Kluk/muž, který se pořád vracel do života
Tento příběh začal někdy na střední škole a pokračoval s přestávkami skoro 20 let.
Potkali jsme se přes moji kamarádku v jejich vesnici. On byl v tu chvíli zadaný, takže mě to ani nenapadlo, jen se mi líbil fyzicky. Ale jako zadaný byl tabu. Pak jsme se potkali po nějaké době, ani nevím, zda to byl rok nebo 2. Potkali jsme se na pouti ve vedlejší vesnici, já tam byla s kamarádkou a on s kamarádem.
Řádili jsme na různých atrakcích a jak to tak bývá, tak pak následovala vesnická zábava. U toho jsme začali popíjet na baru a zůstali jsme tam sami dva dlouhé hodiny, které jsme prokecali vším možným, kamarádka chtěla jít domů a on řekl, že mě odvede domů, že je to 3 km, tak mi nechala klíče a vyšla k domovu. My jsme pokračovali v povídání, a kdyby nás nevyhodili, asi bychom tam seděli do rána.
Tak to začalo u toho povídaní, to jiskření a motýlci v břiše. Skončilo to líbáním u budky „dneska nevážíme“. Pak ruku v ruce, noční procházkou domů ke kamarádce, když si dnes vzpomenu, jak jsme leželi na poli na hlíně a dívali se prostě na hvězdy. Nádherné první rande.
Pak jsme se neviděli a potkali asi za 2 měsíce na oslavě kamarádčiných narozenin a tam to pokračovalo a ten večer jsme skončili u něj až do rána. Takto mě pak pravidelně vyhledával a jezdili jsme všude po okolí na výlety, na hodně intimní výlety. Takže to bylo hodně o fyzičnu, ale hlavně nás nemohl nikdo vidět, ač o nás vždycky věděla celá vesnice. Nechápala jsem, proč se scházíme tak bokem, proč nás nesmí nikdo vidět a proč spolu prostě nemůžeme chodit.
Pak jak začal střídat ženy, tak mi to hodně ublížilo, ale při každé ženě stejně volal mě, když byl opilý, když si potřeboval s někým dlouho popovídat. Jeho ženy mě nenáviděly, protože mi dával to, co nedal jim, tu komunikaci a já si myslela, že to jednoho dne přebiju a vyhraju nad všemi. Nestalo se.
Jak plynuly roky a on začal mít jeden vážný vztah, tak se ty hovory zmenšovaly a zmenšovaly a já už na to v podstatě zapomněla. Až pak se zase jednou ozval, on vždy volal večer a povídali jsme si dlouhé hodiny. Sliboval, že to bude jiné a že já jsem ta nejlepší, zase dělal to, co uměl nejlíp, slovy mě namotával na svoji udičku a mě moji motýlci v břiše vždycky nenechali chladnou. Ale zde už šlo jen o telefonické hovory, protože v tu dobu jsem už žila na druhém konci republiky.
Moje nejlepší kamarádka mě tehdy postavila do latě a říká, víš, co ti udělal, jiný nebude. A on se zase přestal ozývat. Pak se v nepravidelných intervalech ozýval telefonáty. A já i když jsem věděla, že z toho nic nebude, tam vždycky byla pro něj. Vždycky jsem mu to vzala a povídali jsme si hodiny, i když jsem věděla, že zase nic nebude.
Pak jsme se viděli asi před 5 lety na ukončení roku, snažil se mě najít a byl tak opilý, že si nepamatoval, kde bydlí jeho sestra. Byla jsem s nej kamarádkou a já na ni neměla číslo a v jeho stavu jsme ho prostě nemohli nechat na pospas taxikáři. Tak jel s námi domů. Druhý den nám povídal své trable ve vztahu a já byla už jinde, řekla jsem mu, že si to musí rozhodnout sám. A on se rozhodl, nejenže ve vztahu zůstal, ale také si pořídil 2 děti.
To bylo pro mě znamení, že už se nikdy nic nestane. Ale on prostě zase zavolal znovu. Došlo to tak daleko, že jsem mu napsala, ať mi už nepíše, že má dvě děti a ať si hledí svého. Ten pocit v břiše se vždy objevoval, ale já už mu nepřikládala důraz.
Nedávno se ozval znovu, měla jsem už smazané i číslo na něj, ale věděla jsem, kdo volá, on jediný volal v noci. Druhý den ráno jsem mu napsala, že si nepřeju, aby mě kontaktoval a on hned volal, že si myslel, že jsme přátelé.
Po těch 20 letech jsem našla odvahu se zeptat, proč jsem to nikdy nebyla já, proč, když jsem byla vždy na telefonu a zažili jsme neuvěřitelné chvíle, proč to nikdy nezkusil dál.
A on mi na to řekl, že chtěl vedle sebe nádhernou a štíhlou ženskou, tehdy, že teď už by to řešil jinak a nosil by mě na rukou. A já mu říkám, pozdě bycha honit, že už je to za mnou. Povídali jsme si asi hodinu o mě a mém životě, cestování a já se slyšela říkat, jak chci žít v cizině a sem jezdit na návštěvu.
V tu chvíli jsme si uvědomila, že je to za mnou úplně. Krom těch vzpomínek, už nemáme nic společného, on si představuje ten svůj život na vesnici, v hospodě a té jeho bublině, a tu došlo k tomu aha u mě, taková já nejsem, chci poznávat svět, chci žít v cizině, založit tam rodinu a sem jezdit na návštěvu.
Najednou byli motýlci tu tam, bylo to pryč. Po dvaceti letech jsem se osvobodila od toho, co jsme zažili v minulosti, dlouhá doba, ale ta úleva byla neuvěřitelná. Už nebylo. co kdybychom byli spolu, jaké by to bylo. Už nebyly, žádné další otazníky v mé hlavně, bylo tam neuvěřitelně jasno.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
