Když „to“ zkusíš …

Cesty k sobě

Možná ti v dnešní uspěchané a chaotické době připadá rada,

abys přestal na chvíli tlačit do světa a byl v klidu, „nerozumná“, bláznivá a esotericky zavánějící.

Možná máš po krk duchovních rad, meditací a různých doporučení
stát se světlem, duchovnějším, esoteričtějším, vibračně „up“ a tak dokonalejším.

I kdybys tohle vše popřel a hodil přes „palubu“,

když se na chvíli během dne zklidníš (rozuměj zastavíš) ve svém snažení něčeho dosáhnout,

něco změnit nebo si vynutit, překvapivě zjistíš,
že se vše samo rovná, napravuje a zapadá dokonale do scénáře,
který se před tebou odvíjí.

Občasný ústup do role pozorovatele toho všeho tě povede ke hlubokému klidu.
Začneš si užívat sladké chvíle nic-nedělání, kdy vnější svět chaosu a napětí necháš „tam venku“

a užíváš si své vlastní nehybnosti.

Nezpochybňuješ to, co ti život zrovna nabízí

a přijímáš (neznamená se vším souhlasit) to, co přichází ve vztazích, situacích a lidech

jako to, co mělo být a má se stát.
Konečně se alespoň na chvíli uvolníš a uvědomíš si, že k životu nepotřebuješ více informací,

více fotek na sociálních sítí, více zážitků a více mluvení.

Naopak, toužíš po těch chvilkách klidu, kdy jsi spokojený tak, jak jsi, s tím, co máš.

Není v tom nic tajemného ani čarodějného,

je to jen vyvážení popředí, vnějšího života plného nejistot a snažení.

Když to zkusíš, možná ti to i zachutná a budeš postupně rozšiřovat tyto chvíle klidu, pozorování

a přijímání toho, co je zrovna TEĎ nabízeno.

Autor: Karel Spilko
Zdroj: matrix-neo.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora.

www.cestyksobe.cz

---