Když žena zůstane s dětmi sama: co skutečně znamená nést roli matky i otce

Komunita maminky

Když žena vychovává děti sama, zvenku to často vypadá „jen“ jako fyzická nepřítomnost druhého rodiče. Ve skutečnosti se ale mění všechno. Domácí energie, dynamika vztahů i to, jak dítě vnímá svět. Dítě si totiž v sobě od nejútlejšího věku skládá dva základní obrazy – obraz ženského principu a obraz mužského principu. A tyto dva obrazy nejsou jen o rolích máma–táta, ale o hlubokých kvalitách, které dítě potřebuje, aby se cítilo bezpečně a aby dorostlo do své síly.

Ženský princip je pro dítě především zdrojem přijetí, blízkosti a citového zázemí. Tam se vrací, když ho přemůžou emoce, když je zahlcené, když se potřebuje schovat do náruče a vědět, že svět ho i v chaosu unese. Mužský princip naopak ukotvuje dítě ve světě reality. Učí ho zvládat výzvy, držet hranice, jít vpřed, riskovat, dokončovat věci, nést důsledky. Teprve propojení obou těchto proudů vytváří dítěti vnitřní stabilitu – že svět je bezpečný a zároveň zvládnutelný.

Když žena stojí na obou pozicích, není to selhání. Je to extrémní výkon. Musí být měkká i pevná, láskyplná i důsledná, udržující i aktivující. A v realitě to znamená jediné: obrovskou zátěž. Nejen fyzickou, ale hlavně emoční. Žena pak často padá do dvou extrémů. Buď se příliš ztotožní s rolí pečovatelky a ustupuje ve všem, jen aby dítě „nemělo další bolest“. Nebo je naopak přísná, protože nikdo jiný doma hranice nedrží a ona už nemá sílu být jemná. Oba extrémy jsou lidské. A oba se dají uzdravit.

Dítě totiž nepotřebuje dokonalou rodinu. Potřebuje stabilní dospělou osobu, která je citově přítomná. Potřebuje hranice, které vznikají z lásky, ne z vyčerpání. A potřebuje slyšet pravdu o světě tak, aby se v ní neztratilo. Jednorodičovství není nedostatek. Stává se problémem až tehdy, když nepřítomnost druhého rodiče naplní domov hořkostí, nenávistí nebo tichým zoufalstvím.

Ale pokud v domově žije bezpečí, přijetí a konzistentní vedení, dítě může vyrůst zdravě, celistvě a silně, i když jedna židle u stolu zůstává prázdná. Dítě totiž nepotřebuje dva rodiče. Potřebuje jednu dospělou duši, která je dostupná.

---