Odplenkování - tipy, triky, rady a důležité informace
Základní otázka zní kdy začít. Nejlepší čas je kolem 2. roku, protože dítě mezi prvním a druhým rokem překonává fázi osamostatňování a sebeuvědomování. Když se tedy projeví první příznaky, tak je čas..
Těmi základními signály pro mě jako pro rodiče je to když dítě už chodí, že už zvládlo fyziologicky chození. Další věc je takový psychologický znak toho, že vnímá špínu, hmotu, bláto, je schopné si s tím hrát, ale zároveň rodič učí potřebu umývání a dítě spolupracuje.
Když už se rozhodnete odplenkovat dítě, doporučuje se opravdu kolem toho druhého roku, tehdy je většina dětí připravena na ty signály a je schopna to zvládnout.
Samozřejmě je potřeba si uvědomit, že to je proces a že to nebude hned a bez problémů. Do dvou týdnů by to mělo každé dítě zvládnout.
Nejlépe začít metodou si zvykat sedět na nočníku. Začneme tím, že posadíme dítě na nočník. Posadíme ho tam oblečené tak jak je i s plenkou a po minutce mu řekneme, že může vstát. Opakujeme několikrát za den, abychom viděli, že ta 1 minuta je zvládnutelná.
Opakujeme to do doby, než tam tu minutu vydrží a potom to prodloužíme na dvě minuty, zase takto oblečené. Když i toto zvládne, vyslékneme gatě a necháme jen plínku. Jakmile tam vydrží i s tou plenkou dvě minuty tak pokročíme k tomu, že řekneme dítěti ,od teď budeme chodit bez plenky.
To znamená, že plenku odložíme úplně. Oblékáme dítě do užších věcích, například punčochy a legínky. Jde o to s dítětem nacvičit to vnímání toho nutkání a uvědomění si, že po nutkání přichází vlhko. Tedy aby se naučilo rozeznávat sucho a vlhko.
Když má to úzké oblečení a zůstává to na tom těle tak dítěti to začíná vadit, jak je to studené. A to je ten signál, který když začne vnímat, může začít si uvědomovat, že jde na ten nočník, aby tomu předešlo.
Potom myslíme na to, aby nočník byl na nějakém místě, kde je zvyklé a aby to mělo po ruce.
My rodiče máme někdy takovou tendenci jim to stále připomínat a stále se jich ptát jestli se jim nechce jít teď, protože je to pro nás nepohodlné a to je přesně to co mu nepomáhá, aby se to naučilo samo vnímat.
Protože předbíháme to, že nastane ten pocit, který oni se potřebují naučit podvědomě se podle něj řídit. Potřebuji se naučit se ho vnímat a jít podle něho sami. Takže ta nehoda je to, přes co se učí, protože mozek se opravdu učí přes chyby.
Nechat to na tom dítěti je právě ten proces, který netrvá déle než ty dva týdny.
Jeden tip pro vás: Je to proces, který je fyziologicky přirozený, takže každé dítě se to naučí, takže netřeba kolem toho dělat nějaké velké halo. Abychom to brali jako přirozenou součást života.
Takže když se stane nějaká nehoda, abychom za to dítě nekárali. Jen dítěti ukázali a popsali situaci. Můžeme mít dítě, které je více citlivé a může to brát jako selhání, tak abychom ho v tomhle nepodporovali.
Co určitě nedělejte, když se stane nějaká náhodná nehoda, netrestejte dítě a nějak výrazně nereagujte, nezvyšujte hlas. Je to proces, který není jednoduchý a dítě nám to nedělá naschvál a není robot.
Hlavně děti, které se umí ponořit do hry a svět je velice zajímá mohou přehlédnout signál a nevnímají, že se jim chce na nočník a stane se ta nehoda.
