Který je ten správný partnerský vztah?
V posledních dnech se zamýšlím nad růzností a kvalitou vztahů, proč má někdo italskou domácnost a je s tím v pořádku a proč má někdo klidnou, pro někoho nudnou domácnost a taky je to v pořádku.
O co vlastně jde v partnerském vztahu? O to navždy spolu až do smrti? Nebo o tom, být spolu, doplňovat se, podpořit se, když je potřeba, růst spolu, ale zažívat spolu i těžké chvíle. Neexistuje žádná rovnice nebo vzorec či univerzální rada pro dokonalý vztah.
Mnoho lidí řeší své potřeby ve vztahu, někdo, jak má fungovat domácnost, jiní, jak to udělat, aby brzy měli rodinu a děti, a další, jak fungovat bez dětí a někdo funguje ve vztahu pro jistoty, které mu nabízí a už si není ani schopen připustit změnu.
Dlouho jsem si myslela, že mít klidný vztah je to to pravé, že to tak plyne jako klidná hladina jezera. Ale i do jezera občas spadne kámen či z něj vyskočí rybka a rozčeří hladinu. Třeba já už vím, že jsem docela energický a temperamentní typ a potřebuji udržovat oheň, aby hořel, takže klid mám ráda, ale proč ho neokořenit někdy něčím peprným.
Asi každý si ve vztahu najde svůj jazyk, jak spolu dva komunikují a jak se k sobě chovají a mnohdy to okolí nemusí vůbec pochopit. Někomu se to může zdát divoké, někomu nevkusné a na druhou stranu někdo to může mít tak, že si řeknou, to jsou suchaři a musí být u nich velká nuda.
Ale okolí si o vás a vašem vztahu budu vždy něco myslet. A my sami chceme před okolím mnohdy hrát hry a říkat věci, které nejsou pravda a dělat tak lepší obraz nás samých i našeho vztahu. Ono je vždy těžké mluvit o tom, co nefunguje a říct to upřímně.
Ale taky si myslím, že ti dva by měli sdílet a nalézt cesty spolu bez dalších osob. Přílišné rady druhých vás mohou dovést na zcestí a vy i když máte s partnerem vybudovanou důvěru, tak se najednou můžete začít kymácet na postavených základech, jen proto, že vám kamarád nebo kamarádka chtěli dát v dobré víře nějakou radu. Pozor někdy to tou radou můžete celé pokazit.
Myslím, že taky máme hodně zakořeněno, jak by měl takový správný vztah vypadat, kdy by spolu měli dva lidi začít chodit, kdy mají proběhnout intimní věci, protože to tak přeci je. Ale je to univerzální, každý máme nějakou vztahovou historii a s tím spojené radosti i šrámy na duši.
Někdo hodnotí vztahy podle vzdělání a říká, že by se měli brát a chodit spolu lidé, co mají stejné vzdělání, že to jinak nebude fungovat. Moje jedna kamarádka má vysokou školu, její manžel je vyučen, mají spolu 3 děti a jsou spolu už více než 10 let. Nebudu tvrdit, že to občas nezaskřípe a nemají výměnu názorů a že občas přemýšlí, zda to dají. Ale pak nastanou přesně ty situace, kdy ví, že si pomůžou a jsou tam jeden pro druhého. Jsou rodina a je úplně jedno, jaké mají vzdělání a že jeden nemá titul. Ono můžete mít titul a v určité chvíli se můžete otočit k tomu druhému zády ani nebudete vědět jak.
Někdo jde za vztahem vyloženě díky finanční stránce. Taky mám příklad z mého okolí, kdy oba vydělávají docela dost, mají krásný dům, 2 děti, ale nejsou šťastní. Ona je v tom krásném domě jako v kleci a zahání to pitím. On se zase neobává užít si jinde a myslí si, že se o tom neví. Na okolí i rodinu hrají nejdokonalejší pár roku. Ale realita je tuze jiná.
Někdo řeší to, jak si druhého zaháčkovat dítětem a pak jsou ti, kterým se nedaří počít dítě a jsou z toho zoufalí a zkouší to jejich vztah ze všech stran. A ti kteří si tak dítětem zaháčkovali partnera, tak když se to povede, tak jsou pak někdy v nejistotě, zda to stačí a zda je ten druhý neopustí. A těm, co se nedaří, tak někdy díky tomu vzdají celý krásný vztah bez uvědomění, že oni tvoří pár a nechali tu situaci být a přijmout ji.
Nejde pro to o to, definovat, zda je to ten správný vztah. Ale co vám přináší, když je v radosti, co vám přináší, když máte chuť si poplakat, co vám přináší, když musíte řešit problém, zda vám dá podporu, když se cítíte pod psa, zda si dokážete dát prostor, když ho potřebujete, zda když vám ten druhý poví, že se mu něco nelíbí, zda o tom dokážete komunikovat a zda dokážete zůstat sví i přesto, že vás ten vztah bude formovat.
Měli byste zůstat sví ve vztahu, ale to neznamená, že budete zarytě odmítat to, co ten druhý říká. Jen si k tomu dosadíte svůj postoj a když nebudete souhlasit, tak to znamená, že to tomu druhému vysvětlíte.
Protože to, co je na vás jiné je většinou pro toho druhého motor, že vás chce poznávat dál a dál a růst s vámi. Takže ani to, že byste měli mít spoustu věcí stejných není rozhodující, zda vztah vyjde nebo ne.
Najděte si cestu, jak ve vztahu růst a přestaňte řešit, zda je ten pravý.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
