Otevřenost a uzavřenost
Jak moc dokážete být otevření a jak moc dokáže být uzavření?
Tento týden se mi stala jedna věc, jedna známá, moje máma a pak i kamarádka nezávisle na sobě potvrdily, že nejde věřit nikomu okolo. To znamená, že všichni hrajeme hry a máme postoje vůči rodině, známým, přátelům i partnerům. Kde je hranice otevřenosti a kde naopak máme být uzavření?
Stalo se vám, že lidé okolo vás řekli, nemůžeš být tak otevřená a říct tolik věcí. Lidé tě zneužijí, využijí a odkopnou. Kolik existuje dobrých srdcí okolo nás?
Když nás někdo zradí nebo pomluví, je to o tom, že pokud to máme v hlavě srovnaný, tak se s tím dokážeme vypořádat snáz a ti co ne, tak si to vzali osobně? Je to o tom, nechat na sobě lámat dříví?
Jedna věc se má tak, z našeho úhlu pohledu se snažíme otevřeně předat svůj postoj, ale druhá strana jej nemusí vůbec slyšet a bude vám tvrdit neustále svůj vlastní názor a vy z toho ještě nakonec vyjdete negativně, jen protože se snažíte vlastně být neutrální a otevření. Pak vás jedna věta posadí na zadek a vy se ptáte, jak s ní naložit, nechat ji jít, nebrat si ji tak nebo pak začnete být víc a víc uzavření, začnete si chránit to svoje a už nebudete tak sdílní.
Já jsem se ráda dělila o zážitky, prožitky, zkušenosti a asi dokážu i barvitě povídat o všech těch prožitcích. A nikdy jsem neuvažovala o tom, že by mě to měl někdo závidět nebo to zneužít. Pak se stanou nesmyslné věci, jako že vám někdo závidí, že někam jedete, že se urazí a přestane vás sledovat a znovu začne až se vrátíte. Ale já taková sem, prostě se ráda dělím o zážitky, ráda si o nich povídám a když se to někomu nelíbí, tak ať mě smaže, dyť spousta lidí jsou jen známí. Kolik z přátel na sociálních sítích jsou ti praví? Ale jedno je jisté, oni vás nesmažou, protože si rádi povídají o vás a bez vás a k vám se to shodou okolností nějak dostane.
Dlouho jsem s tím neuměla pracovat a i se to stále učím, ale víte co, oni váš život nežijí, nešli ani kilometr „ve vašich botách“ a vy s nimi nesdílíte život, tak máte dvě možnosti, buď je smazat a uděláte čistku nebo je tam necháte a bude vám to jedno. Dejte si otázku, s kolika lidmi, z těch kteří vás za zády pomluvili vídáte za měsíc, za rok, za jiné období? Opravdu vám stojí za to se těmi řečmi zabývat? Je to jen hra s egem, někde vevnitř se vás ty řeči dotkly a vzali jste si je osobně.
Jeden můj blízký kamarád mi řekl, že si beru moc osobně. A má pravdu, já jsem dost vztahový člověk a snažím se vyjít s lidmi po dobrém. A tím, že jsem dlouho nechala vyhrát emoce, tak to tak bylo. Takže se mě všechny ty řeči dotkly. Ale pak dojdete k okamžiku, který přetne tu linku, protože už tak dál nechcete jet.
Ráda si povídám a ráda sdílím zážitky, možná to někdo zneužije pro svůj prospěch, možná mě někde za rohem pomluví, možná mi bude závidět, on se dá závidět i nos mezi očima, když je rovný a hezký. Ale mám se měnit a na schůzkách si hlídat každé slovo a nesdílet tu radost, kterou mám, když jsem něco prožila a jen přemítat v hlavě, zda jsem něco řekla nebo neřekla. A zda jsem neřekla moc. Já nechci přemítat nad každým slovem. A když uvidím i po letech, že toho někdo zneužíval, tak se k tomu prostě postavím. Ale nezahodím kvůli tomu všechny zážitky anebo je nebudu sdílet, sdílím to ráda, pro sebe, ráda se na ty fotky i příběhy dívám, je to mé fotoalbum, prostě je to část mě a já to tak mám a když se to někomu nelíbí, ať si řeší sebe.
Opravdu se učím si držet od věcí odstup a postupně se učím v malých krocích, jak si určité věci nebrat osobně. Ono vám přijdou malé i velké zkoušky, které vás vyzkouší a čím víc zkoušek, tím lépe. Aspoň se to máte na čem naučit a trénovat.
Ale je to i o uvědomění, kým se chcete obklopovat, jakými lidmi, těm kterým stojí za to si o vás povídat a vymýšlet teorie nebo chcete být tam, kde je vám dobře a tyto kraviny se tam neřeší.
Vždy je na nás, koho budeme potkávat, ale nebuďme proboha roboti, kteří se budou bát říct to, co cítí, na srdci, na jazyku, je protože že by nám snad mohl někdo závidět nebo proto, že by nás mohl někdo pomluvit.
Když ucítím, že mě někdo zneužívá, dám si tam na to svůj postoj a budu to chvíli sledovat, než se finálně rozhodnu, co s tím. Obklopujte se lidmi, co vám něco přináší, někdy ty ztráty možná budou bolet, ale po čase zjistíte, že i ten rozchod vás obohatil, i když to teď může znít jako pitomost a pokud vás nebude užírat vztek, tak čas ukáže, jak jste vyrostli na duchu.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
