Kdo nebo co rozhoduje o tom, zda se vám bude dařit
Tak mě napadlo, jak je to dané nebo kdo či co rozhoduje o tom, zda a kdy se vám bude dařit a kdy ne?
Jsme to my, protože si tvoříme vlastní svět svými myšlenkami? A proč to někdy funguje a střídají se dobrá i horší období? A proč někdo i krize bere s lehkostí a druhý s trápením a smutkem? Je to o nastavení nás, mysli?
Každý z nás přistupujeme jinak k určitým životním situacím. Ať k veselým, tak ke smutným, ale kdo nám dal tento přístup k životu. Proč někteří přistupují jinak ke krizím a dokážou je zvládnout s nadhledem a jiný při tom obrazně skřípe zuby?
Na planetě spoustu lidí a každý jsme originál, a každý se ve své podstatě chováme jinak, jsou věci, co se dají naučit a jsou věci, které nám byly dány do vínku při narození. Kolik z toho jsme skutečně schopni ovlivnit svou myslí a žijeme opravdu každý ten svůj „Matrix“ a v něm vidíme to, co chceme vidět?
Někteří to spojují s osudem, že to ovládá osud, další že osobnost člověk, a jiní nastavení mysli. Jen by mě zajímalo, když jdu jako ta duše do matčina těla, tak už si něco programuju?
Kdo rozhoduje o tom, kam se život bude ubírat, ano spoustu věcí si člověk udělá vlastními rozhodnutími, část ovlivní vizualizací a vlastním myšlením. Rozhodně to není něco, co jsme do sebe nabiflovali ve škole.
Pokud víme, že z části dokážeme ovládat sebe pomocí mysli, proč není tento předmět na školách? Proč se nevyučuje to, jak správně pracovat se svou myslí, aby pracovala pro nás? Učíme se o tom, co se kde stalo, co kde je, co kde roste, a hlavně se učme dobře, abychom byli dobří zaměstnanci.
Pak máme lidi, co něco vymyslí a jsou podnikatelé, ale jsou třeba v zajetí své vlastní práce a nestíhají nic jiného. A pak jsou budovatelé a vizionáři, kteří jedou strategicky a posouvají svět kupředu. Proč ale nás nikdo neučí tyto dobré věci, proč nezjistíme, co nám jde nejlíp už ve škole?
Ono je to vidět hlavně teď, kdy každý stát, země, každý člověk přistupuje jinak k pandemii a země, které se mohou zdát oproti nám zaostalé se ukazují vyspělé svým myšlením, možná nemají tolik bohatství, ale umí ho udržet v sobě.
Proč nedokážeme používat vlastní mysl, tak abychom žili spokojeně a v míru, bez vlád a ovládání. Dokázali by lidé žít sami za sebe, kdyby je od dětství někdo učil spíš jak využít svůj potenciál, jak funguje tělo, jak funguje mysl?
Kde bychom byli, kdybychom se neučili poučky, které stejně za pár let nikdo moc neví. Ale co neumíme je dobře jíst a pečovat o své tělo. Co neumíme je ovládat naše myšlenky, co neumíme je ovládat vlastní směr kudy chceme jíst.
Ale pořád nevím a neznám odpověď na to, kdo určuje, proč jeden člověk má jiný postoj ke krizi i radosti než druhý a jeden bude stále remcat a nevážit si toho a druhý bude spokojený s málem.
Každý máme určité povahové rysy, ale jeden člověk má v sobě hněv, jeden člověk nemá pokoru ani kousek vděčnosti, vnímáme, že sobci a drzouni se mají líp. Jsme naštvaní na ty, co mají víc než my.
Vidíme jen vrcholy a málokdy vidíme údolí a možná i teď jsme byli příliš dlouho na vrcholu a přišlo velké údolí, ze kterého se musíme vyhrabat a možná zaujmout jiný postoj.
Nejde mi tam pořád do hlavy, že prostě někdo je mrzout od narození a prostě takový byl a když mu řeknete ovládni své myšlenky, i se třeba bude snažit, ale asi se z něj nestane sangvinik nebo pozitivní člověk, který rozzáří úsměv na lusknutí prstu.
Takže ovládnutí myslí je jedna věc, ale ovládnutí vnitřního nastavení daného od narození, povahovými rysy je věc druhá. Nebo jsme se měli právě učit to, jak toto všechno zvládnout místo toho, kdy byla bitva na Bílé hoře?
Jaké by to bylo žít v době, kdy se toto učí ve školách, kdy si lidé vzájemně pomáhali, vždy se říkalo, že je to tehdy, když jim jde o přežití, ale já to zatím nevidím, všude se hlásá o pandemii a přežití, ale nevidím, že by to lidi spíš spojovalo, ale je to spíš naopak a lidé hledí přes prsty na ty, co někam vyjedou ven, to si opravdu myslíme, že by se k nám nic nedostalo?
Mám spoustu otázek, a škoda že o tomhle nás nikdo neučil…možná bychom byli jako lidstvo dál…A i ta hrstka, co o tom ví, ukazuje jen část, a na části je to zase čistý obchod…
Škoda…Ono to dávno není o známkách ve škole...
S láskou Veru
Article is part of a serial Práce versus podnikání - činnorodost
Related Articles:
První reklamace
Vysvětlovat anebo nevysvětlovat
Jsme online, hurá i fuj
Mlčeti zlato
Žraloci na cestě
... other articles in the series
