Nic si neber osobně
Napíšete nějakou zprávu a přijde vám drsná, chladná nebo vzteklá odpověď. A vy si začnete pokládat otázku, co jste vlastně řekli špatně…
Jste vztahovační? Když něco nejde podle vás, tak začnete přemýšlet, proč to tak je a naštvete se nebo začnete ptát sami sebe, kde jste udělali chybu. Co děláte pak? Taková, jaká byla zpráva od protistrany, tak začnete reagovat stejně, tedy budete vzteklí, také chladní či drsní či začnete bojovat?
Ať už vám kdokoliv řekl cokoliv, neberte si to osobně. Jen vy znáte sami sebe a když vám neznámý člověk na ulici řekne, že jste hloupí, tak ho nebudete brát vážně, protože ho neznáte. Jen vy žijete svůj život a nikdo „nechodí ve vašich botách“.
Pokud vám někdo například řekne, myslím, že jsi přibral/a, tak i kdyby to byla pravda. Je to jeho názor, ale odráží to jeho postoj, nikoliv to, zda vy se cítíte v tu dobu v pohodě. Lidé rádi posílají druhým lidem spoustu jedů, jen aby odvrátili pozornost sami od sebe. Tím upoutají pozornost na vás a v podstatě se začnou někdy tetelit blahem, že není pozornost na nich samotných.
Pokud pak přijmeme tu jejich hru, tak nasáváme všechny ty jedy a emocionální útoky a už jsme v tom kolečku. Urazí nás to, začneme se hádat, rozbrečíme se a doma sníme celou tabulku čokolády, začneme bojovat, že pár kilo není nic špatného. Chceme obhájit naši pravdu a jdeme v podstatě do opozice. A jde najevo naše vlastní osobní důležitost.
A i na druhou stranu, když nám někdo řekne, že jsme v něčem dobří, tak se místo děkuji, začneme říkat, ne, ne, ne, to tak není, protože to třeba tak necítíme a zase do toho jdeme vlastní důležitostí. A taky tady ze sebe můžeme udělat zcela jednoduše člověka, který není schopen přijmout i pozitivní chválu a obdiv. A i ten druhý, když vás chválí, říká zase jen svůj názor a někdo jiný s ním nemusí souhlasit.
Vždycky na světe narazíme na lidi, kteří nám budou lhát, budou intrikovat a budou manipulovat. Ale nejde se zavřít do krabičky a nevycházet. Protože, pokud nám slova působí utrpení, bereme si osobně hodně, to, co nám ten druhý řekl, a pak se dokážeme dlouho trápit.
A co se pak stane, že například se dozvíte, že ten druhý tak reagoval, protože se sám bál nebo protože měl špatný den a vybil si to na vás a vy jste s tím strávili třeba týden a měli jste několik dní špatných. A když máte to štěstí a dozvíte se ten důvod, proč ten druhý ve zprávě reagovat, tak jak reagoval. Tak si řeknete, škoda toho promarněného týdne. To přece vůbec nesouviselo se mnou.
I když budete vědět, že vám lidi lžou a lžou vám za zády. Je to jen jejich vlastní strach z toho, že budou prozrazeni. Z toho, že objevíme, že jsou nedokonalí a budou rádi za to, když nám budou moci způsobit trauma.
Když tohle poznáte, tak ano, bude to bolet, jak dlouho je na každém. Ale čas to celé zahojí a vy odhodíte ten čas, co vás to bolelo a vaše srdce se po čase zase celé zacelí. Ono ten čas se odvíjí od toho, jak moc jste si to vzali osobně, jak moc jste se do toho zaháčkovali. Ale nejste méněcenní, nejste horší nebo slabí. Jen prostě z nějakého důvodu vám ten druhý prostě lže. A víte co je nejlepší na to, když zjistíte, že vám někdo lhal, tak ho nechte prostě odejít a časem vám bude líp, protože odešel člověk, kterého v životě nepotřebujete.
Je nutné, ale na tom pracovat a vyhledávat i ty situace, ony budou přicházet samy. Ale když budete trénovat to, že si to a ono nebudete brát osobně a uděláte si z toho zvyk. Tak budou slábnout i ty pocity, které to ve vás vyvolávalo, hněv, zlost, trápení nebo třeba žárlivost.
Nebrat si věci osobně se nenaučíte hned, ale jak se to krok za krokem budete učit, tak vás to neuvěřitelně posílí a vy budete lépe pak zvládat i emocionální výkyvy.
Jděte krok za krokem 😊
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
