Kouzelná Granada
Město výhledů s nádherným palácem Alhambra, který se tyčí nad celým městem.
Když jsme přijížděli po kamenné cestě směrem do hotelu, tak mi to přidalo, jako bych šla po Karlově mostě v Praze, a přece tak jedinečné a rozdílné. Bydleli jsme v malém, kouzelném hotýlku s oprýskanými vstupními dveřmi a za nimi by hotel typoval málokdo. Ano i dnes umí udělat a sladit ubytování tak, aby naprosto a dokonale splynulo s koloritem města a bonus navíc byl výhled z okna na okouzlující palác Alhambra. Tato rodina ten hotel opravdu vymyslela skvěle.
Vydáváme se do města s potkáme typickou Španělskou siestu, kdy skoro vše je zavřené, tak vezmeme zavděk místnímu pekařství a vzhledem k tomu, že jsme hladoví, koupíme i to, co bychom jinak nesnědli.
Vydáváme se do místních uliček hledat vyhlídku, kde už přítel jednou byl a kterou mi chce ukázat. Stoupáme stále a stále do kopce. Na pravé straně si všimnu kostela, do kterého se opírá sluníčko a říkám si to, to tam dojdeme až se setmí. Ale přítel říká, to není ono, ta vyhlídka musí být tady někde kousek. Už to skoro vzdáme, když najednou slyším, tady, tady, tady musíme zabočit. A konečně nacházíme to krásné místo, kde hraje živá hudba a kde se otevírá nádherný výhled na Grandu a hory, které ji obklopují, ale také na celý palác Alhambra.
Po cestě do kopce jsme narazili na velmi zajímavý starý dům, později jsme zjistili, že to byl jeden z nejstarších domů v Granadě, nebyli tam žádní turisté, ale dům má velmi nenápadné patio a pak o to impozantní a velkou zahradu, která není při vstupu vidět. Tento dům uvidíte na mnoha fotkách v muzeu v Granadě, tyto ukazují, k čemu sloužil i jeho význam.
Další den se vydáme objevit krásy zahrad, kterých je v Granadě hned několik. Objevujeme Fundación Rodriguez-Acosta. Už stojí za tom tam vyjít kopec jen pro ten výhled, je to asi na půli cesty do paláce Alhambra, ale tak v půlce se vydáte doprava. Je dům místního umělce, paradoxně není tak starý, jak by kde, kdo očekával, ale to, co se skrývá za branou a co ten člověk vybudoval je něco neuvěřitelného. Nevíte, zda jste se ocitli v Athénách či je to kus starého Říma. Je tu také muzeum. Byli jsme zde úplně sami, snad tím, že byl leden, snad že nám přál den, ale bylo to jedinečné.
V uličkách se tu ztratíte velmi jednoduše, vypadají podobně a jak se touláte, ani nevíte, kudy jste šli naposledy.
Na poslední den necháváme palác Alhambra. Je tu jen omezený počet lístků na den. Je nutné si je tedy koupit online. A zase musíte do kopce a dlouho do kopce. Musíte projít hlavní branou a pak dojít k další, kde vás pustí do prostoru, kde je hlavní vstup do paláce. Všude v tomto prostoru je několik bran a všude chtějí lístek, celou dobu jej mějte u sebe nebo v telefonu. Pokud nekoupíte lístek online, tak šance je velmi malá, že jen přijdete a dostanete se dovnitř.
Palác je obklopen nádhernými zahradami. I při samotném vstupu je nutné vystát frontu s ostatními, než se dostanete na řadu. Lístek je na určitý čas, pokud jste tam dřív nebo později, ani to nezkoušejte, už vás nepustí. Vejdete dovnitř a nestačíte žasnout před krásou, která se před vámi objevuje v každé a každé další místnosti. Je úžasné, kdo něco takového vytvořil. Ty barvy a detaily, to je neuvěřitelné až dech beroucí.
A co se mi zde nestalo, docela trapná situace. Předtím než jsme šli do paláce, jsme si dali rychlý oběd, ale jak jsme nic nejedli od snídaně, tak moje trávící ústrojí to nějak vstřebalo tak rychle, že jsem urgentně potřebovala najít toaletu. Bohužel v paláci žádná nebyla, rychle jsme šli ven a tam jsme hledali a zjistili, že jsou okolo jen 2 a jedna u hlavního vchodu a druhá až na druhé straně. Nic příjemného pocitově, snažila jsem se to rozsedět a vydýchat na lavičce. Přítel mě chtěl krýt kabátem, že když není zbytí, ale prostě moje představa, že udělám potřebu v zahradách paláce nebyla zrovna nejhezčí.
Vzala jsem svoji malou mapu a ta mi ukazovala toalety jen 5 minut chůze, řekla jsem, že to zkusím. I těch 5 minut dalo zabrat, ale byly tam. Zkazila jsem prohlídku zbytku paláce, už jsme se nemohli vrátit, ale zase vytvořila vtipnou historku z cesty. Ale v tom čase mi do smíchu nebylo.
Za mě mohu Granadu jen doporučit, je to sice stále z kopce a do kopce, ale zákoutí jsou zde nádherná a vydržela bych klidně i 5 dní, je tu toho hodně k vidění. A zde jsem byla ráda, že je leden, úplně si nechci představit to čekání v létě.
S láskou Veru
Article is part of a serial Cestování
Related Articles:
Co se změnilo v cestování
Sicílie, 2. část
Sicílie a městečka UNESCO
Cappadocia a její východy slunce
Jak se bude cestovat dál?
... other articles in the series
