Na ulici: Den první...
Sedl jsem si do "mekáče" k tabletu s internetem a snažil se tedy nalézt rychle jakoukoliv brigádu za hotové peníze, ale vůbec se mi nedařilo... V Praze jsem měl pořád jen toho jediného opravdového kamaráda, ale už mi pomohl příliš nato, abych ho opět žádal o pomoc. A také pro ...
Potřeboval jsem na vzduch, abych mohl přemýšlet a na chvíli jsem si sedl na lavičku na Václavák a pozoroval lidi. Bylo velice snadné rozeznat bezdomovce....Viděl jsem, jak se chovají a jak popíjejí levné víno. Děsila mě myšlenka, že takový osud mě čeká také...Nikdo nechce přece takhle skončit. Ani v nejhorším snu si nedovedu představit sebe v téhle pozici, raději bych umřel hlady, než skončit takhle.
Prošel jsem se kousek ulicemi a všiml si různých pouličních umělců. Párkrát jsem si řekl, že by mi hodně bodlo, mít alespoň obsah toho klobouku, neboť bych si zaplatil ubytovnu a hledal práci.
Blížil se pomalu večer a padala na mě únava, tak jsem zalezl zpět do "mekáče" a dal si levné kafe. Je to hnus, ale nakopne víc než nic a také mi dalo příležitost zůstat zde, sedět a přemýšlet, co dál.
Přišlo mi to mnohem bezpečnější, než se usadit někde venku. Snažil jsem se listovat internetem, abych něco nalezl, ale ve dvě ráno už mi kafe nepomohlo a prostě jsem usnul. Během chvilky mě vzbudil nějaký chlápek, který tam pracuje jako security se slovy: "tady se nespí, buď si něco objednej, a nebo odejdi!" Cítil jsem velké ponížení a odešel ven... Zmocnila se mě bolest a smutek, cítil jsem, jako bych patřil k těm nejposlednějším, bylo to strašné. Pocítil jsem, jak mi po tváři teče studená slza... Venku byla zima, i když bylo letní období, protože v noci slunce nesvítí a ulice města jsou téměř prázdné. Občas bylo možno zahlédnout pár opilých lidí, spících někde v rohu, a různé podivíny, či feťáky. Strach a zima mi nedovolily usnout.
Nebyl jsem žádná měkota, ale věděl jsem, že tohle je opravdu vážná situace a že mě zde může snadno nějaká skupinka přepadnout. Nemohl jsem sedět na jednom místě, nechtěl jsem riskovat, že usnu a už vůbec, že mě tam někdo bude obtěžovat. Tak jsem odpočíval jen průběžně kvůli bolesti nohou.
Měl jsem strašnou žízeň a tak jsem si u jednoho automatu na mince vzal jedno to odporné kafe, které mě nakoplo hlavně kvůli té odporné chuti, ale žízeň samozřejmě nezahnalo. Spíš ji ještě víc posílilo, jelikož kafe vodu z těla odvádí ještě víc. Ale, co jiného jsem měl vypít, že? Voda k dispozici nebyla...
Procházel jsem se centrem města, a atak jsem zbylé hodiny vydržel vzhůru a úspěšně jsem přečkal první den i noc na ulici bez újmy. Nicméně k smrti vyčerpán a taky hladový...
Měl jsem strach, abych se nemusel hrabat v odpadcích a dojídat zbytky, nejspíš bych neměl takovou vůli žít a zemřel bych...
Article is part of a serial Siatris Kane: Reborn
Related Articles:
Na ulici: Den třetí...
Na ulici: Den druhý...
