Když se milujeme, ale nerozumíme si - jak jazyky lásky ovlivňují naše vztahy

Komunita maminky

Proč jazyky lásky rozhodují o tom, jak vztah přežije?

Možná jste to zažili.
Váš partner dělá všechno, co by podle něj mělo dokazovat lásku. Pomáhá, pracuje, zabezpečuje, nosí dárky, plánuje společné chvíle.
A přesto cítíte prázdno, odstup, nebo dokonce zklamání.

Nebo je to obráceně.
Vy se snažíte každý den – staráte se, pečujete, dáváte energii – ale partner říká, že mu něco chybí. Že necítí vaši blízkost. Že se od sebe vzdalujete.

Nejde o nevděčnost.
Nejde o špatný charakter.
Nejde ani o to, že jeden miluje víc nebo míň.

Jde o to, jak lásku přijímáte a jak ji dáváte, a jak moc se vaše jazyky shodují nebo rozcházejí.

Pět jazyků lásky. Pět různých světů.

Gary Chapman definoval pět základních způsobů, jak lidé prožívají lásku.

1. Slova ujištění

Pro tyto lidi je láska slyšet.
Nestačí jim, že je někdo miluje – potřebují to slyšet jasně, upřímně a opakovaně.

2. Skutky služby

Pro ně je láska pomoc a péče.
To, že se někdo postará, uleví, něco zařídí. Slova jsou hezká, ale skutečné jsou činy.

3. Fyzický dotek

Dotek pro ně není jen intimita – je to způsob, jak cítí, že jsou milováni.
Když dotek chybí, mizí spojení.

4. Dárky

Jde o pozornost.
Ne o cenu. O to, že si na vás někdo vzpomněl, všiml si, co máte rádi.

5. Kvalitní čas

Pro tyto lidi je láska přítomnost.
Nejen být spolu, ale být spolu vědomě, bez rozptýlení.

Problém nezačíná tam, kde se jazyky liší.

Ale tam, kde si myslíme, že jsou stejné.

Každý automaticky předpokládá, že druhý přijímá lásku tak, jak ji dává on sám.

Pokud mám jazyk lásky “činy”, budu pro partnera dělat první poslední.

Pokud mám “slova”, budu milovat slovem.

Pokud mám “dotek”, budu jej nabízet.

A očekávám, že to druhý ocení, protože já bych to ocenil.

Jenže on to necítí.
A já nechápu proč.

To je moment, kdy se dva lidé milují, ale nemluví stejným jazykem.

A místo blízkosti vzniká frustrace.



Jazyk lásky není jen preference.

Je to otisk minulosti.

Tohle je část, na kterou se často zapomíná.

Jazyk lásky si většinou neneseme z romantických představ. Vzniká jako odpověď na životní zkušenosti.

Ten, kdo potřebuje slova, možná v dětství zřídka slyšel ocenění.

Ten, kdo potřebuje činy, byl možná opuštěn těmi, kdo slibovali, ale nekonali.

Ten, kdo potřebuje dotek, mohl prožít období, kdy fyzická blízkost znamenala bezpečí.

Ten, kdo si cení dárků, si možná pamatuje drobná gesta jako jediný zdroj pozornosti.

Ten, kdo touží po čase, mohl být dítětem rodičů, kteří byli přítomní, ale ne dostupní.

Jazyk lásky není rozmar.
Je to reakce na to, co v nás zůstalo nenaplněné.

Co se děje, když si nerozumíme?

Rozdílné jazyky lásky způsobují, že si navzájem nedáváme to, co ten druhý nejvíc potřebuje.
A přitom se oba mohou snažit na maximum.

Výsledkem je:

pocit, že nejsem důležitá

pocit, že on si mě neváží

pocit, že já dávám víc

pocit, že se vztah vzdaluje

pocit, že si nerozumíme, i když chceme

A to bolí víc než jakákoli hádka.

Protože láska nebolí.
Bolí neporozumění v lásce.



Jak najít společný jazyk?

Základem je pochopit tři věci:

1. Partner potřebuje jiný jazyk lásky, než mám já.

To není kritika.
To je jeho realita.

2. Můj jazyk je přirozený, ale není univerzální.

To, co dává hodnotu mně, nemusí dávat hodnotu jemu.

3. Láska potřebuje překlad.

A ten se dá naučit.



Znamená to například:

❤️ říkat slova, i když jsou vám nepřirozená

❤️ objímat víc, než vám je vlastní

❤️ plánovat společný čas, i když jste pracovně vytížení

❤️ nebo dělat drobná gesta, která partner opravdu vnímá

Láska není o tom být stejný.
Láska je o tom mít vůli porozumět tomu druhému.

Jazyky lásky nejsou kouzelná formule.

Jsou to dveře.

Dveře do vztahu, kde se dva lidé opravdu vidí.
Kde se nesnaží mít pravdu, ale snaží se porozumět.
Kde se nehádají o tom, kdo dává víc, ale rozumí tomu, proč to tomu druhému nestačí.
Kde láska není domněnka, ale vědomý čin.

A někdy stačí jen pochopit, že partner nemiluje špatně.
Jen miluje jinak.

---