Na ulici: Den druhý...

Již od rána jsem byl samozřejmě šíleně unaven, ale touha vytvrvat se změnila v touhu přežít. Za poslední peníze jsem si koupil silné ranní kafe a pro snídani a láhev vody jsem si zašel do potravin. Byl jsem odhodlán dnes nalézt jakoukoliv brigádu, abych nemusel zůstat opět ...

3. 4. 2019, read 10×
Na ulici: Den druhý...

Pak jsem zkusil zavolat do jedné velké firmy, co poskytuje ubytování a hledá pracovníky do skladu, nicméně hned po telefonu mi vysvětlili, že mi práci nedají, jelikož se ptali na můj trestní rejstřík.

Jediné místo, kam mě byli okamžitě ochotní vzít pracovat byl "mekáč", ale nemohl jsem čekat na peníze. Výplata až v polovině následujícího měsíce a já opravdu přece nemohl tak dlouho zůstat na ulici. Potřeboval jsem nějaké rychlé peníze na bydlení. V "mekáči" bych se sice mohl najíst, ale nemohl bych tam přece i spát. Jaká to škoda, že jsem neměl víc rozumu ohledně peněz dřív a nepočítal s tím, že se mi tohle může stát.

Odpoledne jsem začal cítit hlad, vskutku hodně velký hlad, když jste ve stresu a vyčerpáni, tak máte zrychlený metabolismus a vaše tělo zpracuje potravu rychleji. Na jídlo už mi ale peníze také nezbyly. Do téhle chvíle jsem neměl nejmenší tušení, jak strašné to musí být, když skončíte na ulici a nemáte ani za co jíst.

V téhle situaci se nikdo ocitnout nechce a čas zde pro vás hraje tu nejdůležištější roli. Moc ho totiž už nemáte. Nikdy nevíte, který den se může stát osudným a jak je člověk naprosto sám, tak si uvědomí jeden velice důležitý fakt. Alespoň já si ho tehdy uvědomil a je to tak, že je důležité vědět o sobě jako samostatném jedinci. Nikdy nevíte, zda budou vaši přátelé pořád na blízku a je nezbytné umět co nejvíce a pravidelně si odkládat nějaké peníze stranou, abyste se vyhnuli podobným situacím jako byla ta má...

Hlad je strašný, v podstatě vás strašně rozptyluje, nutí vás instinktivně myslet na jídlo a pak se vám přemýšlí ještě hůř nad tím, jak vyřešit co nejrychleji svou situaci. Odpoledne uteklo jako voda a řešení jsem pro sebe neznal. Už jsem měl opravdu chuť nalézt alespoň nějaké jablíčka, ale kde by chtěl člověk v centru Prahy nalézt stromy a na nich ovoce, že jo...

Mimo hlad na mě padala i únava, jelikož jsem byl nevyspalý a také se blížila noc. Musel jsem přemýšlet, kam se schovat, ale nechtěl jsem do opuštěných uliček. Nejdříve jsem se schoval na hlavní nádraží, alespoň tam nebyla taková zima.

Doposud jsem se vám nezmínil, že jsem milovník karetních her, primárně jsem hrával poker. Na střední škole jsem byl vážně borec. Takže jsem sebou měl samozřejmě balík karet vždy v kapse a abych neusnul, tak jsem si s ním hrál. Nic moc jsem neuměl, ale rád jsem koukal na různé cardistry videa a občas se naučil nějaký nový shuffle. Tak jsem si seděl na nádraží a trénoval svůj "skill" s kartami, abych neusnul. Na chvíli se mi to poveldo dostat se i k zásuvce a dobít si baterii na telefonu. Jelikož jsem na něm měl i pár výukových videí, tak jsem alespoň mohl trénovat s kartami. Čas plynul rychleji a já tolik nemyslel na to špatné. Je důležité dopřát mozku alespoň nějaký odpočinek.

Ovšem přibližně ve dvě ráno, nejsem si tedy jist časem, byl za mnou jeden pán z ochranky a řekl, že budu muset nádraží opustit neboť se bude zavírat.

Takže mě opět čekalo několik hodin zimy. Nedalo se udělat nic jiného, než si tedy sednout na lavičku venku a snažit se neusnout.

Neusnout za žádnou cenu, myslet nato, že ráno bych se mohl vzbudit bez svých věcí, a nebo se ani nevzbudit.

Co mohu udělat, abych zvrátil tenhle osud, byl jsem tak hladový...vyčerpaný...nešťastný, bál jsem se, že se blíží můj konec. Paranoidní myšlenka, že brzo zemřu byla vskutku silná. Občas jsem musel vstát a procházet se, měl jsem opravdu dojem, že zmrznu... Vůbec jsem nechápal, jak je možné, že někteří lidé takhle žijí venku celá léta.

Největší zimu jsem pociťoval na nohou. Co bych dal za šálek horkého čaje a kousek jakéhokoliv jídla. Nikdy v životě jsem nebyl takhle hladový. Ten zvyk, denně jíst, zapříčinil, že jsem si jídla nevážil a považoval ho za samozřejmost. Teď ale nebylo a já si o něm mohl tak maximálně nechat zdát...

Article is part of a serial Siatris Kane: Reborn
Related Articles:
Na ulici: Den třetí...
Na ulici: Den první...