Mocní vládnou a umění jejich manipulace
Tento týden shodou okolností jsem dostala několik alarmujících zpráv. Všechny se týkaly nynější situace s covidem a nemožností skoro nic dělat.
První zpráva přišla od mé spřátelené rodiny na Kubě. Moji klienti tam mají letět teď na Vánoce, o tom, že nám zkomplikovala situaci letecká společnost, která nám zrušila let a teď řešíme, co s tím dál. Tak když jsem to psala mým přátelům na Kubu, napsali mi, že Havana jde do karantény, zatím asi do konce září. Nemohou nikam vyjet z města a nikdo nemůže zvenku za nimi, přátelé a okolní rodina na požádání. Navíc situace je tam horší a horší, je to ostrovní stát a musí dovážet spoustu věcí. Začínají jim docházet základní věci a potraviny.
Druhá zpráva přišla z Thajska od mé kamarádky. Že se modlí, aby Thajsko otevřelo už na poslední kvartál, protože lidé tam žijí převážně z turismu a potřebují, aby zase dojeli turisti. Věta místní vlády a obrázky, jak si Thajci užívají moře je jen velké klišé a spoustu Thajců nemá prostor odjet na dovolenou. Mají strach z nepokojů, stávek a dalšího průběhu. Už toho mají všeho dost. Některé rodiny nemají finanční prostředky a jinde také začínají docházet základní věci a potraviny.
Třetí zpráva mi přišla od paní, která je velká cestovatelka a musela celý rok zůstat zde v ČR, protože hodně roku tráví v Karibiku se svými kurzy pro ducha a mysl. Bavili jsme se o letenkách na tento listopad a ona se mě ptala, jak to bude vypadat a co všechno je nutné vyplnit. Bavily jsme se o všech možných omezeních a rizicích. Ona je rozhodnutá jet za každou cenu, už chce vypadnout někam, kde tolik nebudou mluvit o covidu a i kdyby tam zůstala, radši chce být tam než tady, kde se negativním zprávám vyhnout nelze. Říkala mi, že už tu situaci nedává, jak nás všechny rouškují, omezují ekonomiku a všechno jen z toho titulu, že mohou. Že je zoufalá z čísel, které uvádí jako děsně narůstající, a přitom v nemocnicích není téměř nikdo, navíc se neuvádí, kolik z těch lidí je pozitivních, ale nejeví žádné příznaky. Říkala, že to musela pustit a doma si pobrečet.
Kam až chtějí ty vládnoucí pánové zajít, až se začnou lidé bít, o tom jim jde, aby se začali lidé bít? Aby začal strach převládat a lidé neměli co jíst, aby začaly nepokoje? O co jim kruci už jde? Prostě ten vir tu bude a my se s ním musíme naučit žít a zase normálně existovat. Dyť ty čísla, co uvádí, jsou mnohem větší, než byly v březnu až paradoxně tak najednou, kdy o prázdninách se nic nedělo a ze dne na den nám rostou počty a počty. Na Slovensku dokonce zjistili, že mnoho lidí už to prodělalo, aniž by o tom věděli, nachází to v laboratorních vzorcích. Svět se zastavil, každý píše jen o covidu a rozhodně to nepovažuji za seriózní žurnalistiku.
Nemám ani jak, poslat třeba oblečení nebo základní kosmetiku, pokud by moji přátelé v zahraničí toto potřebovali, protože se to tam nemá, jak dostat a nemám jistotu, že by to tam vůbec kdy došlo. Tak strašně těžce se mi to čte, všechny ty zprávy. Ne nemám toho moc a taky bojuju každý den, a dodávky pošty jsou hodně zpožděné, přátelé mi říkají, že už čekají několik měsíců na poštu ze zahraničí s tím, že ví, že to ze zahraničí ani neodešlo. Tak jak můžete něco někam poslat, teď jim nejde o poslání peněz, protože když je budou mít, nebudou si mít co koupit.
Začíná mi z toho celého být smutno, protože spousta lidí se teď chová hloupě, jakože v létě jsem všichni chodili po venku a užívali si a s příchodem prvního září najednou všichni rosteme a čísla covid s námi. Ztratil se nám selský rozum, kdo z nás ví, zda už tím prošel a kdo z nás ví, zda tím neprošel a proč se brzdí celý svět, když se s tím musíme naučit žít.
I ti, co v březnu říkali, že je třeba zpomalit, tak jim najednou docházejí síly. A sami začínají být zoufalí ze všech omezeních a jejich dodržování, protože žijí v tom daném místě a v určité komunitě lidí. Co když začnou i tito lidé klesat na mysli?
Kam se řítíme touto nesmyslnou politikou zavíráním světa?
Dokonce kamarád do Albánie, kde v médiích proběhla diskuse, že tam letět nelze a oni prošli úplně v pohodě a bez jediného problému. Jak je to možné, když v médiích píší, jak je to všude hrozné? Jak je možné, že píšou, že něco nejde a člověk zvedne zadek a jede a zjistí, že to neplatí. Kam zajdou v těch lžích a je na nás, abychom se zvedli a bojovali s tím a je nás na to dostatek?
Opravdu je mi tento týden smutno z těch zpráv.
Držme se v lásce, s láskou Veru
Article is part of a serial Práce versus podnikání - činnorodost
Related Articles:
První reklamace
Vysvětlovat anebo nevysvětlovat
Jsme online, hurá i fuj
Mlčeti zlato
Žraloci na cestě
... other articles in the series
