Meditace není jen sezení v lotosovém květu a ...
I já jsem si to dlouho myslela, že se musím naučit sedět v lotosovém květu, nedělat vůbec nic, dělat ÓM a vypustit všechny myšlenky. A pak jsem zjistila, že o to vlastně nejde. Proto chci sdílet své dosavadní poznatky a zjistit, jak to vnímáte i vy.
Dlouho jsem měla představu, že takto meditace probíhá, a tak to prostě je. Dokud jsem se o to nezačala zajímat více do hloubky a zjišťovat informace. Meditovat můžete v podstatě celý den při všem, co děláte. Je to o tom okamžiku a o tom co v něm zrovna provádíte a na co u toho myslíte.
Uvedu to na příkladu, který bude snad lehce uchopitelný. U tanečníků baletu, ale i jiných spousta lidí obdivuje, jak dokáží vyskočit vysoko, jejich techniku a vždycky říkají, že to musí být velká spoust dřiny. A tanečník vám i potvrdí, že musel trénovat, roky a roky tréninku. Ale když vyjde na jeviště a tančí jako by všechno ostatní zmizelo a on tancuje, ale celým svým srdcem i on je také tanec. Četla jsem několik rozhovorů právě s tanečníky, kteří říkali, že vlastně ani neví, jak zvládli choreografii a zda to udělali dobře, protože žili pro ten okamžik, pro ten tanec, který chtěli předat a opravdu potvrdili, že v danou chvíli byli oni ten tanec a cítili se svobodně a uvolněně, nepociťovali strach z nějakého vysokého skoku či technického prvku, prostě jen byli a tancovali a vše ostatní bylo pro ně v ten okamžik v mlze. Meditovali tancem. Tohle mají podobně třeba i lidé co běhají.
I já jsem třeba dlouho zkoušela sedět a meditovat, lotosový posed stále neumím :) . Nikdy jsem nedělala ÓM, protože mi to jednoduše nejde přes ústa a není mi to přirozené. Ale snažila jsem meditovat, tak jak bylo běžně známo a dostupné. Když si vzpomenu ty začátky, jak sedím na místě, kde ráda odpočívám a snažím se o to, abych neměla myšlenky, vymyslela jsem hory, zámky, vyřešila spoustu pracovních úkolů v hlavě, vymyslela i řešení některým kamarádům či kamarádkám na jejich dotazy. No jednoduše myšlenky mi šly všude hlavou a nezastavila jsem je. Ale tím, že jsem se začala o meditaci a zklidnění zajímat jsem si začala všímat jistých fází i u mě, kdy se všechno ostatní jako rozplyne a je jen ten okamžik.
Jako první jsem si toho všimla u žehlení, ač si říkám, že ho moc nemusím. Ale když už žehlím, tak si pustím hezkou hudbu, vezmu ten koš s prádlem a pustím se do toho. Přistihla jsem se, jak se u žehlení usmívám, pohupuju se v rytmu, dokonce s láskou a péčí skládám to vyžehlené prádlo. Úplně u toho zapomenu na čas, většinou mám i tichý telefon a nechce se mi jej sledovat, tak si třeba všimnu až pak, že někdo volal nebo psal. I když já většinou žehlím až pozdě večer, venku je tma, příjemná hudba hraje, čaj voní na stole. Chci většinou dožehlit vše, co mám připraveno v koši na prádlo. A co jsem si všimla, v ten okamžik jsem tam jen já a ta činnost, nemyslím na nic, nevymýšlím žádné scénáře nebo řešení na svoje či jiné otázky a životní situace.
Další činnost, u které jsem si toho všimla, byla, když jsme šli někde s přáteli tancovat večer. Mám ráda tanec a líbí se mi hodně latinské tance. Učím se salsu a připadám si jako věčný začátečník, kterému to stále nejde. Obecně mám potíže s vedením od kohokoliv. Ale když začne hrát hudba a jsme někde venku, tak prostě tancuju bez naučených kroků, variací, jen prostě tancuju. Většinou si u toho i zpívám, několikrát se mi stalo, že pak za mnou přišli lidé, které jsem nikdy neviděla a neznala a řekli, že jsou nadšeni z toho, jak se někdo dokáže oddat tanci. Tady také cítím, jako bych tam byla jen já a tanec a ostatní okolo mě se rozplynuli. Třeba doma mi to nejde na přikázání, že si pustím tanec a tancuju. Ale jde mi to právě u žehlení, uklízení anebo i nějaké pracovní činnosti, kdy se pohupuju, i když mám počítač před sebou. Jde to velmi spontánně, nefunguje u mě žádný čas teď musíš. Když tak taneční chvilka přijde většinou skončí s úsměvem na rtech a velmi hřejivým a uvolněným pocitem.
Takže ono meditace může být všechno co děláte a máte pocit, že jste ztratili pojem o čase, je to pro vás příjemné a na konci máte pocit klidu, uvolnění a radosti. Někdo to má při běhu, někdo při práci, při úklidu, a tak jsem vám jen chtěla napsat, abyste se nenutili do lotosového sedu a ÓM, když je vám to nepříjemné a cítíte se přitom divně. Spíš začněte vnímat u sebe, kdy se vám běžně dějí tyto situace, že se vše okolo rozplyne a vy si jen užíváte ten okamžik, co děláte. A když ho ucítíte, řekněte si, super, to bylo ono, paráda, tak takový je to pocit a pak vám podobné situace budou chodit častěji a vy se postupně budete víc a víc uvolňovat. Nejde to násilně si sednout a říct si, teď budu meditovat, tak to většinou nevyjde ;)
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
