Na ulici: Den třetí...
Nastalo ráno třetího dne a já se obával, že brzo usnu...cítil jsem se tak slabý, jako nikdy předtím. Mnohem více než předchozí den. A to už jsem ani nevěřil, že to jde. Zašel jsem se na veřejné toalety trochu osvěžit vodou a také si naplnit láhev na pití. Pak jsem se ...
Nastalo ráno třetího dne a já se obával, že brzo usnu...cítil jsem se tak slabý, jako nikdy předtím. Mnohem více než předchozí den. A to už jsem ani nevěřil, že to jde. Zašel jsem se na veřejné toalety trochu osvěžit vodou a také si naplnit láhev na pití. Pak jsem se snažil kráčet městem, abych neusnul, věděl jsem, že když si někam sednu, oči se mi hnedka zavřou. Občas jsem ale zastavil, abych si odpočinul, jelikož má cestovní taška byla docela těžká. No a abych udržel oči otevřené, tak jsem si procvičoval s mým karetním balíčkem. Dvakrát se mi podařilo usnout. Poprvé mě vzbudil nějaký pán z ochranky obchůdku naproti, protože si dělal starost, zda vůbec žiju. Podruhé mě v centru vzbudila městská policie, ale naštěstí, problém jsem neměl, jen to byl nepříjemný pocit. Také zkoumali, zda jsem živý. Nejspíš jsem tak nevypadal. Kolem poledne už jsem pociťoval takový hlad, že jsem začínal věřit tomu, že nakonec opravdu sáhnu do odpadků. Moc jsem si přál něco sníst a přemýšlel jsem jak nato, zda někoho požádat o jídlo nebo dělat něco jiného...
Tak jsem si hrál s kartami a přemýšlel, co dělat, všiml jsem si, že se na mě dívá nějaká skupinka turistů a vzpomněl jsem si na busking a kloubouky na ulicích, jak se plnily penězi, když lidi něco předvedli.
Uvědomil jsem si, že bych jim mohl něco s kartami předvést, řekl jsem si, že přece nemám, co ztratit, mám pouze ten balík karet a umím s ním vcelku dobře zacházet.
Tak jsem nesměle vyrazil směrem k nim, pozdravil je a zeptal se, zda jim mohu ukázat nějaké karetní triky. Řekli, ať tedy ukážu, co umím, a tak jsem jim zkusil předvést jedno opravdu jednoduché, ale efektivní kouzlo, které je příjemně překvapilo. Vlastně to ani není kouzlo, ale fungovalo to.
Zeptali se mě, proč jsem tak unavený, tak jsem jim řekl, že se mi nevede nejlépe a bez toho, aniž by se ptali dál, mi dali sto korun a řekli mi, že to, co jsem předvedl, je "Amazing" a že mám určitě pokračovat dál. Také si mě přidali na sociálních sítích do přátel.
A já velice potěšen směl vykročil do potravin, abych si koupil něco k jídlu a doplnil sílu. Vzal jsem si několik rohlíků, salám a malé máslo. Jak jsem jedl, tak jsem věděl, co dnes dělat dál. Po jídle to musím zkoušet na lidi, abych měl aspoň na ubytovnu a mohl se umýt a prospat. Tak jsem hned po jídle chytil druhý dech a vyrazil do ulic. Hodně lidí mi šanci ukázat nedalo, ale nenechal jsem se odradit, protože mě motivovala slova těch turistů, co mi vskutku daly tenhle druhý dech.
Nakonec jsem do večera úspěšně vysbíral něco kolem šesti set korun a ubytoval se v jednom hostelu, kde jsem se konečně osprchoval a lehl si do postele.
Byl to opravdu úžasný pocit, nikdy jsem si pohodli postele nevážil tolik jako tenkrát. Hodně rychle jsem usnul a spal hodně dlouho.
Pokud chcete znát můj příběh celý, napište mi na facebook, email a já vám rád odpovím i se rád setkám a zbytek mé knihy si můžete koupit a přečíst. Děkuji za pozornost. Siatris Kane :)
Jinak více o mě se také můžete dozvědět v článku od Verči Štefkové na jejich stránkách veronikastefkova.cz. Dělali jsme spolu rozhovor a prozradil jsem jí i pár dalších snů. :)
Article is part of a serial Siatris Kane: Reborn
Related Articles:
Na ulici: Den druhý...
Na ulici: Den první...
