my dva.
Je den a přesouváme se do pouště, máme domluvenu noc v poušti, přijíždíme na místo a je to opravdu stan uprostřed pouště, je to opravdu je písek a pár stanů, nejde zde wifi, je to místo jen s větrem, pískem, je uprostřed ničeho.
Náš stan je krásný, je tam postel s mnoha polštáři a teplou peřinou, slunce jasně svítí a my se vydáváme vstříc slunečnímu svitu pouště, sedíme na písku, jsme tam sami a nikdo není okolo nás. Jen my dva a poušť, tiskneme se k sobě, jak dvě pouštní lišky a hledíme na západ slunce a ruku v ruce odcházíme spát…
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
