Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Jaké dlouhé doby temna jste zažili? Dny, týdny, měsíce…? U mě to teď byly 4 měsíce…
Nebyla jsem schopná napsat ani řádku, přišlo mi, že se zaseklo vše, co se zaseknout mohlo. Píšu ráda a píšu často, ale teď jsem nebyla schopná napsat nic nikam. Byla jsem zabrzděná a jela těžce na setrvačník. Jako bych to ani nebyla já. Sama sebe jsem se ptala, kam se poděla ta veselá holka, kam šla, proč je tak v křeči a nebyla schopná jsem se pohnout napravo a nalevo, svět jako by zmrznul na stejném místě.
Byly to 4 měsíce, kdy jsem se cítila ve stresu a sama se ptala, co bych vlastně někomu psala, dyť bych to naplnila jen chaosem uvnitř mě, co bych měla dělat dál, jsem na správné cestě nebo jsem úplně mimo? Necítila jsem se dobře po těle, necítila jsem se dobře po duši. Jak bych mohla napsat něco, co by dávalo smysl a mělo předat něco někomu dalšímu? Vždy když jsem si sedla za počítač, tak jsem od něj za pár minut odešla, napsala pár slov a nešlo to, prostě to nešlo, byla jsem zabrzděná a nešlo to vůbec. Byla jsem ve velké křeči.
V jednu chvíli jako bych se na sebe dívala z dálky a vůbec necítila sebe v sobě, byla jsem duch, chovala se jako duch, byla jsem neviditelná nebo jsem chtěla být. Byla jsem bez energie a vše gradovalo na konci roku, kde se semlelo pár věcí a nebyla schopná je někam posunout. Nebyla jsem schopná posunout sebe. Co, kam, kde, jak a proč?
Denní rutina se projevila velmi rychle, vstát, jít dát nasnídat babičku, jít auditovat, jít dát oběd babičce, jít auditovat, mezitím přiložit do kotle, naobědvat se, jít auditovat, navečeřet se, jít účtovat. Byla jsem jako v tranzu, byla jsem to vůbec já? V osobní životě mi přišlo, že jsem ten největší pako na světě. Všechny energie byly dole. Do konce jsem neměla potřebu vidět jakékoliv lidi, protože mi přišlo, že jsem strašně protivná.
Všechno jsem dělala automaticky, nebavilo mě nic, já, která miluju cestování jsem na něj neměla chuť, neměla jsem chuť na nic.
Stalo se to včera, včera jsem se začala cítit po dlouhých 4 měsících, včera jsem začala cítit příval energie, včera jsem ucítila zase sebe, někde v hloubi duše. Tento článek píšou mé prsty samy, že je nestíhám.
Proč chodíme do slepých uliček, a ještě vymeteme jejich všechny zákoutí, abychom pak našli cestu ven z té slepé uličky? Co tam najdeme v těch rozích?
Najdeme kus sami sebe, najdeme sílu vstát a najít východ z těch slepých uliček, až přijde čas, neutečete před nimi i když se o to snažíte za každou cenu. Za každou cenu se snažíte udržet vše, co máte, za každou cenu se snažíte najít řešení, za každou cenu se snažíte najít východisko.
A co se stane, nejde to, nejde to tlačit, jak už nedotlačíte v životě nic, tlakem nejde nic, spíš to vyvolá další tlak, ten vnitřní. Zlobila jsem se, zlobila jsem se sama na sebe, zlobila jsem se, že nedokážu napsat, že mi nic nejde, styděla jsem se. Byla jsem v háji.
Nezbývá než to přijmout, že to tak je, být vděčný jen za to, že se ráno probudíte, být vděční za to, že můžete jít na vzduch, prostě jen žít.
To, co se děje kolem nás, nás nutí přemýšlet, přehodnocovat, padat a vstávat. Každého dělá šťastným něco jiného, každého pohání něco jiného, a i doma temna do toho všeho patří, aneb klišé, které se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Ať už pro posílení vlastní hodnoty, pro záchranu vztahu, pro ukončení dlouholetého přátelství, pro upevnění rodiny, pro budování a rozvoj sebe sama. Ne, máte pravdu, není vám u toho dobře, doba temna není ta nejlepší v životě, ale každopádně k životu patří jako šťastné okamžiky.
Ty 4 měsíce byly fakt kruté, ale konečně se začínám cítit zase dobře a práce mně žene dopředu a cítím se silnější a konečně veselejší. Spoustu věcí jsem přijala na sebe i u okolí, ne určitě jsem nezpracovala vše, ale posunula se o velký kus dál. A díky za to.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
Chyby v životě
... other articles in the series
