Když děti nepotřebují být „napravené“, ale pochopené

Komunita maminky

Často máme tendenci reagovat na dětské chování tak, jak jsme byli zvyklí z dětství.

„Nezlob.“
„Přestaň křičet.“
„Uklidni se.“

Ale málokdy se zastavíme a zeptáme se, proč to vlastně dělá? Co tím chce říct?

Děti ve skutečnosti většinou nechtějí zlobit.
Jen nemají dovednosti, jak vyjádřit to, co cítí.
Když křičí, často to znamená, že je něco bolí, že jsou přetížené, unavené nebo nerozumí situaci.
Když se vztekají, bývá to proto, že ztratily kontrolu a potřebují, aby ji někdo laskavě převzal, ne aby je za to potrestal.


Dítě se učí v bezpečí, ne ve strachu
Nikdo se nenaučil zvládat emoce tím, že za ně byl potrestán.
Naopak, dítě, které cítí, že mu rozumíme, se postupně učí porozumět i samo sobě.
Naším úkolem jako rodičů není mít vždy pravdu, ale vytvořit prostor, kde může být i chyba přijatá s láskou.

💫 Když místo reakce nabídneme pochopení

Všimli jste si někdy, jak se dítě změní, když ho jen obejmete místo napomínání?
Jak rychle se zklidní, když vidí, že ho posloucháte, aniž byste ho hned opravovali?

To neznamená, že nemáme nastavovat hranice.
Ale hranice mohou být pevné a zároveň laskavé.
Dítě potřebuje cítit jistotu, ne kontrolu.

💛 Respektující výchova není o dokonalosti

Je o každodenních drobných volbách.
O tom, že se zhluboka nadechneme, než zvýšíme hlas.
Že místo „přestaň plakat“ řekneme „vidím, že tě to bolí“.
A že i když to někdy nezvládneme, dokážeme se omluvit.

Tím učíme dítě víc, než jakákoliv slova, učíme ho lidskosti.

Děti nepotřebují dokonalé rodiče. Potřebují rodiče, kteří s nimi rostou. 💛

---