Od resortu po plánování cest
Jaká byla moje první cesta až po samostatné plánování cest a co tímto způsobem získávám :)
Když si vzpomenu na první cestu bez rodičů před více než 10 lety, tak si vzpomenu na první let letadlem, jiskřičky v očích a ohromnou radost. První cesta s přáteli do tuniského Monastiru do resortu u moře. Nebyla jsem od sedmé třídy u moře, takže to nadšení, že zase uvidím moře bylo o tolik větší. Pak to pokračovalo opět Monastirem, a dokonce stejným hotelem, pak následovalo objevování Egypta i Turecka.
Vše se změnilo, když jsme dostali akční nabídku jet s nejlepší kamarádkou na zaoceánskou loď na plavbu Karibikem. Tak moc jsme to chtěly poznat Karibik a byl by to splněný sen. Vše bylo zařízeno a asi měsíc nebo dva před odletem začala prasečí chřipka následovaná starostí našich rodičů, kteří nechtěli abychom odjely a riskovaly. Bylo to obtížné rozhodnutí, které skončilo rozhodnutím nejet. Loď se dala posunout o rok, jen jsme ztratily výhodu kajuty s balkonem. Tak jsme si řekly, že to prostě dáme příští rok a z toho, jak jsme byly z té situace nešťastné, tak jsme si řekly, že budeme šetřit a prostě pojedeme na měsíc.
Následující rok jsme naši cestu opravdu uskutečnily. A tímto měsícem se celkově změnil náš přístup k cestování od resortů k samostatnému plánování cest a poznávání nových měst, zemí, místních kultur, lidí tam žijících a také nových přátel.
A co mě na plánování cest tak baví:
• první je asi ta svoboda, udělat si tu cestu podle svých představ,
• skoro pořád zkoumám, kam se dá jet a co zažít,
• mít možnost na cestě cokoliv změnit a přizpůsobit, protože „www.booking.com má zrušení zdarma“,
• potkáte další cestovatele a jste rádi, když přijedou oni za vámi a stráví nějaký čas v ČR zase s Vámi,
• nikdy nevíte, co a koho na cestě potkáte a co zažijete nebo co se skrývá za rohem či dalším bloku uliček.
Možná si řeknete, no jo, ale já neumím jazyky a budu s tím mít problém. Do první cesty jsem jazyky neměla ráda, učila jsem se němčinu a angličtinu a doslova jsem měla k angličtině odpor na střední, říkala jsem si, na to nikdy nebudu, to mi nikdy nepůjde. Měla jsem ostych cokoliv říct, bála jsem, že se mi bude někdo smát kvůli přízvuku nebo že to není správně. Ale nestalo se tak, nikdy mi na cestách nestalo, že by se mi někdo smál kvůli přízvuku nebo gramatice. Ale na té první cestě se s Vámi chtěli bavit animátoři, na recepci, v baru, a tak jsem pomalu ztrácela zábrany a začala mluvit, a tak to šlo další a další cestu a ten odpor najednou zmizel, chtěla jsem těm lidem rozumět a popovídat si :)
Takže pokud si říkáte, to já nikdy neudělám, nikdy to nepřekonám, znám pár základních slovíček, tak co s tím:
• prostě začněte zkusit mluvit,
• klidně začněte slovíčky, co si pamatujete,
• pak začnete zkoušet věty,
• a klidně když vás někdo osloví, řekněte, že se to učíte,
• většinou ten člověk zpomalí a bude se vám snažit pomoci,
• nemusíte znát všechny jazyky, neumím třeba španělsky a v zemích, kde se mluvilo španělsky a místní neuměli moc anglicky, domlouvali jsme rukama, gesty a mnohdy jsme se u toho pobavili,
• jděte do toho a neřešte chyby, bavte se,
• a pokud se na to necítíte, tak si prostě vezměte s sebou někoho, kdo mluví ????
Další věc, kterou můžete řešit na cestách je otázka bezpečnosti. Vždycky se může stát cokoliv, kdykoliv a kdekoliv, člověk by tak nemohl jet nikam. Každá země má své rizika nebo úskalí a různé stupně ochrany.
Co dělám pro to, abych se cítila bezpečně:
• zjistím si možná rizika už před odjezdem,
• snažím se popovídat si v ubytování ohledně nějakých nebezpečných uliček či čemu se vyvarovat, na tohle funguje skvěle www.airbnb.com a popovídání si s majitelem,
• chovám se na cestách slušně, není to o tom, že nejdu do nějakého rizika nebo nevyzkouším nové věci, ale chci si to užít a neřešit problémy, které bych způsobila já,
• snažím se mít věci dobře zabezpečené, alespoň, tak jak je dostupné a v mých silách.
Každá cesta mi přinesla jiný zážitek, situace, které jsme museli řešit od letadla až po různé situace na cestách. Některé byly úsměvné a některé byly i stresující. Každá cesta vám přinese něco nového a nepoznaného.
Co se nám na cestách stalo a jaké z toho plynulo uvědomění:
• opravdu máme hezké i čisté metro v Praze,
• ve většině restaurací máme také čisté a hezké toalety,
• že se nemusíme obávat tsunami, zemětřesení, tornád,
• že otázky před odbavení na cestě do Spojených států byly fakt divné,
• že lidé, kteří žijí na druhé straně světa dokáží být šťastní i s tím málem,
• že i člověk, který pracuje za pár korun vám dokáže dát úsměv a bude si s vámi povídat a dávat rady po cestě vzhůru do kopce,
• že když někdo tvrdí, jak vás bláznivě miluje a chce si vás vzít a vy mu řeknete, že tady bude muset pracovat, naučit se jazyk, tak většinou velmi rychle obrátí, takový rychlý způsob zbavit se někoho, kdo se o vás pořád pokouší,
• a mnoho dalších situací.
Cestování je moje vášeň, můj koníček a něco, co mi neuvěřitelně obohacuje život. Přeji Vám, ať jsou všechny Vaše cesty bezpečné, radostné a plné poznání.
S láskou Veru :)
Article is part of a serial Cestování
Related Articles:
Co se změnilo v cestování
Sicílie, 2. část
Sicílie a městečka UNESCO
Cappadocia a její východy slunce
Jak se bude cestovat dál?
... other articles in the series
