Když v dobré víře neřeknete otevřeně vše
Když partnerovi, kamarádce či rodině něco vadí nebo mají jiný názor a vy děláte tu činnost ve chvíli, kdy vám zavolají telefonem nebo videohovorem a vy to v tu chvíli nepřiznáte, je to špatně?
Stala se mi v týdnu podobná věc, protože mi přítel volá každý den skoro ve stejnou dobu pozdě večer díky časovému posunu. Byla jsem tou dobou u kamarádky, a i jsem u jí spala, jelikož jsme o víkendu jely na celodenní školení. Přítel volal ve stejnou dobu, jako vždy seděla jsem v jedné místnosti u kamarádky, nebylo úplně nej spojení, tak jsme spolu mluvili jen pár minut. Zeptal se, co dělám a já odpověděla, že nic zvláštního a že půjdu do sprchy a byla to pravda.
Vím, že je nejistý, když jsem jinde, protože neví, kdo je okolo. Jenže on jako učitel výtvarky má moc dobré oko na barvy, a i když jsem to neřekla, tak buď mým vyjadřováním nebo i tím, že doma mám za sebou bílé zdi, zde byla smetanová, tak jsem cítila, jako by cítil, že něco není jako obvykle. A já jsem na to celý víkend myslela, v sobotu nezavolal, čímž podpořil ještě mé pocity, že ví, že jsem nebyla doma a že jsem mu to neřekla. Napsala jsem mu to včera večer, co jsem dělala o víkendu. Přečetl si to a od té doby mlčí. Takže se asi urazil, že jsem to neřekla v pátek. Ale fakt jsem udělala nějakou extra velkou chybu? Nikde jsem nepařila a jen jsem přespala u kamarádky, abych nevstávala ve 3 ráno.
Fakt se stalo tak moc, že jsem mu to řekla až v neděli, a ne v pátek? No asi bude chvíli ticho, než to přítel skousne. Ale já fakt objektivně přemýšlím, jestli jsem udělala tak velkou chybu, z mé strany to bylo, že jsem ho tím nepotřebovala zatěžovat, protože se nedělo nic zvláštního, ale pak jsem na to celou dobu myslela, jakože jsem pošpinila důvěru, když jsem to neřekla otevřeně, že spím jinde. Když jsem viděla, že si zprávy přečetl a neodpověděl, věděla jsem, že je naštvaný, jelikož je zásadně postavený na otevřenosti. Ale fakt jsem udělala tak moc a vypadá to zpětně, že jsem to chtěla zatajit? Z mého pohledu jsem neudělala nic zvláštního a snažila se ho v pátek ochránit a asi to bylo špatně, ale on si bude muset zvyknout, že nebudu sedět jen doma a čekat až zavolá. Z jeho pohledu to asi nebylo v daný moment upřímné. Chybami se člověk učí. Ale za pár dní se to snad spraví. ¨
Další příklad je moje letitá kamarádka, která mi před nedávnem o prázdninách napsala zprávu, že má nového partnera a že se věnuje rodinným záležitostem a nebude mít na mě tolik času jako obvykle. Nevěděla jsem, co to znamená, známe se leta a bydlíme jinde a snažily jsme se mít frekvenci toho, že se vidíme, jednou za měsíc. Tak jsem nevěděla, co to znamená, ale po její nekomunikaci v minulých měsících se ve mně něco zlomilo a nechala jsem to otevřeně plynout. Měla jsem jasnou instrukci, nemám na tebe čas.
V minulém týdnu jsem s jinou kamarádkou dala na svůj podnikatelský Instagram video s jinou kamarádkou, že děláme přípravy. Nic víc a nic míň. Viděl to kamarádky přítel. A pak asi 3 dny na to mi napsala ta kamarádka, která mi psala, že na mě nemá čas, jestli tady s tou kamarádkou jdu dělat business? Co ten zájem najednou? Vždyť přece nemá čas? Zírala jsem na tu zprávu a ptala se sama sebe, jestli si myslela, že budu brečet celé dny do polštáře a čekat na ni, až si udělá čas? Nebo najednou se otevřelo její svědomí a byl to náznak žárlivosti? Co jsem udělala zase tak špatného, že tam mám nevinné video s kamarádkou, nic neříkající?
A tady bych se pak mohla zamotat do toho, jak vás spoustu lidí sleduje a nikdy se mu nic nelíbí a dělá, že neexistuje, ale všechny vaše videa viděl. Mají se pak o čem doma bavit? Ok, nechť s tím ztrácí jejich drahocenný čas. Člověk se na toto musí povznést a opravdu vypustit, jestli si „Franta“, „Pepík“ nebo „Maruška“ myslí něco jiného a nesouhlasí s tím co děláte. Vy také nemusíte souhlasit se vším, co oni dělají. Tak nechť si vás odstraní a nesledují vás, ale to by jim ubyl námět k diskusi. Takže je jedno, kdo co sleduje.
Co jsem kamarádce napsala, taky pravdu, že ne, že spolu nespolupracujeme a jen jsme natočily video. To snad musím každému hlásit co dělám?
Ne, nejsme povinni hlásit nikomu co děláme, a jak nakládáme s volným časem, protože oni jsou nám schopni napsat, že na nás nemají čas a když oni jsou nám schopni napsat toto, tak nevidím jediný důvod se zpovídat z toho, co dělám ve vlastním životě.
Nenechme se ovládat okolím ani tím nejbližším.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
