Něco z minulosti jako záchrana
Aneb když se vám vrátí něco z minulosti jako záchrana v přítomnosti.
Někdy vás něco dlouho trápí, snažíte se a snažíte se a pořád jako by vám něco házelo klacky pod nohy. A sami sebe se ptáte, proč, vždyť jdu svou vlastní cestou. Proč se to děje, tak jak se to děje. Tak makáte, jedete první rok, druhý rok, třetí rok a čekáte na bod zlomu a ten stále nepřichází. A zase se ptáte, co děláte špatně, proč stále a stále jen bojujete.
A když už si myslíte, že přišel bod zlomu, tak najednou se stane něco, co vám zase řekne, nene, ještě ne, ještě není ten bod zlomu, ještě tě vyzkouším, jak to dáš a zastavím vše, co můžu. Vy jen tak sedíte a už nevěříte vlastním očím, hlavě, uším ani ničemu jinému. A jen si říkáte, kolik ještě dalších zkoušek, kolik ještě nových poznání? A kolik ještě trápení musím snést a kolik bojů ještě musím vybojovat.
Pak po nějakém čase se vám objeví něco z minulosti, co důvěrně znáte a co jste dělali. A vábí vás to zpět, a je to něco, co vás v tu chvíli zachrání. Je to něco, co jste dělali 10 let a z čeho jste utekli nebo spíš od čeho jste utekli. Ale jde vám to jako záchrana, možná na určitý čas, ale je to ohromná pomoc. Možná se ptáte, jak se lze vrátit, když jste od toho utekli. No jednoduše, jelikož jste si nyní nastavili jiné podmínky pro spolupráci.
Navíc díky tomu, jak se vše zastavilo, tak to, co předtím nešlo, najednou jde. Jde upravit podmínky, spolupráce, jde ji dělat z domova, jde si domluvit takové věci, na které předtím nešlo ani pomyslet.
Najednou z toho nic se stalo něco a navíc vás to zaměstnává natolik, že nevíte, kolik vlastně budete mít času sami na sebe. Ale paradoxně vám to nevadí, protože jak to dlouho stálo, tak je to vlastně něco akčního, i se na tu horu práce svým způsobem těšíte. A říkáte si, je to ten bod zlomu? A rozběhne se teď všechno.
Je tam hodně uvědomění, že stát na vlastních nohou, chce více pilířů, protože když se jeden na čas ponoří do bahna, ty 2 nebo ten 1 to musí ustát a umět vykompenzovat. A já jsem si toto ujasnila, najednou v té tmě byly vidět ty 3 pilíře mé činnosti, na kterých to můžu udržet a na kterých to můžu stavět. A ty dílky té skládačky najednou zapadávají do sebe.
Ne nejde najednou vše, jak po másle, i když chci, aby to běželo po másle a všechno fungovalo, tak jak má. Ale je to na dobré cestě. Jediné, co mohu říct, že ať jsem se trápila sebevíc, tak jsem to nevzdala, někdy hodně riskovala, ale šla si stále tvrdohlavě za cíl.
Prý jsem dost tvrdohlavá, já si to o sobě nikdy nemyslela, ale v posledním měsíci stráveným s přítelem, jsem si uvědomila, že jsem dost tvrdohlavá. Dokážu si prosadit svůj vlastní názor a dokážu si jej odargumentovat, i si za ním stát.
Je to velký a učící proces, který mě posunuje dál. Někdy mám pocit, že padnu, že už nemůžu, ale další den vstanu a jdu zase dál. Pořád mě to zkouší, co vydržím, ale já věřím, že je to na dobré cestě. Dokážu to.
A to, co jsem považovala za už úplně odepsané se nějakým stylem vrátilo zpět do života. A teď ne jako nevítaná věc, ale jako něco, co znám a co umím a co mohu dále rozvíjet. Je to ten jeden pilíř, se kterým se dá pracovat. A dá se na něm stavět a dá se na něj spolehnout. Ještě dál se ty pilíře budou vyvíjet.
Držte se, s láskou Veru
Article is part of a serial Práce versus podnikání - činnorodost
Related Articles:
První reklamace
Vysvětlovat anebo nevysvětlovat
Jsme online, hurá i fuj
Mlčeti zlato
Žraloci na cestě
... other articles in the series
