Nalézání vlastní hodnoty
Přistihnete se při tom, že jste pořád v zápřahu, ale nejedná se vaše vlastní činnosti anebo se to netýká vás, ale vaše okolí. A najednou zjistíte, kolik toho děláte pro druhé a začnete být naštvaní, že nemáte čas na sebe.
Někteří z nás jsme typy vrba nebo pomocníci „všem okolo“ a do toho ještě zvládat své vlastní věci. Pak se stane ale několik věcí nebo skutečností, které vás donutí se zamyslet, kde vlastně v tom žebříčku stojíte, že děláte pořád něco pro přátele, rodinu, partnera a kde jste vy sami?
Začnete si všímat věcí, kterých jste si předtím nevšímali a taky si začnete všímat, jak tou pomocí jste všechny okolo ji naučili přijímat a že ji berou jako samozřejmost.
Můžeme to dát za vinu sebevědomí anebo jsme prostě takoví a rádi pomáháme druhým. Do té doby, než nastane bod zlomu a přijde aha moment. Vždyť já jsem tady taky, křičí vaše podvědomí, srdce i duše.
Je to opravdu souběh několika skutečností. Co podporuje posílení mojí hodnoty jsou střípky a děj posledních dnů.
Po tom, co začalo všechno to běsnění okolo viru se spustilo spoustu hezkých věcí, mluvili jste s lidmi, které jste dlouho neslyšeli, postupně jste napsali lidem, se kterými jste si dlouho nepsali. Ale jeden člověk, kterého máte nejblíž okolo sebe vám zavolat nechtěl. Navrhla jsem mu to 4x a ten člověk nereagoval, pak jednou napsal, že zavolá a nezavolal. Do toho ale řešil operativní věci a chtěl pomoc po vás, ale uniklo mu, že je mu vlastně jedno, jak vám je, jak tu situaci doma zvládáte. Ale to, co potřeboval vyřešit, na to si čas našel a vždy se zeptal. Bylo toho více než dost za tu dobu. A vy po těch letech máte otazník nad tím, co se děje, že tuto polohu a chování neznáte. Roste to ve vás a roste a vy máte chuť praštit do stolu a říct dost. Najednou si spojujete věci a vidíte na co si čas udělá a na co ne.
Dál se snažíte dokončit věci, kdy vám jistí lidé slíbili spolupráci a najednou na nic z toho nemají čas. Nekomunikují a vy si říkáte, zda je to ta správná komunikace a zda prostě se jim jen nechce nic z toho dodělat. Vy se snažíte, tlačíte a stejně to nejde. Snažíte se být asertivní, jste naštvaní, motivace odchází a pak prostě jednoho dne to necháte žít vlastním životem, jde to pomalu, ale něco se hýbe. Přemýšlíte nad tím, co jste si domluvili a jak se k tomu postavit, protože to tak není a není to standardní odvedení práce, ale je to spolupráce. Ptáte se sami sebe, jestli máte na ty lidi řvát nebo být hnusní, ale ono ani jedno z toho nefunguje, buď to ukončíte nebo pokud o tu spolupráci stojíte, budete se snažit to změnit. Otázkou je vložená energie vaše a jejich.
A aby toho nebylo málo, vloží se do toho partner, kterého se snažíte podporovat a který začne mít velké výkyvy v komunikaci. A protože jste daleko od sebe a nemůžete se jet navštívit, tak nechápete některé věci, snažíte se být chápavá, vstřícná i respektující, milující. Ale to má také svou hranici, kdy vy respektujete vše, co on chce, ale on se chová tak, že to nechápete. Roste a bublá ve vás adrenalin, říkáte si, co s tím, že máte taky jen svou energii, kterou pořád dáváte a dáváte a on ji bere a bere, ale nic nevrací. Otázkou je, v jakém rozpoložení jste vy a v jakém je on. Přidávají se malinké věci, které vás pak dokáží naštvat a vy si také uvědomujete vlastní hodnotu a máte chuť praštit do stolu a říct, já jsem tady taky.
A doma by rádi, abyste přijeli a snaží se vám to naznačit nenásilnými dotazy a vy jste přitom opravdu rádi sami doma. Máte je rádi a rádi za nimi pojedete, ale víte, že ještě něco potřebujete dokončit a potřebujete na to klid. Když tam pojedete, tak víte, že tam klid mít nebudete a budete naštvaní, protože se dostanete do kolotoče, kde být nechcete, tak se snažíte být v klidu a oddalovat to den po dni.
Spousta podnětů, které vás nutí zastavit a říct si, kde jsem vlastně já? Co chci já? A začnete se zaměřovat na své vlastní potřeby.
Pokud vám to pomůže:
• klidně si to vypište, obětujte tomu večer, celý den, ale ukotvěte sami sebe a to, že vy jste hodnota a máte právo se rozhodnout,
• odpojte se od sítí, na den na dva, uvolníte se,
• napište si, co chcete dělat vy, jak chcete, aby byly další dny pro vás, protože kdo se potřebuje dostat do pohody jste vy a je jedno v jaké pozici se nacházíte, jste člověk a máte srdce i duši i právo na to, dát si pauzu od všeho.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
