Motivace a lidské potřeby od školky
Naše chování a vystupování je ovlivňováno motivy neboli pohnutkami, které nás vedou k dosažení určitého cíle. Existují motivy vnitřní (základní potřeby jako hlad, bezpečí, fyziologické potřeby) a vnější (úspěch, potřeba seberealizace, životní situace). Motivace ...
Ve školce může být patrný rozdíl mezi dětmi, které mají pokryty a zabezpečeny všechny základní potřeby a cítí se v bezpečí, oproti těm, kteří mají problém v rodině základní potřeby uspokojit nebo se doma necítí v bezpečí. Je velmi těžké toto rozeznat, ale je nutné být vnímavý a všímat si detailů. Jinak budeme motivovat a rozvíjet dítě, které základní potřeby neřeší a je možné jej motivovat hrou, hledáním a objevováním, i v tak malém věku můžeme dítěti pomoci objevit jeho talent. Oproti tomu věnovat jinou pozornost dětem, které se bojí a ukázat jim, že jsou v bezpečí, co mohou udělat doma, aby se tak cítili. Můžeme jim ukázat cestu, jak uspokojit základní potřeby a může to být klidně potřeba hladu. Právě ve školce můžeme ovlivnit některé vzorce chování, které se mohou projevit v dobrém i zlém světle v pozdějším životě a na to je třeba brát zřetel.
Ve škole je primárním cílem učení a úspěšné zvládnutí látky. Je tedy převážně na učitelích motivovat žáky tak, aby se učit chtěli a měli motivaci danou látku zvládnout. Stimul absolvování školy je menší než to, že chce žák jít za svou vysněnou prací a k tomu potřebuje kvalifikaci. Velkým motivem pro žáky může být uvedení příkladů z praxe, jít se reálně podívat na to, o čem látka je. Jako příklad lze uvést, že když budu žákům ukazovat na obrázku prvosenku jarní, málokdo si na ni za pár let vzpomene, když ale půjdu jako učitel do školy a natrhám je a ukážu je žákům, bude to mít úplně jiný efekt. Velkým motivem je, když se žákovi daří, je to něco, co ho žene dál, daří se mu, baví ho to a chce se vzdělávat dál. Tudíž velkým úkolem učitelů je učit látku tak, aby byla zajímavá. Naopak demotivací je neúspěch a nechuť k učení. Je dobré nechat žáky se projevit a mít s nimi vzájemnou interakci.
V rodině bude hnacím motorem uznání a potřeba lásky, ocenění. Je dobré děti chválit, když se něco povede, ale taky umět vysvětlit, když klopýtnou. Měli bychom je motivovat ke zdravému sebevědomí. Například pokud dítě rádo maluje a jde se pochlubit rodičům, reakce by neměla být o tom, že budu ten obrázek považovat za mistrovské dílo, ale bude o tom, že dítě pochválím, že je šikovné, že se mi obrázek líbí, že jsem ráda, že to dítě baví a pokud ho to naplňuje, ať se tomu věnuje dál. Nemusíme budovat ego pochvalou, jsi nejlepší malíř na světě a nevidět za tím to, že to nemusí být pravda a tím připravujeme dítěti zkušenost zklamání a třeba i opuštění toho, co jej tak bavilo. Hodně rodičů se vidí v dítěti a snaží se mu vštípit to, že je nejlepší, aniž by si uvědomovali, následky, pokud tomu tak není. Plnění nesplněných dětských snů rodičů není nejlepší motivem a hnacím motorem pro sebevědomí dítěte a s největší pravděpodobností, pokud se tomu dítě poddá, tak v dospělosti to rodičům bude vyčteno.
V oddílech a různých kroužcích je motivem soutěživost a být nejlepší a bohužel někteří trenéři, školitelé a vychovatelé to v dětech podporují. Motivem je buď nejlepší na světě, ale bohužel je málo vysvětleno, co se stane, když nebude. Dítě se kroužkem zařadí do určité skupiny lidí, ze které když následně vystoupí může mít problém s navazováním nových vztahů a přátelství, může se cítit opuštěně a zklamaně. Může přijít zranění, díky kterému nebude možné provozovat daný koníček. Ze spousty kroužků se vytrácí to, že to děti dělají pro tu prvotní radost a nastupuje dril a tréninky. Bohužel jen velmi malé procento dětí bude na vrcholové úrovni a toto by měli mít v kroužcích na paměti, že medaile nejsou vše a měli by je spíše motivovat k tomu, aby pak pokračovali, i po skončení soutěží, v reálném životě.
Závěrem lze říci, že každý z nás mé své vlastní motivy a zaměření, které jej ženou dál. Ale je dobré si uvědomit, že i lidé kolem nás je mají a snaží se je prosazovat. A může být velmi úzká hranice mezi úspěšnou seberealizací a soběstačností, úctou a sounáležitostí anebo destrukcí, demotivací a zmarem. Svým chováním a působením na dítě totiž můžeme kráčet po jeho snech a místo rozvíjení talentu, jej můžeme potlačit natolik, že se tomu dítě už nikdy věnovat nebude. Naše chování ovlivňuje a je dobré rozvíjet zdravé sebevědomí, a nikoliv vysoké ego.
S láskou Veru
Article is part of a serial Rodina
Related Articles:
Manuál na správné rodičovství neexistuje
Jak jsem rozhodla udělat skalku
Dramaťák aneb dramatická výchova – nuda nebo ...
Příběh pro děti s aktivitou na konci
Rodina a škola v době covidí
... other articles in the series
