Kdo je profesor Jiří Beran?
Dopisuji poslední řádky knihy Česká cesta z covidu, kam připravuji medailonky jednotlivých osobností. Pracuji s dostupnými informacemi a případně se osobností doptávám. Když z internetu stahuji curriculum vitae pana profesora Jiřího Berana, tak mě to úplně vykolejí. Znovu si ...
Chvilku nejsem schopen dál pracovat. Cítím znovu vlnu obrovské křivdy, bezpráví, neúcty k osobnostem, které pracují nejen pro sebe, ale ve prospěch celku. Nejvíce to dokládá jejich život, praxe a prestiž v zahraničí. Český národ často pohrdá elitami, které mají v zahraničí větší věhlas a úctu než-li doma. Doma není nikdo prorokem se říká. “Řekl jim: „Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.“ Dále řekl: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově.”
Lidi s jiným názorem vyštveme, nevážíme si jich, až později se k nim hlásíme, tleskáme jim, stavíme pomníky a pojmenováváme ulice. To nám často ukazuje historie. Příběhů je hodně a mnoho z nich dodnes nevyřešeno. Víme, co říkal a psal Komenský? Nevíme. Jaký systém nám skutečně přinesl Baťa? Neznáme. Kdo se dodnes omluvil za Jana Husa? Pořádně nikdo. Kdo zná příběh vynálezce “českého edisona” Josefa Sousedíka? Nikdo. Můžeme pokračovat…
V posledních letech začíná být vše hodně viditelné. Ekonomické zájmy znehodnocují svobodou diskuzi ve vědě, velká media jsou jen nástrojem businessu a s tím spojeného politického krytí. Jinak přeci ani nedává smysl je vlastnit. Politika byla námi samotnými definitivně outsourcována. Vládní činitelé kolaborují s ekonomickými či osobními zájmy různých skupin, které znehodnocují a vybírají veřejné rozpočty. Dnes přeci již víme v kolika věcech vlády vědomě lhaly, ale většina obyvatel to přechází jakoby se nic nedělo, nic tak strašného se přeci nestalo. Jen lidé zbytečně umírali…
Nastává čas skutečné inventury společnosti. Všechny příběhy, získané informace, zkušenosti a data ve mě postupně probouzí ještě silnější chuť k tvořivosti a diskuzi o nových cestách. Tak se teď těším, až veřejnosti předložíme celý životní příběh pana profesora Jiřího Berana, zveřejním další rozhovor, natočíme další videa a představíme knihu Česká cesta z covidu včetně veřejné diskuze, která má přispět k inventuře a uvědomění.
Zde zatím jen stručné curriculum vitae profesora Jiřího Berana
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc. je ředitelem Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové od roku 2001. V Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze je vedoucím Samostatného výukového pracoviště tropické, cestovní medicíny a očkování. Promoval v roce 1985, disertační práci obhájil v roce 1992, habilitoval se v roce 1994 a profesorem pro obor epidemiologie byl jmenován prezidentem Havlem v roce 2002.
Od roku 1994 do roku 1997 pracoval ve funkci prorektora Vojenské lékařské akademie JEP pro vědu, výzkum a zahraniční kontakty. V této funkci zavedl samostatnou akreditaci celkem šesti PhD programů a navázal pravidelné kontakty se spřátelenými vojenskými zahraničními institucemi (USA, Německo, Francie) ve vědě a při stážích studentů.
Pracoval mnoho let pedagogicky na Katedře epidemiologie Vojenské lékařské akademie JEP jako vedoucí epidemiologické skupiny a zástupce vedoucího katedry.
V letech 2001-2008 pracoval jako vedoucí Centra pro očkování a cestovní medicínu Kliniky infekčních nemocí FN Hradec Králové. Na LF UK v Hradci Králové vyučoval epidemiologii od roku 1990 do roku 2011.
Vyučoval i na Ústavu epidemiologie 2. LFUK v Praze – Motole.
V letech 1997-2005 působil jako předseda Sekce tropického a cestovního lékařství SIL ČLS JEP.
První rozhovor s panem profesorem Jiřím Beranem. Premiéra 24.12. 2021
Od roku 1999 pracuje aktivně v Evropské spolupráci pracovišť tropické medicíny TropNet.net. Byl organizátorem mezinárodního zasedání této instituce v Praze v IPVZ v roce 2012.
Dlouhé roky pracoval v oblasti prevence, léčby a izolace zvlášť nebezpečných nákaz a opakovaně zorganizoval setkání pro pracovníky různých státních institucí s lékařskými i nelékařskými odborníky z US Army.
Od roku 2000 do roku 2005 se věnoval i problematice zvlášť virulentních nákaz (ebola, horečka lassa, antrax), a přispíval do programu ENIVD (European Network for the Diagnostics of Imported Viral Diseases). V tropických oblastech pobýval kumulativně asi 8 let.
Od roku 1994 se zabývá klinickým vývojem očkovacích látek, především pak proti chřipce, lymeské borelióze, klíšťové meningoencefalitidě, virové hepatitidě A, břišnímu tyfu, streptokokovým, meningokokovým nákazám, RS viru a virové hepatitidě B. V oblasti intervenčních sérologických přehledů a studií s očkovacími látkami (provedl jich asi kolem 50 s cca celkem zařazenými 40 000 osobami) za posledních 25 let nemá v ČR konkurenci a patří v této oblasti mezi nejvíce citované evropské lékaře ve světě.
V oblasti efektivity imunizace proti respiračním nákazám včetně chřipky patří jeho zahraniční publikace mezi nejvíce citované na světě pro rozsáhlost sledování a inovativní přístup ve studiích s průkazem efektivity vakcinace.
Je jediným autorem a praktickým spolutvůrcem "Sérové banky AČR", která více než 20 let pomáhá chránit zdraví našich vojáků na misích v zahraničí a kam jsou ukládány jejich krevní vzorky před odjezdem a po návratu na misi.
Je autorem a držitelem licence na Mezinárodní očkovací průkaz (MOP), který vytvořil a který v ČR používají milióny cestovatelů již 14 let. Kompletní licenci od něj převzala také i Slovenská republika a MOP ve slovenštině se již používá 10 let.
Je členem Lékařské komise Českého olympijského výboru.
Je autorem více jak 130 zahraničních publikací a jeho SCI (Science citation index) je kolem 3300, h-index = 31; i10-index = 62.
Druhý rozhovor s Prof. MUDr. Jiřím Beranem, CSc. Premiéra 15.3. 2022
Je hlavním autorem 6 monografií s tématikou očkování, chřipky, pneumokokových nákaz a cestovní medicíny. Dvě monografie byly oceněny Cenou Předsednictva České lékařské společnosti JEP. Jeho Lexikon očkování byl nejvíce prodávanou odbornou publikací o očkování na Slovensku.
Poslední dvě vydání světově nejprodávanější knihy o cestovní medicíně Travel Medicine, která vyšla v nakladatelství Elsevier, psal kapitolu „Routine Travel Vaccines“ a byl tak jeden z mála Evropských lékařů, kteří mohli do této rozsáhlé a prestižní monografie přispívat.
Pracoval více jak 20 let ve výboru Společnosti infekčního lékařství a Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii České lékařské společnosti JEP.
