Komunikace v partnerství - ne o tom, jak mluvíte, ale jak se slyšíte

Komunita maminky

Když se řekne „komunikace ve vztahu“, většina lidí si představí dlouhé hovory, večerní posezení, otevřená srdce a dvě skleničky vína.
Realita je méně romantická: komunikace je to, co se děje mezi tím vším.

Je to způsob, jak reagujete, když jste unavení.
Jak odpovíte, když vás něco štve.
Jak zvednete hlavu, když partner přijde domů.
Jak se zachováte, když se něco pokazí.

Komunikace je méně o slovech a víc o tom, jaký vztah vytváříte mezi těmi slovy.

1) Komunikace není „mluvíme spolu“. Je to „rozumíme si?“

Lidi často mluví hodně.
Ale slyší se málo.

Jeden říká:
„Chybíš mi.“

Druhý slyší:
„Nestačíš.“

Jeden říká:
„Potřebuju víc pozornosti.“

Druhý slyší:
„Jsem špatný partner.“

Jeden říká:
„Bolí mě, co děláš.“

Druhý slyší:
„Jsi problém.“

A tady začínají všechny konflikty.
Ne ve slovech.
V interpretaci.

To, co ve vztahu zabíjí komunikaci, nejsou věty.
Jsou to domněnky, které se mezi ty věty vkládají.

2) Ve vztahu komunikujeme podle toho, jak jsme byli slyšeni v dětství.

Někdo se naučil mlčet, aby byl mír.
Někdo se naučil křičet, aby byl slyšet.
Někdo se naučil vysvětlovat, aby nebyl odmítnut.
Někdo se naučil zavřít, aby nebyl zesměšněn.

A teď si představ dva lidi, kteří mají opačné vzorce.
Jednomu ticho připadá bezpečné.
Druhému připadá jako trest.

To není neochota mluvit.
To jsou staré strategie přežití.

A vztah je místo, kde se tyhle strategie střetnou.

3) Komunikace nefunguje pod tlakem. Funguje v bezpečí.

To je největší omyl.
Lidé řeší vztah v hádce.
Ve chvíli, kdy má tělo aktivované přežití.
Ve chvíli, kdy mozek nevyhodnotí ani to, jestli jsi ještě člověk.

Když se dva lidé hádají, nejsou to dva dospělí.
Jsou to dva nervové systémy ve zkratu.

Komunikace není o tom, co si říkáte v bouři.
Ale o tom, co si k sobě dovolíte, když je klid.

4) Dobrá komunikace není absence konfliktů. Je to schopnost konflikt přežít bez destrukce.

Zralý vztah nevypadá tak, že se nehádáte.
Vypadá tak, že se nehádáte proti sobě.

Hádáte se k sobě.

Rozdíl?

• neponižuju
• neodcházím demonstrativně
• neútočím na identitu
• říkám, co cítím, ne co musíš udělat
• nehledám vítězství, ale řešení

Partnerství není právní bitva.
Nemá vítěze.
Buď vyhrají oba, nebo prohrají oba.

5) Komunikace začíná u nervového systému, ne u slovní zásoby.

Pokud je člověk:

• přetížený
• unavený
• vyčerpaný
• nevyspalý
• zahlcený prací
• emocionálně vypnutý

…tak nemůže komunikovat dobře.
Ne proto, že nechce.
Ale proto, že nemá z čeho.

Vztah není jen o tom, co říkáte.
Vztah je o tom, v jakém stavu jste, když to říkáte.

6) Tři věci, které mění komunikaci nejvíc

1. Zpomalit reakci

Neodpovědět hned není útok.
Je to prevence výbuchu.

2. Mluvit o sobě, ne o vině

Rozdíl mezi:
„Ty mě nikdy neposloucháš!“
a
„Potřebuju víc prostoru, abych se cítila slyšená.“

Je propast.

3. Aktivně tlumit obranu

„Neútočím na tebe, mluvím o sobě.“
To je věta, která zachránila víc vztahů než všechny párové terapie dohromady.

7) Nejhlubší forma komunikace není řeč. Je to způsob, jak se k sobě chováte, když je ticho.

To, jak si sednete vedle sebe.
To, jak se dotknete.
To, jak se díváte.
To, jak partner vidí, že není váš nepřítel.

Slova jsou jen nástroj.
Bez vztahové bezpečnosti jsou k ničemu.

Komunikace ve vztahu není o tom mluvit víc.

Je to o tom:

• mluvit jasně
• mluvit pravdivě
• mluvit bez útoku
• mluvit tak, aby to druhý unesl
• a poslouchat tak, aby se druhý nebál říct pravdu

Když se lidé cítí bezpečně, mluví.
Když se necítí bezpečně, mlčí nebo útočí.

Tak jednoduché.
Tak náročné.

---