Nusa Penida
Malý ostrůvek u Bali, který byl v dávných dobách ostrovem vyhnanstvím pro lidi z Bali. Jsem neuvěřitelně vděčná, že jsem toto místo mohla poznat bez lidí. Byl to kousek nedotknutelného ráje.
Dá se zde dostat pouze lodí, letadla sem nelítají, a při klidném moři je to asi hodinka lodí. Když jsme připluli vyskočili jsme do vody, protože jsme byli daleko od mola, je jedno, co máte na sobě, prostě potřebujete vystoupit. Kufry už mají pánové z lodi zmáknuté a vše donesli suché. Připadala jsem si jako někde u nás v malé zapadlé vísce, kde za našimi bungalovy se pásla kráva, běhal volně pes či kočka, jen s tím rozdílem, že vás obklopuje moře.
V roce 2014 zde nebylo téměř možné potkat turistu, kromě našeho ubytování (potápěčského centra), zde byl malý francouzský resort na druhé straně ostrova. Slunce zde vychází a zapadá přesně v 6 ráno a v 6 večer. Večer myšleno, že zajde a je tma jako v „pytli“.
Na ostrově byly skoro samé prašné cesty a asi jen jedna asfaltová. Vzhledem k tomu, že nemáme papíry na motorku, tak jsme si na výlety domluvili místní kluky, kteří dělali v potápěčském centru, aby nás provezli. Na plážích jsme byli sami, nikde ani noha, jen jednou za týden přijela loď s bohatými japonskými turisty, které ale ostrov moc nezajímal. Všechny místní památky a chrámy jsme měli jen pro sebe.
Večer jsme se chodili projít, místní moc nepotkáte venku, protože to mají spojeno s démony a drží se doma. Potkali jsme místní děti, které nám o tom všem povyprávěli plynulou angličtinou a vzali nás k sobě domů, seděli jsme na zápraží a povídali si, jako bychom byli doma za humny. Chybí mi ty večery, kde sedíme a díváme se na západy slunce, v pozadí je vidět Batur na Bali a co zde vládne, neuvěřitelný klid.
A protože v potápěčském centru byli instruktoři Češi, tak jsme zkusili náš první introponor. Když jsem viděla první velkou želvu na korálovém útesu, málem jsem pustila náustek na dýchaní z pusy. Ten pocit si pamatuju dodnes, jiskry v očích a tu nádheru pod vodou. Pak setkání při šnorchlování s královnou mantou. Měla jsem před očima 3 nádherné manty, je to něco nezapomenutelného a neuvěřitelného. To zvíře mě dostalo svou povahou, je klidné a ladně tančí pod vodou.
Ty výhledy z útesů jsou dechberoucí, schovaná jezírka se sladkou vodou, kde si prostě můžete skočit a okoupat se. Schované poklady ukryté mezi stromy, ale také velkou sílu přírody. Kdy jednu turistku od nás v centru smetla obrovská vlna a mlela ji mezi kameny. Naštěstí vše dobře dopadlo, a kromě zkažené dovolené na pokoji se vše zahojilo.
Nejzábavnější bylo, když jsme šli na místní trh si koupit večeři, musíte prostě vstát brzy ráno a jít, jinak už nebudou ryby. Tehdy jsou koupili 2 tuňáky čerstvě chycené za 18 Kč, ano opravdu za 18 Kč. Místní majitelka kavárny dělala to nejlepší smoothie na světě. Všichni místní byli tak skvělí a nepoznamenaní turismem. A nejlepší masáž jsme zažili tady a že nám místní paní dala řádně do těla.
Všichni místní tehdy říkali, že na Bali je přelidněno a Nusa Penida je další na řadě. A teď když po 5 letech koukám na fotky, tak se ten ostrov změnil, je tam hodně turistů. Ze silnic se staly asfaltové silnice. A z ostrova, kde potkat turistu bylo něco jako vzrušení ze setkání, tak je turistický ráj fotek a selfies. Naštěstí se pořád místní snaží udržet vše dostupné v souladu s přírodou, tedy kromě těch asfaltových cest a bohužel zvýšeného množství odpadu. Nabídka ubytování jen nyní pestrá.
Jsem ze srdce ráda, že jsem mohla poznat ráj na zemi, který byl téměř nepoznamenaný turismem. Poznat spoustu místních krásných lidí, ráno místního gekona, který nás budil a neuvěřitelnou svobodu, kdy ten ostrov nebyl svázaný pravidly a lidé žili ve velkém poklidu. Tu pokoru a radost. Jsem zvědavá až se jednou vrátím, jak ten ostrov bude vypadat…
S láskou Veru
Article is part of a serial Cestování
Related Articles:
Co se změnilo v cestování
Sicílie, 2. část
Sicílie a městečka UNESCO
Cappadocia a její východy slunce
Jak se bude cestovat dál?
... other articles in the series
