Máma a pocit viny – proč nás provází na každém kroku a jak ho krotit?
Komunita maminky
Pocit viny je snad nejvěrnější „společník“ mateřství. Objeví se u snídaně, když dáte dítěti rohlík místo domácí kaše. Přijde při uspávání, když už ztrácíte trpělivost. A nahlas se ozve, když si dovolíte hodinu pro sebe.
Jako by měl neustále připomínat, že to, co děláme, není dost. Že my nejsme dost.
Odkud se ten hlas bere?
Mnohé z nás vyrostly v prostředí, kde se ocenění dostávalo hlavně za výkon. Za to, že jsme hodné, poslušné, šikovné. A tak jsme se naučily, že abychom byly milované, musíme něco splňovat.
Když pak přijde mateřství, automaticky si tento vzorec přeneseme:
„Jsem dobrá máma jen tehdy, když dítě jí zdravě.“
„Jsem dobrá máma jen tehdy, když se nikdy nerozčílím.“
„Jsem dobrá máma jen tehdy, když všechno zvládnu sama.“
Jenže mateřství není projekt. Nedá se vyhrát na jedničku. Je to cesta. A na té cestě není místo pro dokonalost, ale pro opravdovost.
Jak s pocitem viny pracovat?
Zpochybněte svůj vnitřní hlas.
Zkuste se zastavit a zeptat: „Je tohle opravdu pravda, nebo jen můj starý vzorec?“
Připomeňte si, co vaše dítě skutečně potřebuje.
Ne perfektní snídaně. Ne maminku, která nikdy nezvýší hlas. Potřebuje lásku, přijetí a blízkost. To mu už dáváte.
Dovolte si být nedokonalá.
Dítě se učí nejen z vašeho úspěchu, ale i z toho, jak zvládáte chyby. Omluva a náprava je pro něj větší lekcí než falešná bezchybnost.
Najděte si podporu.
Sdílejte s jinými ženami. Zjistíte, že nejste jediná, kdo se cítí provinile kvůli každé maličkosti. Už jen to vědomí ulevuje.
Zkuste tuhle větu:
👉 „Jsem dobrá máma, i když nejsem dokonalá.“
Možná ji nevěříte hned. Ale když si ji budete opakovat, začne se vám pomalu usazovat do srdce.
Více na www.mait.me/maminky
