Když se dočasně vrátíte do něčeho, z čeho už ...
Když je teď vše omezené dostala jsem možnost vrátit se do čísel, auditu i účetnictví, co jsem opustila před 3 lety. Návrat byl paradoxně docela hladký, ale objevily se i ale…
Když jsem přemítala nad tím, co budu dělat a jak to vše půjde dál v lednu, přišla ke mně nabídka vrátit se do čísel, už ne jako zaměstnanec, ale na fakturu. Po dlouhém rozmýšlení jsem přijala, i když nějaké ale v mé hlavě bylo, ale to že nebudu zaměstnanec mě přesvědčilo.
Začátek byl paradoxně docela hladký. A práce šla od ruky. Ale kombinuju asi 3 činnosti dohromady a je ještě nemám pořádně odladěný čas, takže jsem se dostávala do presu, časového i psychického.
A nejvíce to dolehlo minulý týden, kdy jsem si špatně rozložila práci a pak jsem nestíhala a měla co dělat, abych to dohnala, ano část práce byla na klientovi, protože poslal pozdě podklady, ale část byla na mě, protože jsem si to hodně věcí nechala na konec.
Dostala jsem do časového presu a i sebe pod tlak. Musím přiznat, že mě se asi dobře pracuje pod tlakem a v rychlém tempu, nevím, zda jsem si na to zvykla nebo to tak prostě mám, radši pořádně zaberu na 2 dny než jet v pomalejším tempu. Ale na tomto týdnu vidím, že to není dobře a že to právě chce rozplánovat si ty 3 věci, aby k tomu časovému presu co nejméně docházelo.
Co mi to totiž tento týden přineslo, vzpomínky na to, proč jsem v auditu skončila. Vzpomínky na ten pres a stres, kdy člověk upozaďuje svoje aktivity do pozadí i sám sebe. A toto musím mít na paměti nebo se dostanu do úplně stejného kolečka a skončím tam, kde jsem odcházela v auditu, vyhořelá.
Teď mě to hodně nabíjí, že po tom, co se nedělo nic a já stála nad propastí se najednou zvedám z té propasti a hodně makám přes den, ale vím, že to musím správně rozvrhnout a zkorigovat. Protože takto zapomínám chodit ven, a i na sebe a co bych měla dělat a začínám padat únavou.
Tady je ten okamžik na to se zastavit a určit si, jak to půjde dál a kterým směrem. Protože jinak se tímto tempem dostanu do toho workoholika, kterým sem byla.
Tady mám zdvižený prst, a i kontrolku v hlavě, abych to zvládla a měla čas i na sebe a svůj rozvoj, ale i odpočinek, protože mám tendence na sebe zapomínat a pak ještě furt přemýšlet, že nemám něco dokončeného. Toto je můj problém, že myslím víc na vše ostatní a míň na sebe.
Je to pak cesta do pekel, protože jsem naštvaná, že nemám čas ani to, abych šla na procházku, a to je prostě špatně. Protože když se zlobím, dávám to najevo mým nejbližším, kteří s tím nemají nic společného. A to přece není cílem a vůbec to nechci.
Proto je čas si vše dobře naplánovat, možná si pomyslíte, to bude disciplína, a ne to volné, ale já jsem teď fakt zapálená do práce a cítím rostoucí tendenci a mám tendenci si nabrat víc, než unesu, ale jsem nadšená, že i teď, kdy vše stojí se konečně po 3 letech začíná dařit v podnikání a karta se obrací.
Mám z toho takovou radost, že zase zapomínám na vše okolo a toto musím změnit, protože to teď chci udělat jinak a vědět, že mám všechno hotové a vše jede v pořádku.
Protože teď už nevím, zda jsem stihla všechno, nemám zkontrolované věci a na něco zapomenu. Proto potřebuju plán, abych sladila všechny aktivity, které mám.
Vlastně si ani nejsem jistá, zda jsou to jen 3 aktivity nebo je jich v konečném důsledku mnohem více 😊 Ale fakt mě neuvěřitelně nabíjí, že jsem si postavila podnikání na 3 pilířích a vím, že je můžu rozvíjet a dál na nich stavět, když jeden z nich bude oslabený.
Ale fakt si vše potřebuji správně rozvrhnout a být s tím v pohodě a nezapomenout na to, co mám dělat a myslím, že když si udělám plán, tak mi to pomůže si pak rozmyslet čas a nespadnout do té situace, jako tento týden, že nestíhám.
S láskou Veru
Article is part of a serial Práce versus podnikání - činnorodost
Related Articles:
První reklamace
Vysvětlovat anebo nevysvětlovat
Jsme online, hurá i fuj
Mlčeti zlato
Žraloci na cestě
... other articles in the series
